Holky jsou neuvěřitelný. Rozchodem jako kdyby se v nich něco zlomilo a šup ... všechno co jsem nemohla tak to teď doženu. Už mě nebavilo stopovat, což jsem taky měla zakázaný, ale objevila se ve mně dávno zapuzená touha po pearcingu. A vlastně proč by ne, vždyť teď už můžu ... teď už není nikdo, kdo by mi to rozmlouval, že mu to vadí, že se mu to nelíbí. Ale jeden problém tu přeci jen byl ... a jak asi každý tuší, tak to byli rodiče ... No přiznejme si, když je někdo zatvrzelý odpůrce, tak ho přemlouvat je jako roztahávat kamion v zubech ... Vybrala jsem si slabší článek a kupodivu povolil ... bylo před Vánocema a taťulda mi nechtěl zkazit svátky ... ale byla jsem ujištěna, že je zásadně proti. Tak teď už jsme byli dva proti mamině. Sestra mi tedy tenkrát taky hodně pomohla, když prohlásila: "To jste rodiče, když jí tohle dovolíte?" ... Jo jinak moc děkuju sestři, ještě jsem ti asi nestihla poděkovat ... No nakonec mamina prohlásila, ať si děláme co chceme, ale že je proti. Hodila jsem smutný oči na taťuldu a prohlásila, že to asi nikam nepojedem, protože mamky tón nebyl přívětivý. Načež mě překvapil otázkou, kdy mám čas ... Naplánovali jsme výlet do Liberce do Babylonu na 15.12. Mamina z toho byla lehce v šoku, že jedeme ... a rozloučila se s výhružkou, že jestli mi to o svátcích začne hnisat, tak se rozvádí. Těžce jsem polkla, protože mít v rukou, nebo spíše v jazyku, osud rodiny je na mě až moc velká zodpovědnost. Ale vyrazili jsme. Cesta byla v pohodě ... ale čím víc jsme se blížili, tím mi bylo hůř ... U Liberce jsem prohlásila, že takovýhle nervy jsem neměla ani u maturity ... Krámek jsme našli ... je to vlastně i tetovací studio, takže než jsem se odhodlala vstoupit dovnitř, dělala jsem jak mě strašně zajímají fotky s různýma potetovanýma končetinama ... Taťka ještě doufal, že si to rozmyslím, tak mi nabízel dálniční známku místo náušnice, ale ani tato lákavá nabídka mě nepřesvědčila. Paní na nás měla čas až za hodinu, tak jsme si skočili ještě na limču ... Když jsme se vrátili, šla přede mnou ještě jedna holčina. Taky chtěla píchnout jazyk a když vylezla v klidu, nevřeštěla ani nebrečela, tak jsem usoudila, že to asi tak strašný není. Vydezinfikoval jsem si pusu, sedla si na židli, vyplázal jazyk a čekala, co se bude dít. Paní, která mě zaujala svým účesem, sestavajícím se ze spousty dlouhých dredů a pearcingem ruky! byla v pohodě, takže jsem se konečně uvolnila. Osušila mi jazyk, který mi mimochodem pochválila, že ho mám jak ještěrka, že ta holčina přede mnou ho měla objemnější, a udělala mi lihovkou tečky ... Rozbalila nářadíčko, vytáhla prapodivné kleště se čtvercem na konci a chytla mi jazyk. V tu chvíli mi bylo jasný, že cesta zpátky už není ... drátkem mi pomalu propíchla jazyk a drátek pak zlomila ... vedle něj protáhla náušnici, vytáhla ho, zašroubovala náušnici a bylo ... kdo nezažil nepochopí jaký to je, najednou mít něco divnýho v puse ... s čím jde hýbat. Tak jsem slušně poděkovala, zaplatila 1000 Kč, dostala doklad a jela domu ... Po cestě jsem taťku ještě bavila, jak si na to zvykám, že už tolik nešišlám a jak to je strašně v pohodě, co s tím všichni nadělají.
to je drama:D
(fanzcos, 13. 12. 2007 8:56)