Kdopak tady manipuluje
Článek v Kavárně ukázal, že americká podpora nezávislých časopisů, jako je Nový Prostor, je nutná.
Tak prý časopis Nový Prostor (NP) už nepomáhá lidem bez domova či na sociálním okraji, a naopak je zneužívá. Časopis uchvátila partička levicových radikálů, kteří z něj udělali hlásnou troubu své ideologie. Poučil o tom čtenáře Adam Drda v minulé Kavárně. Článek nazvaný Zneužívaní lidé bez domova citově vydírá poukazem k prodejcům časopisu, k lidem v sociální nouzi. Přitom může právě je značně poškodit, a proto je třeba na něj reagovat.
Časopis jako NP (streetpaper) lze dělat dvěma způsoby. Buď jako nekonfliktní časopis, který nikoho nepohorší – a také nezaujme. Nebo jako časopis kontroverzní, který bude přinášet nová témata a pojednávat ta již probraná z alternativního úhlu pohledu. Naše redakce se pokusila o druhou cestu, o níž se domnívá, že může dát našim prodejcům do rukou obsažný časopis. Z vesměs pozitivních ohlasů se zdá, že čtenáři nemají dojem, že kupují časopis „hloupý a manipulativní, nemající úctu k faktům, nepřipouštějící to, co do něj nepasuje. Ještě že je Drda poučil.
je levičák?
Na první pohled zarazí, jak moc je Drdův článek novinářsky odfláknutý – autor „rozebral“ všeho všudy jedno číslo časopisu a cituje dva články z jiných čísel. Dále zadal jedno slovo do vyhledávače, a tím jeho „novinářská práce“ skončila. Ani náznak analýzy časopisu za delší dobu, žádný pokus o kontaktování redakce nebo prodejců, naprostá absence ověřování informací. Namísto toho „novinářství“ s minimem zdrojů (klidně zastaralých, proč shánět nové, když se k nim nejde proklikat na internetu, že?) a o to silnějšími černobílými závěry. Místo informací nám autor servíruje své pocity; lidově se tomu říká „dojmologie“. Je vtipné, když pak takový novinář píše, že NP nemá „úctu k faktům“, ač není schopen zdokumentovat jedinou nepravdivou informaci.
I s texty, s nimiž Adam Drda pracuje, se příliš nenamáhá. Sem tam něco vytrhne z kontextu a ocituje, sem tam vybere názor, s nímž nesouhlasí, a označí ho – ach, ta úroveň – za „hovadinu“. Levicovými ideology se v jeho pojetí stávají všichni: afroamerický rapper i kulturoložka analyzující genderové stereotypy. Kdyby se obtěžoval s přečtením více čísel časopisu, mohl by přidat další „levicové ideology“: konzervativního publicistu Romana Jocha, psychologa Jeronýma Klimeše, biologa Stanislava Komárka a jiné, méně známé autory (hledání nezavedených autorů je jedním z pilířů naší redakční práce), které by asi zaškatulkování na levici dosti překvapilo.
To Drda je rudoprávní
Ač nás autor srovnává s Rudým právem, propagandu minulého režimu připomíná spíše jeho článek. Nejlépe se ostatně vystihl sám údajnou charakteristikou naší práce: „vezme se nějaký faktický problém..., který se opatří patřičnou paušalizující a negativní nálepkou“. V tomto případě vzal různé kritické články a opatřil je „patřičnou paušalizující a negativní nálepkou“ – „krajní levice“.
Je přitom zvláštní, že některá témata jsou v českém prostředí chápána jako „levicová“, či dokonce „krajně levicová“ – ať už jde o rovnost žen, soužití kultur, sociální otázky či ekologii. Je to krátkozraké zejména od české pravice, neboť se tím vzdává důležitých témat a dobrovolně je přenechává svým oponentům. A bude-li pro ni každý ekolog, feministka či multikulturalista představitelem „levicového zla“, jen rozšíří řady svých oponentů.
Tak jako vymáhalo Rudé právo konformitu vůči SSSR a dštilo oheň a síru na „americké imperialisty“, vytýká nyní Drda NP, že kritizuje americkou zahraniční politiku, a ne Rusko. To jednak není pravda (otiskli jsme rozsáhlé materiály o Bělorusku a Moldavsku s kritikou ruské zahraniční politiky, vedle toho jsme informovali o kritice Ruska ze strany Human Rights Watch a o hrozbě čínsko-ruské vojenské spolupráce), jednak je skutečně v dnešní době jaksi aktuálnější vnímat slabiny americké zahraniční politiky, neboť právě s USA Česká republika spolupracuje. Až se budou čeští chemici účastnit války v Čečensku a z Kremlu přijde nabídka na ruský radar v Brdech, bude jistě na místě věnovat se detailněji ruské zahraniční politice.
Kritika americké zahraniční politiky rozhodně neznamená „antiamerikanismus“. Autoři NP, kteří ji kritizovali (někteří ji hájili), se shodli s názory mnoha Američanů. Jeden z „levičáckých“ článků tepaných Drdou vycházel z analýz profesora mezinárodních vztahů Andrewa Baceviche, který se označuje za „katolického konzervativce“ a sloužil od Vietnamu až po první válku v Zálivu v americké armádě. Skutečně, typický antiamerikanista...
Jsme neideologičtí
Žádná ideologie, ani levicová, ani pravicová, v NP šířena není. Nepřečtete si tam o federaci pospolitostí, naprostém osvobození jedince, přímé akci či dalších idejích anarchismu, jehož jsem stoupencem. Z článků od jiných členů redakce čtenáři nepoznají, jakým stranám dali hlas ve volbách. Ano, snažíme se o kritický přístup, ale to neznamená hlásit se k nějakému konkrétnímu souboru „pravd“. Pro Drdu je však slovo „ideologie“ zřejmě synonymem pro „jiný názor než můj“.
Článek by v českých poměrech nebyl úplný, kdyby se objekt své kritiky nepokusil zlikvidovat poukazem na granty, z nichž je financován, s jasným cílem připravit časopis o prostředky k jeho dalšímu vydávání. Drda nebyl schopen zjistit si ani to, že ministerstvo práce a sociálních věcí a Evropský sociální fond financují sociální práci s prodejci časopisu a podobné aktivity, činnost redakce a vydávání časopisu se platí z grantu americké nadace CEE Trust na podporu nezávislých médií ve střední Evropě. I z Drdova článku se zdá, že nezávislá média takovou podporu v ČR stále potřebují...
Zdroj: MF Dnes