vracenky - regulace
10. listopadu 1992
Jak se na centrálně řízené hospodářství sluší, bylo nutno regulovat vše, co se odchýlilo od požadované linie jak hospodářské, tak ideové. Porodnost, počty studentů, počty důchodců, matky na mateřské, spotřebu obyvatelstva, množství peněz v oběhu.......
Zatímco hospodářská regulace se postupně vymykala z rukou, aby se několikrát za čtyřicet let komunistické totality naprosto nekontrolovatelně rozvalila, energetické krize prožíval režim naprosto pravidelně a svým způsobem si na ně zvyknul.
Jaro, léto, podzim, zima a imperialismus – pět nepřátel socialismu. V zimě moc zima a zamrzá uhlí, v létě zase sucho a nic nejde sklidit. Na jaře pršelo nebo nepršelo, na podzim rovněž, a ještě proklaté mlhy zpožďují vlaky. Ke všemu občas zafoukal vítr.
Občan Československý každé ráno k veselé dechové hudbě nuceně vyslechnul regulační hlášení spotřeby plynu a elektřiny. Regulační stupeň jedna pro elektřinu, stupeň šest pro plyn – normál. Takto vyzbrojen mohl občánek statečně vyrazit i do zimní sloty bez obav, že zůstane viset v síti elektrických drah nebo mu bude vypnut plyn k vaření večeře.
.............
Leden 1979 zamrznul. Energetický regulační stupeň vyšplhal se na patnáctku, plyn nebyl ani hlášen. Školy (po měsíci uhelných prázdnin) otevíraly své brány žákům od 10:00, nevýrobní podniky a úřady svým zaměstnancům a veřejnosti rovněž. Televise vysílala na jediném programu jednu hodinu denně hučivý houpavý obraz (rozfázovaná energie) ideově nezávadných Televizních novin – to aby si občané špatně nevysvětlovali, že venku mrzne hospodářství a oni s ním. V létě obdařili nás novinkou, t.zv. středoevropským letním časem, kterého jsme se dodnes nezbavili. A potěšili vyhlášením „Souboru opatření ke zdokonalení plánovaného řízení národního hospodářství“, jenž tiše zesnul bez pompy tři roky poté.
------------