vracenky - nepatřičnosti
16. prosinec 1990.
Šedivý průměr byla oblíbená srovnávací hladina hlav a duší oněch dob do jedné linie – hlavně nevyčnívat. I staré zlaté časy klidu měly ovšem své nepatřičnosti.
Nepatřičný oděv způsobil, že jste byli/byly v příslušných zařízeních (školy, restaurace, kulturní domy) zařazeni buď k páskům a chuligánům (padesátá léta), k hašišákům (šedesátá a sedmdesátá léta) nebo k živlům navýsost podezřelým (osmdesátá).
Ve zobrazené „Divadelní kavárně“ nacházela se malinká čínská restaurace. Ne ta v dnešním pojetí, kdy vám pobíhající usměvaví Asiaté servírují Bůh ví co načechraného na talířích. Takové pojetí „číny“ podané Restauracemi a jídelnami (RaJ n.p.) – náš personál, naše recepty a náš dozor.
Vstupní kontrolu strávníků zabezpečovala šatnářka. Jelikož v osmdesátých letech nemohla již nepouštět strávníky nevyhovující délkou vlasů, zaměřila se na modré kalhoty a na svetry. Se vztekem syčícími výtrysky „Džína! Džína!“ a máváním rukama hájila svůj revír a hladovce nevpustila, byť by chtěl utratit celou výplatu.
Je zvláštní, že tyto lustrační metody nikomu nepřipadaly podivné. Obyvatelé si zvykli ve svých vynucených patřičnostech.