Ultramarines
Ultramarines
Prapor Ultramarines:
Prymarch či proslulý velitel: Robout Guilliman
Historie:
Od dávných dob Velké Křížové výpravy bojovali Ultramaríni v prvních liniích Císařových armád. Tito vysoce disciplinovaní a odvážní bojovníci zůstali po deset tisíc let věrni učení svatého Kodexu Astartes, největšího díla jejich Primase Robouta Guillimana. Příběhy o jejich vítězstvích se vyprávějí od jejich domovského světa Macragge až k posvátným sálům Terry. Kdykoliv nepřátelé Lidstva ohrožují Impérium, jsou Ultramaríni hotovi s nimi bojovat.
Počátky
Zcela nezvykle mezi Legiemi Prvního Zakládání je historie Ultramaríny relativně dobře zdokumentovaná a o založení této proslulé Kapituly existuje celá řada informací. Jednou z největších záhad týkajících se Primasů Legií Vesmírných Mariňáků, která trápila učence celá dlouhá tisíciletí, jsou okolnosti jejich odloučení od Císaře. Existuje řada bláznivých a fantaskních teorií, ale žádná nedokáže úplně vysvětlit, jak mohlo dojít k takové pohromě. A přestože jde o mystérium, které asi nikdy nebude uspokojivě zodpovězeno, právě když zkoumali okolnosti nalezení Robouta Guillimana na Macragge, objevili Imperiální učenci snad největší vodítko k pravdě o této záležitosti.
Macragge je skalnatý, nehostinný svět na východním okraji galaxie. Tři čtvrtiny jeho povrchu pokrývají holé hornatiny, zbytek pak třpytivá modrá moře. Macragge přestál nejhorší katastrofy Věku Sváru; průmysl zůstal nedotčený, styky s blízkými hvězdnými systémy nebyly přerušeny a pravidelně mezi nimi cestovaly vesmírné lodě. Lidem Macragge vládly dva Králové, či Konzulové, a jejich slovo bylo zákonem. Porušení těchto zákonů se přísně trestalo, ale poctivá práce byla odměňována a ti nejschopnější získávali pozici a moc. Život na Macragge byl drsný a dospělosti se dožili jen ti nejsilnější. Stát určoval, zda byly děti, chlapci i děvčata, po narození dost silní, a slabí novorozenci byli v horách ponecháni svému osudu.
Být občanem Macragge znamenalo žít disciplinovaně, v sebeodříkání a jednoduchosti. Lidé se považovali za skutečné dědice nejlepších tradic Lidstva a zřekli se luxusu a příležitostí k zahálce. Ve spoléhání na technologický pokrok spatřovali počátky neshod, slabosti a úpadek morálních hodnot. Toto vytvářelo silný tlak na okolní systémy, které obdivovaly disciplínu a pořádek Macragge. Aby zachovali tento způsob života, posílali děti obou pohlaví ve věku šesti let do vojenských a atletických akademií, kde se učily bojovat, pěstovat svou vytrvalost, dodržovat disciplínu, odolávat mezní bolesti a přežít v divočině. Život studentů byl brutální a přežili jen ti nejlepší. Ve čtrnácti, po osmi letech toho nejtvrdšího výcviku, který si lze představit, se z těchto studentů stali vojáci.
Tak nemilosrdný režim zajišťoval, že vojenská síla Macragge neměla sobě rovnou, a mnoho okolních systému přijalo tytéž výcvikové metody. Zatímco zbytku galaxie hrozilo, že se ponoří zpět do anarchie Věku Sváru, Macragge a jeho sousedé prosperovali, disciplinované armády vysoce vycvičených bojovníků znovu a znovu odvracely cizácké útočníky, piráty i lidské odpadlíky. Voják sloužil, dokud on nebo ona nedosáhli věku třiceti let, kdy směli opustit vojsko a založit si vlastní rodinu. Vzdor drtivým vojenským úspěchům mimo planetu však na Macragge zůstávaly nezkrotné a divoké oblasti, a bandité a lupiči podnikali své nájezdy z barbarských zemí Illyria na severu. Konor, nejmocnější Bojový Král Macragge, vedl proti severským barbarům několik armád, ale ani on nedokázal tento region uklidnit na delší dobu.
Příchod Robouta Guillimana byl pro lid Macragge obdobím velkých znamení. Písaři zaznamenali řadu zvláštních úkazů a pasáž v Konorově deníku poskytuje významné vodítko k tajemství obestírajícímu Primasy Vesmírných Mariňáků. Knihovníci Ultramarínů tyto zápisky ochraňují a slova v nich uvedená Imperiální historiky stejnou měrou osvítila i rozdělila.
„Takové sny, po nichž člověk věří, že ztratil rozum, nebo hůře, stal se obětí démonů, ke mně přicházejí každou noc. Jsou to již tři měsíce, co mě ze spánku vytrhuje výkřik tak strašný, že se zdráhám uvěřit, že je můj vlastní. Každou noc se děsy samý tesák a pařát pokoušejí rozsápat mé tělo a pozřít mou duši. Lékaři mi připravují infúzi z Lassiamského kořene, ale nepomáhá. Až do dnešní noci jsem měl pocit, že se zblázním. Ale jak jsem snil o temných monstrech, které toužily vysát morek z mých kostí, spatřil jsem opancéřovanou postavu s tepaným železným hrudním plátem, na kterém byl vytvarován orel a který byl tak vyleštěn, že zářil jako stříbro. Těsná helma zakrývala bojovníkovu tvář a v ruce svíral meč se širokou čepelí, která praskala nesmírnou energií. Temné stvůry se kolem něj jen rojily, ale on je srážel svou mocnou zbraní, a každá nestvůra, která padla, zavyla a rozplynula se. Když porazil poslední stvůru, obrátil se bojovník ke mně a já náhle zjistil, že stojím vedle Heřiných Vodopádů v Údolí Laponis. Tříšť z mocného vodopádu mě promočila na kůži a já na zemi spatřil dítě se zlatými vlasy. Bojovník mne vyzval, abych dítě chránil, a jak jsem vztáhl paže, abych v nich hocha sevřel, procitl jsem a cítil se svěžeji, než za celé poslední měsíce. Sen nebo vidění? Nevím, ale procitl jsem s jemnými krůpějemi čerstvé horské vody na tváři.
Podle legendy bylo Údolí Laponis místem korunovace prvního Bojové Krále Macragge, a tak následujícího dne Konor v čele svých stráží vyrazil na východ směrem k Heřiným Vodopádům. O celé týdny později králova expedice nakonec překročila neprostupné, sněhem pokryté vrcholky a dorazila k obrovským vodopádům, kde voda z ledovce hřměla na kamenech desítky tisíc stop níže. A tam, zavinuté v plenkách, nalezli dítě, které Konor spatřil ve svém vidění. Jak se dítě ocitlo v tak opuštěném údolí, bylo záhadou, která nebude nikdy vyřešena, ale že jej nalezli na místě takového historického významu, bylo považováno za veliké znamení. Konor vzal hocha zpět do svého paláce a pokřtil jej Roboute, což znamená „Veliký“.
Roboute rostl rychle, stejně jako jeho schopnost učit se, a během několika let zvládl vše, co jej mohli nejmoudřejší lidé Macragge naučit. Ve věku šesti let, jak bylo pro děti z Macragge zvykem, byl vzat od otce a odveden do Agiselových Kasáren, kde ovládl umění války s dechberoucí rychlostí. Jeho znalosti filozofie, dějin a vědy byly větší než kohokoliv živého, ale jeho skutečný génius spočíval na poli vojenské organizace. Po dvou letech bylo pro Robouta fraškou zůstávat ve výcvikových kasárnách, protože již byl nejmocnějším bojovníkem Macragge. V souboji na blízko dokázal přemoci všechny své instruktory a na jeho bitevní strategie nedovedl vyzrát nikdo.
Když Roboute zaujal své místo v armádě, byl samotný Macragge ve stavu změny. Konor byl milovaným vládcem, přesto jeho druh Konzul, marnivý a žárlivý muž jménem Gallan, proti němu intrikařil. V těch dobách prosperity zajistila Gallanovi a mocné skupině majetné elity Macragge práce otroků pohádkové bohatství a oni byli důrazně proti Konorem navrhovaným reformám, které jim ukládaly povinnost poskytovat těmto otrokům přiměřenou stravu a příbytek. Konor také prosadil legislativu, která přinutila bohaté přispívat na jeho ambiciózní program rozšíření a zdokonalení hlavního města. Jeho reformy přinášeli lidem Macragge velká dobrodiní, ale Gallan a ti, co jej podporovali, se báli, že ztratí své bohatství a moc. Roboutova hrozivá pověst však byla taková, že Gallan věděl, že nemůže udeřit, dokud Konorův syn zůstával v hlavním městě. Proto tajně zosnoval plán, jak jej vystrnadit z města. Zlatem uplatil kmeny Illyria a nechal je provést sérii krvavých nájezdů na severní komunity Macragge. Pak poradil Konorovi, že umírnění těchto kmenů by bylo ideálním úkolem pro Robouta. Konor ihned souhlasil; pátral po úkolu, který by byl hodný jeho syna, a věřil, že toto je perfektní příležitost, jak dokázat jeho připravenost velet.
Roboute pochodoval na sever do nespoutaných zemí Illyria a proti kmenům podnikl skvělé tažení. Jeho génius pro vojenskou strategii a organizaci nebyl nic než legendární a během dvou měsíců jeho expedice nejen zpacifikovala celý region, ale vysloužila si respekt divokých kmenů. Roboute se stal pokrevním bratrem Bardyla, vůdce nejsilnějšího kmene, když v bitvě ušetřil jeho život, a na Shromáždění v Paonii přijal sliby věrnosti od vůdců všech ostatních kmenů. Bardylis pak Roboutovi řekl o zlatě, které na sever přišlo od Gallana a započalo krveprolévání. Roboute ihned zformoval své muže a pochodoval na jih, ale když došli na dohled od města, spatřili husté sloupy černého kouře a třepotající se záři mnoha ohňů.
Roboute vedl svou armádu k branám, postupoval při tom skrz hordy občanů prchajících před hrůzami uvnitř. Město posedla anarchie, opilí vojáci drancovali a zabíjeli, jak se jim chtělo, a ohně nekontrolovaně zuřily. Roboute pochodoval k budově Senátu, cestou popravil každého drancíře, na kterého narazil, a sestavil podrobnosti plánu, jak bojovat s ohněm, který hrozil, že město pohltí. Stovka vojáků v Gallanových službách zahradila brány budovy Senátu, ale Roboute je povraždil a prorazil si cestu dovnitř. Své vojáky nechal, ať se vypořádají s opilým davem, a sám si probojoval cestu Senátem, až našel Konora ležícího na pokraji smrti se zabijáckou čepelí zaraženou do srdce. S posledním nádechem řekl Konor svému synovi o Gallanově zradě a zapřísahal ho, aby pokračoval v jeho práci. Lékaři udělali pro Bojového Krále, co mohli, ale rána byla otrávená a oni ho nedokázali zachránit. Když začal Roboute obnovovat pořádek ve městě, naplnila jeho mysl touha po pomstě. Vojáci, kteří zůstali věrní Konorovi, byli obleženi ve svých kasárnách, ale když se k nim donesla zpráva o Roboutově návratu, prolomili obklíčení a spojili se s ostatními jednotkami věrnými Bojovému Králi.
CTIHODNÝ GALATAN, NOSITEL ZÁSTAVY MACRAGGE
Během sedmileté Korintské Křížové výpravy z roku 698.M41 se bojů za vysvobození Korintského systému z nadvlády Orčího válečného Diktátora Skargora Plenitele účastnilo přes padesát regimentů Imperiální Gardy a výsadky ze šesti Kapitul Adeptů Astartes. V posledních fázích výpravy byly Skargorovy jednotky zatlačeny až do samotného Korintu, a Orci nelenili a ještě posílili jeho už tak hrozivou obranu. Bylo jisté, že jeho znovuzískání bude stát mnoho krve.
Ultramarína byla vybrána, aby naplánovala obléhání. Během tří měsíců zničila Imperiální vojska vnější obranný kruh a dělostřelectvo Imperiální Gardy začalo ostřelovat hlavní citadelu Korintu. Když ve zdech vznikl zdolatelný průlom, vyrazila jednotka vedené Ctihodným Galatanem, nositelem Zástavy Macragge, k poslednímu útoku. Diktátor Skargor osobně velel obráncům průlomu; věděl, že ať zvítězí, či prohraje, bude bitva brzy u konce. Boje zuřily v kilometr širokém průlomu po devět dní, obě strany měly tisíce obětí. Pokaždé, když Imperiální armáda zakolísala, zdvihl Galatan zástavu vysoko do vzduchu a vyzval všechny udatné muže, až bojují dál. Palec po palci se útočníci šplhali vzhůru, až se v krvavém západu slunce devátého dne střetli Skargor a Galatan uprostřed průlomu v jediném souboji.
Diktátor byl obrovský, dokonce i na Orka, a silou se snadno vyrovnal Vesmírnému Mariňákovi. Zelenokožec obřím energo klepetem utrhl Galatanovi pravou paži a všichni Ultramaríni vykřikli hněvem, když viděli zástavu padat. Diktátor se sehnul k žerdi, jejíž celou délku ozařovala praskající energie klepeta, aby ji přelomil. Ale toto byla ikona, jíž se dotkla ruka samotného Císaře, a Diktátor ji nedokázal zlomit. Ctihodný Galatan ke Skargorovi zezadu přistoupil a zarazil mu svůj energo meč do lebky. Uchopil zástavu do zbylé ruky a znovu ji pozdvihl do výše. Znovu vedl útok do průlomu a jeho nadlidská síla a výdrž jej hnaly stále dál. Třikráte byl ještě zraněn, ale síla vůle jej nenechala padnout, dokud nebyla bitva vyhraná. Když se Imperiální armáda konečně zmocnila průlomu a do města proudily miliony vojáků, zabodl Galatan zástavu na vrchol průlomu, pomalu se svezl podél žerdi a odevzdal se smrti.
S Roboutem v čele armády byli vzbouřenci brzy rozdrceni a jediný muž neušel Primasovu hněvu. Gallan uprchl z planety, ale Roboute jej dostihl a přivlekl v řetězech zpět na Macragge, kde jej sťal Konorovým mečem. Na žádost obyvatel přijal Roboute plášť Bojového Krále Macragge, briskně zničil ty, kdo zradili jeho otce, popravil je a zmocnil se jejich půdy a daní. Ty rozdělil mezi své věrné stoupence a dál pokračoval v otcově práci. O rok později už na vzpouru každý zapomněl a Macragge vzkvétal jako nikdy dříve. Brzy byl docela přestaven stavbami z hladkého mramoru, oceli a skla. Lidé prosperovali a nežádali si ničeho. Disciplinované a dobře vybavené armády z Macragge udržovaly Králův mír a mezi sousedními systémy pravidelně pluly hvězdné lodě. Ve všech ohledech to byl dokonalý model lidské společnosti, a když se o této utopické civilizaci dozvěděl Císař, vydal se lodí k Macragge, aby se střetl s jeho legendárním Králem.
Speculum historiale zaznamenává střetnutí Císaře a Robouta Guillimana se všemi (často postradatelnými) detaily a mnozí historici jej citují jako důkaz toho, že Císař umístil Robouta Guillimana na Macragge úmyslně. Když se Císař s Roboutem střetl, měl na sobě naleštěný stříbrný hrudní plát, s orlem vytepaným v jeho středu, a uzavřenou bronzovou helmu. Nesl žhnoucí energický meč a přivítal Robouta jako sobě rovného. Roboute Císaře ihned poznal z popisu v otcově deníku a věděl, že se konečně setkal se svým pravým otcem. Císař byl ohromen prosperitou a silou tohoto světa a ihned označil Macragge za předsunutou základnu Legie Ultramaríny. Ultramarína byla vytvořena podle Roboutova genetického vzoru a založila svou základnu vysoko v Údolí Laponis, stavbu mocné pevnosti začali přesně v místě, kde byl Roboute objeven.
Primas brzy vstřebal divy Impéria a čile převzal velení nad Legií Ultramaríny. Jako vždy spočíval jeho největší talent ve válečném umění a Ultramarína postupovala od vítězství k vítězství a stále rozšiřovala hranice Císařovy říše. Z nadvlády cizáků a odporných odpadlíků Chaosu vysvobodili nespočet světů, ale tam, kde po sobě jeho bratři Primasové zanechali jen stopy smrti a ničení, přinášel Roboute mír a nový blahobyt. Každý svět, který Ultramarína osvobodila, se rychle zařadil mezi ty věrné Impériu, a Guillimanův génius pro plánování tažení byl jistotou, že obyvatelstvo planety a její průmysl utrpí co nejmenší průvodní škody. Na Macragge vyrostla Heřina Pevnost, budova tak ohromujících rozměrů, že se svou majestátností vzpírala lidské mysli. Po jejím dokončení začali ti členové Ultramaríny, kteří zůstali na planetě, aby dohlíželi na stavbu, verbovat po celém Macragge i okolních systémech. Výcvikové akademie poskytly Legii mnoho skvělých kandidátů a Ultramarína brzy obdržela první příliv bojovníků zrozených a vychovaných na Macragge. Také okolní systémy poskytovaly Legii bojovníky, a zanedlouho se Ultramarína stala největší existující Legií.
Když se Horus obrátil proti Císaři a zavlekl galaxii do nejničivější občanské války, jakou kdy zažila, bojovala Ultramarína hluboko na galaktickém jihu. Jejich úspěchy je zavedly daleko od Horových armád na severovýchodě a Guilliman obdržel zprávu o zradě až ve chvíli, kdy již byla bitva o Terru v plném proudu. Guilliman shromáždil svou Legii, vydal se s ní směrem k Teře a po cestě zničil flotilu vzbouřenců, která přepravovala Horovy posily. Když Guillimanovi bojovníci dorazili k Teře, byla válka vyhrána, ale Impérium bylo v vzhůru nohama. Polovina Legií Vesmírných Mariňáků se přidala na Horovu stranu a zbývající věrné Legie byly zle zřízeny bojem. Vesmírných Mariňáků bylo zoufale málo a nikdy nebyli tolik potřeba. Nepřátelé Lidstva pocítili, že Impérium je slabé, a připravili se k útoku. Roboute Guilliman však přísahal, že Císařova říše nepadne, a vzal odpovědnost udržet ji pohromadě na sebe. Po celé galaxii rozeslal svou Legii zarazit příval útoků a nepokojů, a křehké Impérium tak v čase ohromného nebezpečí udržel pohromadě. Macragge poskytoval rekruty, jak rychle bylo jen možné, a brzy čítala Ultramarína více než polovinu všech nasazených Vesmírných Mariňáků. Po téměř deseti letech totální války se v galaxii podařilo obnovit stabilitu a filozofie Ultramarínského způsobu válčení pronikla do téměř všech Legií. Pod Guillimanovým vedením vznikl svatý Kodex Astartes, jehož doktríny měly dát tvar všem budoucím jednotkám Vesmírných Mariňáků a položily základy konvenční vojenské moci Impéria.
Kodex Astartes stanovil taktické doktríny bojových jednotek Impéria a během tisíciletí se rozrostl a přeměnil v masivní svazek, který uvádí detaily všeho od bitevní strategie po označení uniforem různých druhů oddílů. Nejokamžitější změnou byla vyhláška, že každá Legie se rozdělí do menších jednotek známých jako Kapituly. Jedna Kapitula si ponechá jméno a heraldiku původní Legie, zatímco zbytek přijme nové jméno i ikonografii. Nikdy více už nebude moc celé Legie Vesmírných Mariňáků spočívat v rukou jediného muže. Některé Legie s touto změnou nesouhlasily a odmítly Guillimanovy rozkazy, ale, když už se zdálo, že se záležitost změní v novou, ještě krvavější občanskou válku, nakonec se podvolily. Většina původních Legií se rozdělila do pěti či méně Kapitul, přesný počet vzniklý z Ultramaríny je však nejistý. Podle nejstarší známé kopie Kodexu Astartes, takzvaných Apokryfů ze Skaru, se Ultramarína rozdělila do dvaceti tří Kapitul, ale jména všech nejsou uvedena.
Roboute Guilliman vedl Ultramarínu po příštích sto let, dokud se jeho bojovníci na světě Thessala nestřetli se zrádným Primasem Fulgrimem a jeho Císařovými Dětmi. Fulgrim se změnil k nepoznání. Vznešený muž, kterým kdysi byl, zemřel již dávno při povýšení do stavu Prince Démonů Slaaneshe a nyní byl zkorumpovaný tak, že nebylo možné to popsat slovy. Jeho hadí tělo mělo několik párů paží a v každém do pěsti sevřeném pařátu svíral jedem potřený rapír. Hřmící oblaka omamného pižma zahalila Primasy, když se střetli v souboji na rudých pláních Thessaly. Nikdo, kdo tam toho dne byl, nedokáže přesně říci, co se přihodilo, když se však mlha přesycená vůněmi rozplynula, Císařovy Děti zmizely a Roboute Guilliman ležel bezvládně na zemi a přes hrdlo se mu táhl jediný pruh světlé krve. Ani Primasova božská odolnost nedokázala zabránit šíření Fulgrimova jedu, a když Guilliman zemřel, umístili jej Apotekáři do stázového pole a přepravili zpět na Macragge. Do dnešního dne zůstává Roboute Guilliman uložen v tomto stázovém poli a nehybně sedí na mramorovém trůně v Chrámu Napravení na Macragge. Jsou tací, kteří tvrdí, že se Primasova zranění uzdravují, ale to je v bublině stázového pole, kde se čas zastavil, zhola nemožné. Vzdor tak samozřejmé skutečnosti mnozí těmto příběhům věří a čekají na dobu, kdy bude Guilliman zcela uzdraven.
Domovský Svět
Domovské světy Ultramaríny se nacházejí hluboko na galaktickém jihovýchodě v Segmentu Ultima. Zatímco většina Kapitul má svou klášterní pevnost na jediném světě, Ultramarína vládne ne méně než osmi blízkým systémům.
Společně jsou známé jako Ultramar, a přestože má každý svou vlastní vládu, ozbrojené jednotky a kulturu, všechny spoléhají na velení Ultramaríny a Macragge.
Světy obklopující Macragge jsou vysoce průmyslové povahy a pod vedením Robouta Guillimana prošly revolucí a staly se z nich prosperující, produktivní planety, kde je poctivá práce a ctnost odměňována. Obyvatelé těchto světů jsou pracovití, disciplinovaní a silně loajální Ultramaríně.
Co se týče jejich obrany, udržuje si každý svět své vlastní armády, ale může také požádat o ochranu Ultramaríny. Nemusejí poskytovat vojáky Imperiální Gardě, ale blahobyt a disciplinovanost Ultramaru je taková, že stovky regimentů jsou připraveny bojovat po celé galaxii. Vedle svých vlastních obranných sil poskytují světy Ultramaru rekruty Ultramaríně a je velkou pýchou, když může rodina ukázat na některého ze svých předků, který se stal Vesmírným Mariňákem.
Ve slavných dnech Velké Křížové výpravy poskytovaly světy z okolí Macragge Ultramaríně stovky nových rekrutů, suroviny i zásoby. Tato tradice pokračuje až do dnešních dnů a mezi Macragge a sousedními planetami trvají pevná pouta. S ohledem na takto úzce provázanou strukturu Ultramaru není divu, že mnohé světy sdílejí podobný jazyk, kulturu, architekturu či způsob vlády.
Macragge je skalnatý svět, který ochraňují početné orbitální baterie a dvě rozsáhlé obranné zóny na pólech. Právě zde, v drsných a nemilosrdných horách, postavili Ultramaríni Heřinu Pevnost, kde se uvnitř Chrámu Napravení nachází kaple samotného Primase. Ve stázovém poli zde zůstává uloženo Primasovo tělo a Chrám je velkým poutním místem mnoha věrných občanů Impéria.
Tallasar je nespoutanou planetou bouří a divokých oceánů, jeho jediný kontinent se jmenuje Glaudor. Oproti tomu trojice světů Quintarn, Tarentus a Masali obíhá společné gravitační centrum, a vně obřích uzavřených agri-měst je krajina pustá a suchá. Větrné pasti sbírají vodu pro kopulovitá města, pod jejichž ochranou nalezneme svěží zeleň a stovky čtverečních mil zemědělské půdy. Obyvatelstvo Calthu žije pod zemí, z dosahu smrtících paprsků jeho modrého slunce otráveného před dávnými dobami Zrádcovskou Legií Šiřitelů Slova. Rozsáhlé podzemní jeskyně provrtávají plášť planety, a přestože je svět, stejně jako všechny ostatní v Ultramaru, soběstačný, proudí na něj ohromné dodávky potravin z blízkého Iaxu. Lodní doky planety jsou po právu proslavené a vzniká v nich nejen značná část Ultramarínské flotily, ale i lodě používané ostatními armádami Impéria.
Iax i Espandor jsou řídce osídlené světy ležící při okraji Ultramaru. Iax je zemědělský svět a to jeden s nejvyšší produkcí v celém Impériu, zatímco povrch Espandoru tvoří především prales a šeptá se, že byl osídlen obchodníky, které kdysi ve Věku Sváru svedla z kurzu warpová bouře. Korunkou na věhlasu Ultramaru bylo kdysi Prandium, jehož přírodní krása byla známá po celém Impériu. Planeta je však nyní jen holou skálou bez života, kterou před dvěma sty padesáti lety pozřeli nenasytní Tyranidi z Flotily Behemot.
Bojová Doktrína
Jak přísluší Kapitule Robouta Guillimana, řídí se Ultramarína pevně zásadami uvedenými v Kodexu Astartes. Po deset tisíc let bojují způsobem, který je popsán na jeho svatých stránkách. Ostatní Kapituly si mohou vykládat Guillimanova slova po svém, pro Ultramaríny je však takové odchýlení nemyslitelné. Kodex Astartes je dílem božské moudrosti, posvěcené samotným Císařem, a Ultramaríni nevidí žádný důvod, proč by se od jeho moudrosti měli odchylovat. Celoživotní lekce disciplíny a sebedůvěry, kterým se lidé Ultramaru učí již od narození, dodávají jejich charakteru sílu věřit učení starému přes deset tisíc let.
Každé myslitelné taktické situaci věnuje Kodex stovky stran popisujících, jak ji navodit a jak se s ní úspěšně vypořádat. Po každém bojovníkovi Kapituly je vyžadováno, aby si zapamatoval celé oddíly Kodexu, takže mezi vojáky jedné Roty vždy existuje kompletní záznam všech zásad. Do Kodexu přispěly svou moudrostí tisíce bojovníků a jeho stránky obsahují detaily všeho od označení jednotek po zahájení celoplanetárního útoku.
Organizace
Po rozpadnutí Legií Vesmírných Mariňáků do menších bojových jednotek stanovil Guilliman organizační pravidla, která se stala součástí všech tehdejších i budoucích Kapitul. Přestože se některé od přesné struktury uváděné v Kodexu později odchýlily, zůstává většina Kapitul věrná jeho učení. Ultrmarína je rozdělena do deseti rot, každé o síle sta Vesmírných Mariňáků a vedené Kapitánem. První Rota sestává z bitvou zocelených veteránů a je bez výjimky nejsilnější. Je také jedinou Rotou, která do boje dokáže vyslat bojovníky oděné do Terminátorské zbroje. Po úplném zničení v pařátech Flotily Behemot počet Ultramarínů 1. Roty znovu pomalu rostl a až nyní, po dvou stech a padesáti letech, je znovu v plné síle.
Roty 2 až 5 jsou Bojové Roty a jsou složeny ze směsice oddílů Taktických, Útočných a Devastátorských. Každá Bojová Rota je na bojišti soběstačnou jednotkou schopnou utkat se a zvítězit nad jakoukoliv hrozbou. Tvoří páteř Kapituly a nesou také největší tíhu bojů. Roty 6 až 9 jsou rezervními Rotami a každá se skládá z oddílů jedno určitého typu. Roty 6 a 7 jsou Taktické roty, 8 je Útočná Rota a 9 rotou Devastátorů. Desátou Rotu tvoří oddíly Zvědů a nejnovější rekruti Kapituly. Toto rozdělení určil Roboute Guilliman před deseti tisíci lety a od toho dne Kapitule dobře slouží.
ZÍSKÁNÍ MOSTU DVA-ČTYŘI
V roce 999.M41 zaznamenal Inkvizitor Apollyon na světě Thracii stopu Chaosu a ihned vyslal Imperiální síly, aby se s touto hrozbou utkaly. Více než polovina Obranných Sil Planety byla zkorumpovaná a co hůř, zprávy naznačovaly přítomnost Chaotických Vesmírných Mariňáků Vládců Noci. Imperiální síly tlačily špatně vyzbrojené zrádce před sebou, až se dostaly do pozice, ze které mohly spustit ofenzívu proti hlavnímu městu Mercii. Než mohl být útok zahájen, musela však Císařova vojska zničit šest mostů na svém pravém křídle, aby zabránila možným útokům z týlu. Podle zpráv tyto mosty držely oslabené jednotky OSP. Ultramarína proto provedla několik výsadků z Hromových Jestřábů, které měly mosty obsadit a zničit pomocí melta náloží.
Útok na most dva-čtyři vedl Kapitán Idaeus ze 4. Roty a po krátké přestřelce jej obsadil. Když byli Techmaríni uprostřed rozmisťování náloží, začaly mezi Vesmírné Mariňáky dopadat střely. Na most se řítil mocný protiútok Chaosu. Vládci Noci předvídali hlavní Imperiální útok a tak nyní na pozice Ultramaríny útočila silná armáda. Pravé křídlo Imperiální armády bylo nechráněné a Idaeus věděl, že nesmí silám Chaosu dovolit překročit řeku. Stáhl své muže zpět za most, a když byl připraven odpálit ničivé nálože, dal signál Hromovému Jestřábu. Ultramaríni se spořádaně stáhli, ale než dokázali most zbořit, roztrhal Techmarína nesoucího detonátor přímý zásah dělostřeleckého granátu. Když se Hromový Jestřáb snesl nad Ultramarínskou pozici, ukryté protiletadlové tanky Hydra ho smrští výbušných střel smetly z oblohy.
Ultramaríni obsadili bunkr a kulometná hnízda na konci mostu a připravili se držet své pozice do posledního muže. Idaeus odeslal Imperiální armádě varování a nařídil dalšímu Hromovému Jestřábu, aby vyzvedl jeho výsadek. Služebníci Chaosu na most útočili po zbytek noci, pokaždé je však odrazily secvičené vlny palby z bolterů. Idaeus věděl, že už nemohou most déle udržet a vyslal proto oddíl, který se pokusil odpálit výbušniny ručně. Tento pokus skončil neúspěšně a žádného muže z oddílu až do úsvitu nikdo nespatřil. Když vyšlo slunce, valily se po mostě zahrazeném sutí OT Rhina v barvách Vládců Noci. K jejich trupům byli přibiti zajatci, v noci chycení Ultramaríni, s roztrženými a doširoka rozevřenými hrudníky. Tento útok se podařilo odrazit, ale nebylo pochyb, že než den skončí, bude jich ještě mnohem více.
Toto není místo pro výčet hrůz, které Ultramaríni z rukou Vládců Noci zakusili, ale zrádní Vesmírní Mariňáci použili každou ohavnou taktiku, aby podkopali jejich disciplínu a zlomili jejich odpor. Naživu již nebyla ani pětina z Ultramarínů, kteří operaci začali, a Idaeus věděl, že další útok skončí porážkou. Ignoroval rady svých důstojníků a sám podnikl sebevražedný pokus o vyhození mostu do vzduchu. Idaeus se dokázal dostat k první náloži, když mu nad hlavou přeburácel druhý Hromový Jestřáb a přistál mimo dostřel nepřátelských protiletadlových tanků. Právě ve chvíli, kdy Vládci Noci začali s dalším útokem, nařídil Idaeus zbývajícím Ultramarínům, aby se pod velením Seržanta Veterána Uriela Ventrise stáhli. Přeživší Ultramaríni se pod palbou stáhli k Hromovému Jestřábu, zatímco Idaeus čekal do poslední možné sekundy, než odpálil první nálož. Ve smrtící řetězové reakci vybuchly zbývající nálože a zničily most i Idaea v jediném žhnoucím výbuchu. Útok Chaosu po mostě dva-čtyři byl odražen a během dvou měsíců se planeta znovu ocitla pod Imperiální správou.
Víra
Drsný život na Macragge rodí drsné lidi se silnými válečnými hodnotami a dříčskou povahou. Disciplína, sebedůvěra a čest jsou považovány za hlavní ctnosti a děti Ultramaru se učí těmto ctnostem od nejútlejšího věku. Upevňují si je ve výcvikových akademiích a ve chvíli, kdy je opouštějí, patří mezi nejdisciplinovanější lidi v galaxii. Lidé Ultramaru se učí ctít moc Impéria, a že pracovat v jeho jménu je nejvyšší službou, kterou člověk může odevzdat Císaři. Proto jsou dělníci a bojovníci Ultramaru ctěni po celé galaxii a jsou synonymem síly, odvahy a cti.
V bitvě se Ultramarína řídí učením Robouta Guillimana a bojuje se vší silou a zuřivostí svého legendárního Primase. Pradávné rčení Bojových Králů Macragge zní: „Z bitvy se má Bojovník buď vrátit se štítem v ruce, nebo na něm mají přinést jeho bezvládné tělo.“ A platí dnes stejně jako tehdy. Žádný bojovník Ultramaríny by svou Kapitulu nezostudil a Knihovníci zaznamenali již mnohé statečné a hrdinské skutky, které povznesly její čest.
Genový fond
Horovo Kacířství poukázalo na chyby genového fondu několika Legií Vesmírných Mariňáků, které zjitřily techniky urychleného růstu zygot, jež se používaly, aby si Legie udržely plnou bojovou sílu. Když se Legie rozpadly na Kapituly, byla na Teře zřízena genetická banka, kam se ukládaly jejich genové fondy a sledovala jejich čistota. Jako největší Legie Vesmírných Mariňáků přispěla do těchto rezerv Ultramarína více než jakákoliv jiná Legie, a v důsledku toho se jejich genový fond stal základním materiálem mnoha Kapitul Druhého Zakládání.
Tyto Kapituly, vytvořené z genového fondu Ultramaríny uloženého na Teře, jsou společně známé jako Primogenitoři neboli ‘prvorození’ a i oni uctívají Robouta Guillimana jako svého otce-zakladatele.
Genový fond Ultramaríny je zdaleka nejčistším materiálem a v jeho genetické struktuře nejsou známé žádné odchylky. Každý z tajemných orgánů, které Ultramaríni při složitém vytváření Vesmírného Mariňáka používají, je plně funkční, a o této Kapitule lze doopravdy říci, že i dnes jsou stejně dokonalí, jako za dnů samotného Guillimana.
Bojový pokřik
„Odvaha a čest!“
________________________________________________________________
Zoufalství je znamením slabosti