čistička odpadních vod
13. 11. 2006
III. SLOŽKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ III.1 Ovzduší a klima Emisní situace Emise znečišťujících látek Zdroje znečišťování ovzduší se podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), v platném znění, dělí na stacionární (zvláště velké, velké, střední a malé) a mobilní. Zvláště velké, velké a střední zdroje jsou sledovány jako bodové zdroje jednotlivě, malé zdroje plošně na úrovni obcí, mobilní zdroje liniově (vybrané sčítané úseky) a plošně (ostatní silnice) na úrovni krajů ČR. Údaje o emisích znečišťujících látek a další technické údaje o zdrojích znečišťování ovzduší jsou evidovány v databázích REZZO (Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší). Celkové množství emisí vybraných základních znečišťujících látek (tuhých znečišťujících látek – TZL, SO2, NOx, CO, těkavých organických látek – VOC a NH3) a podíly jednotlivých kategorií zdrojů na celkových emisích v roce 2004 uvádí Tab. III.1. Tabulka III.1 Celkové emise vybraných základních znečišťujících látek v roce 2004* TZL SO2 NOx CO VOC NH3 Kategorie zdrojů tis. t % tis. t % tis. t % tis. t % tis. t % tis. t % Zvláště velké a velké zdroje 13,3 17 183,8 80 145,1 42 170,1 29 20,2 10 16,1 20 Střední zdroje 4,7 6 6,3 3 6,1 2 6,4 1 4,3 2 12,0 15 Malé zdroje 29,0 38 33,7 14 13,2 4 102,1 18 106,7 54 51,3 63 Celkem stacio- nární zdroje 47,0 61 223,8 97 164,4 48 278,6 48 131,2 66 79,4 98 Mobilní** 29,5 39 6,0 3 175,9 52 299,4 52 66,5 34 2,0 2 Celkem 76,5 100 229,8 100 340,3 100 578,0 100 197,7 100 81,4 100 * údaje před validací (předběžné) ** uvedené údaje zahrnují emise z celkového prodeje pohonných hmot, tj. včetně těch, kterou jsou spotřebovány mimo území ČR (odhadem cca 170 tis. t motorové nafty) Zdroj: ČHMÚ, ČIŽP, CDV, SVÚOM, VÚZT Podkladem pro emisní bilanci TZL, SO2, NOx, CO, VOC a NH3 zvláště velkých a velkých (cca 3 500) a středních zdrojů (cca 29 000) byly údaje souhrnné provozní evidence, ověřované příslušnými orgány ochrany ovzduší. Bilance emisí malých spalovacích zdrojů (lokální topeniště v bytech) byla provedena modelovým výpočtem z údajů o způsobu vytápění domácností, měrných spotřebách tepla a klimatických podmínkách v roce 2004. Bilance emisí z dopravy, která je v kompetenci MD, byla zpracována Centrem dopravního výzkumu Brno (CDV; kap. V.1) podle metodiky stanovení emisí znečišťujících látek z dopravy. Bilance emisí dalších mobilních zdrojů byla provedena z vykazovaných statistických údajů a příslušných emisních faktorů. Problematickou skupinou jsou mobilní zdroje, u nichž je v posledních letech zaznamenán nárůst emisí spojený se zvyšujícími se spotřebami pohonných hmot a nárůstem přepravních výkonů jak v individuální dopravě, tak v nákladní vnitrostátní i tranzitní dopravě. Vývoj celkových emisí vybraných základních znečišťujících látek v letech 1990 až 2004 je uveden na Obr. III.1. Významný pokles emisí (SO2 a TZL) v letech 1990–1995 byl způsoben zejména robustními investicemi do odsiřování zdrojů v oblasti energetiky a hospodářskými změnami (pokles a restrukturalizace výroby), v období let 1996–1999 pak částečně dotovanou plošnou záměnou paliv (střední a malé zdroje) a také naplněním legislativních požadavků, souvisejících s obecnou platností emisních limitů uvedených ve vyhlášce MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší. Zároveň docházelo téměř po celé období k poklesu množství emisí způsobeném změnami skladby vozidel (zvyšování podílu vozidel s katalyzátory) a naopak k jejich zvyšování vlivem dynamického nárůstu přepravních výkonů, zejména u silniční dopravy. Změny legislativních předpisů a realizace opatření na ochranu ovzduší zajistily spolu s ostatními uvedenými vlivy radikální snížení emisí TZL a SO2 (v období let 1990–2004 téměř o 90 %) a významné snížení emisí dalších základních znečišťujících látek (NOx o cca 40 %, CO téměř o 55 %). V důsledku zvyšujícího se podílu ekologicky šetrnějších nátěrových hmot a odmašťovacích přípravků a také změnami ve skladbě silničních vozidel dochází rovněž k postupnému snižování emisí VOC. Obrázek III.1 Vývoj emisí hlavních znečišťujících látek 1990–2004 Pozn.: údaje za rok 2004 jsou předběžné TZL – od roku 2001 připočteny emise z otěrů vozovek, pneumatik a brzdných systémů u silniční dopravy cca 17 tis. t NH3 – emise ze zemědělství jsou od roku 2003 vypočítávány podle nové metodiky – od roku 2003 jsou doplněny emise mobilních zdrojů ve výši cca 2 tis. t Zdroj: ČHMÚ, ČIŽP, CDV, SVÚOM, VÚZT Emise těžkých kovů a perzistentních organických látek V Tab. III.2 jsou uvedeny emise těžkých kovů a perzistentních organických látek (POP) vykazované podle požadavků Protokolů k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (CLRTAP). Emisní bilance byla zpracována s využitím aktivitních údajů (spotřeba paliv a pohonných hmot, statistické údaje o produkci vybraných technologií) a příslušných emisních faktorů. Výrazné snížení emisí Pb bylo způsobeno postupným snižováním a od 1. 1. 2001 úplným zastavením prodeje olovnatého benzínu. Vzhledem k provedeným změnám metodiky výpočtu emisí POP jsou v tabulce uvedeny pouze údaje pro roky 2001–2003 a dále odhad emisí pro rok 2004, zpětný přepočet emisních inventur za období 1990–2000 je prováděn. V současné době se provádí zpětný přepočet emisních inventur za období 1990–2000. Tabulka III.2 Vývoj emisí těžkých kovů a POP v letech 1990–2004 Těžké kovy POPa) Cd Hg Pb PAU PCB PCDD/PCDF Rok t t t t kg g 1990 4,3 7,5 241,4 . . . 1991 3,9 7,4 215,0 . . . 1992 3,6 7,3 249,0 . . . 1993 3,5 7,5 228,0 . . . 1994 3,5 7,2 222,5 . . . 1995 3,6 7,4 203,7 . . . 1996 2,9 5,9 181,4 . . . 1997 3,0 5,5 170,7 . . . 1998 2,7 5,2 151,2 . . . 1999 2,7 3,7 146,0 . . . 2000 2,9 3,8 105,7 . . . 2001 2,6 3,3 46,7 36,7 96,1 190,6 2002 2,7 2,8 47,2 24,4 82,5 177,3 2003* 2,3 1,8 47,2 26,7 84,6 186,2 2004** 2,2 2,0 46,0 25,0 85,0 185,0 * korigované údaje ** předběžné údaje a) emise za období 1990–2000 jsou přepočítávány podle nové metodiky Zdroj: ČHMÚ, CDV Emise plynů ovlivňujících klimatický systém Země Podrobná evidence emisí plynů ovlivňujících klimatický systém Země je prováděna v souladu s metodikou Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPPC), která je neustále zpřesňována. Přesná inventarizace bude podkladem pro kontrolu plnění mezinárodních závazků daných Kjótským protokolem (dále jen „Protokol“); v případě ČR se jedná o snížení celkových emisí skleníkových plynů do období 2008–2012 o 8 % vůči referenčnímu roku 1990. Pravidelným monitorováním emisí skleníkových plynů se rovněž naplňují požadavky Rozhodnutí EP a Rady č. 280/2004/ES o mechanismu monitorování emisí skleníkových plynů ve Společenství a provádění Protokolu. Z důvodů neustálého vývoje metodiky a důsledného zavádění kontrolních mechanismů QA/QC (kontroly kvality a jakosti) dochází v případě potřeby ke zpětným přepočtům hodnot, a proto může v jednotlivých letech docházet i k drobným změnám v průběžně vykazovaných údajích. Předběžné údaje emisí skleníkových plynů za rok 2004 budou k dispozici koncem roku 2005. Průměrná roční teplota naměřená na stanici v Klementinu za posledních více než 200 let je na Obr. III.2. Z tohoto grafu je patrný nárůst průměrné teploty od počátku 20. stol. Celkové emise včetně propadů emisí těchto plynů v ČR, vyjádřené v ekvivalentních hodnotách CO2 jsou na Obr. III.3. Emise skleníkových plynů jsou zde porovnávány s vývojem HDP od roku 1990 a je zde patrný efekt absolutního rozdvojení křivek vypouštěných skleníkových plynů a růstu HDP, který lze přisoudit strukturálním změnám ekonomiky a celkovým zvyšováním energetické efektivnosti. Pro výpočet agregovaných emisí – (CO2)ekv byly použity hodnoty radiačního potenciálu jednotlivých skleníkových plynů podle platné metodiky (např. pro CO2 = 1, CH4 = 21, N2O = 310). Inventarizace zahrnuje rovněž propady emisí v důsledku změn ve využívání krajiny a lesnictví. Emise z mezinárodní letecké dopravy se vykazují zvlášť. Celkové emise skleníkových plynů poklesly z hodnoty 189,9 mil. t v roce 1990 na 143,4 mil. t v roce 2003 a vůči referenčnímu roku 1990 poklesly o 24,5 %. Přesto však lze zaznamenat růst emisí skleníkových plynů v roce 2003 o 3,5 % (proti roku 2002), což zřejmě souvisí s oživením některých průmyslových odvětví. Obrázek III.2 Průměrná roční teplota 1775–2004 – Klementinum Pozn: vyhlazeno 8-členným klouzavým průměrem Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.3 Celkové emise skleníkových plynů 1990–2003 (Mt (CO2)ekv) Zdroj: ČHMÚ Od roku 1995 jsou rovněž bilancovány emise částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC), zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC) a hexafluoridu sírového (SF6). Jedná se o látky obsahující fluór, tzv. F-plyny, jejichž vliv je rovněž kontrolován Protokolem. Jejich současný podíl na celkových emisích skleníkových plynů je v ČR 1,2 %. Podíl emisí CO2 na celkových emisích byl v roce 2003 86,0 %, podíl emisí CH4 7,1 % a podíl emisí N2O 5,7 %; uvedené podíly se v posledních letech statisticky významně nemění. Imisní situace V oblasti ochrany čistoty ovzduší je především pro účely informačního zajištění příslušných rozhodovacích procesů vytvořena a dále rozvíjena celá soustava nástrojů pro objektivní sledování a hodnocení stavu a vývoje kvality ovzduší na území ČR: evidence a sledování množství emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší; imisní monitorovací sítě; sítě pro sledování atmosférické depozice; prostředky pro shromažďování, archivaci a verifikaci imisních a emisních údajů a údajů o chemickém složení srážek – registry emisí a technických údajů o provozu zdrojů, imisní databáze a databáze chemického složení srážek integrované v Informačním systému kvality ovzduší (ISKO). Hodnocení míry znečištění ovzduší vychází z monitorování koncentrací znečišťujících látek v přízemní vrstvě atmosféry sítí měřicích stanic. Při hodnocení stavu znečištění ovzduší je především sledován vztah zjištěných imisních hodnot k příslušným imisním limitům. Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, stanovuje limity pro tyto znečišťující látky: 1. oxid siřičitý; 8. kadmium; 2. suspendované částice frakce PM10; 9. arsen; 3. oxid dusičitý a oxidy dusíku; 10. nikl; 4. oxid uhelnatý; 11. rtuť; 5. benzen; 12. benzo(a)pyren; 6. ozon; 13. amoniak; 7. olovo; 14. prašný spad. Skupina látek 1–5 představuje především základní znečišťující látky, vesměs primární polutanty, pro které byly limitní hodnoty převzaty do národní legislativy ze směrnice Rady 99/30/ES o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší a směrnice EP a Rady 2000/69/ES o mezních hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý v ovzduší. Pro ozon, který je sekundárním polutantem, převzala národní legislativa limitní hodnoty ze směrnice EP a Rady 2002/3/ES o ozonu ve vnějším ovzduší. Pro skupinu látek 7–12 (těžké kovy a benzo(a)pyren jako indikátor polycyklických aromatických uhlovodíků) jsou (s výjimkou olova) limitní hodnoty dané novou směrnicí EP a Rady 2004/107/ES o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší, která bude zapracována do české legislativy. Stanovené imisní limity jsou členěny na limitní hodnoty pro ochranu zdraví populace a imisní limity pro ochranu vegetace a ekosystémů. Hodnocení je dokumentováno mapami – prostorovými rozloženími koncentrací pro vybrané znečišťující látky. Pro dokumentování vývoje znečištění venkovního ovzduší je pro některé znečišťující látky uvedena mapa koncentrací pro rok 2001 a pro rok 2004. Legenda pro mapy koncentrací je u každé znečišťující látky konstruována podle klíče: dolní mez posuzování (LAT), horní mez pro posuzování (UAT), limitní hodnota (LV), limitní hodnota včetně meze tolerance (LV+MT). Překročení limitní hodnoty dané imisní charakteristiky je v mapě vyznačeno červenou barvou, případné překročení limitní hodnoty včetně toleranční meze je vyznačeno fialovou barvou. Kvalita ovzduší ve vztahu k ochraně zdraví populace Oxid siřičitý Situaci ve znečištění SO2 v roce 2001 a 2004 ve vztahu k imisním limitům stanoveným novou legislativou znázorňují Obr. III.5 a Obr. III.6. Je zejména patrné, že stanovený imisní limit pro 24hodinovou koncentraci SO2 125 µg.m-3 nebyl v roce 2004 překročen více než třikrát. Roční imisní limit této látky nebyl rovněž překročen v žádné lokalitě. Podobně nebyl překročen na žádném měřicím místě ani povolený počet překročení hodinové koncentrace SO2 380 µg.m-3. V roce 2004 došlo v některých oblastech ČR proti předchozímu roku k mírnému snížení znečištění ovzduší touto látkou. Znečištění oxidem siřičitým tedy není důvodem pro zařazení kterékoli části území mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Suspendované částice frakce PM10 Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM10, jak dokládají Obr. III.7, Obr. III.8 a Obr. III.9, zůstává jedním z hlavních problémů zajištění kvality ovzduší dle požadavků a termínů nové legislativy a příslušné směrnice ES. Oproti roku 2003 došlo k poklesu koncentrací PM10 téměř na všech monitorovacích stanicích. Z meteorologického hlediska byl rok 2004 výrazně vlhčí než rok 2003, který byl naopak extrémně suchý a tato rozdílnost byla zřejmě hlavním důvodem poklesu koncentrací PM10 v roce 2004 proti předchozímu roku. Nejvíce zatíženou souvislou oblastí je, stejně jako v předešlých letech, Ostravsko. Z celkového počtu 94 stanic, kde je měřena frakce PM10 suspendovaných částic, došlo na 55 stanicích k překročení 24hodinového imisního limitu PM10 ve více než v tolerovaném počtu případů, z toho na 42 stanicích i k překročení imisního limitu zvýšeného o mez tolerance. Roční imisní limit PM10 byl překročen na 17 stanicích, kde byla překročena i mez tolerance. V případě obou uvedených imisních charakteristik frakce PM10 došlo v roce 2004 proti roku 2003 ke snížení počtu stanic, které vykazují překročení imisního limitu. Imisní limit pro 24hodinové koncentrace PM10 byl i v roce 2004 překročen více než 35x, zejména v Moravskoslezském, Ústeckém, Středočeském a Olomouckém kraji a v hl. městě Praze. Oblasti, kde koncentrace PM10 překračují příslušné imisní limity, představují téměř 3,5 % plochy území státu a žije zde více než 34 % populace. Oxid dusičitý K překročení ročního imisního limitu oxidu dusičitého dochází pouze na omezených, dopravně exponovaných lokalitách aglomerací a velkých měst. Z celkového počtu 142 lokalit, kde byl v roce 2004 monitorován NO2, došlo k překročení ročního imisního limitu 40 µg.m-3 na 3 automatizovaných monitorovacích stanicích (AMS) v Praze (Legerova, náměstí Republiky a Smíchov). Mez tolerance byla překročena na dopravně orientované stanici Praha 2-Legerova (hot spot). Pokud se týká pole roční průměrné koncentrace NO2 (Obr. III.11 pro rok 2001 a Obr. III.12 pro rok 2004), došlo ke snížení procentního podílu v koncentracích NO2 nad 32 µg.m-3 (UAT) oproti roku 2003. Konstrukce mapy pole NO2 zahrnuje kombinaci měření a modelování, v roce 2004 jsou podrobněji zahrnuty výsledky modelování z dopravy oproti minulým letům, proto mapa pro rok 2004 lépe zahrnuje vliv dopravy na znečištění touto látkou. Oxid uhelnatý Antropogenním zdrojem znečištění ovzduší CO jsou procesy, kdy může docházet k nedokonalému spalování fosilních paliv. Je to především doprava a dále stacionární zdroje, zejména domácí topeniště. V roce 2004 se CO měřil celkem na 33 lokalitách. Maximální denní 8hodinové klouzavé průměry CO nepřesahují imisní limit. Podobně jako v roce 2003 byl na všech stanicích, s výjimkou dopravně orientované stanice Praha 2-Legerova, naměřen maximální denní 8hodinový klouzavý průměr pod dolní mezí pro posuzování. Maximální denní 8hodinový klouzavý průměr překročil hodnotu 10 000 µg.m-3 na stanicích Praha 5-Řeporyje a Praha 5-Svornosti. Ani jedna z těchto stanic však nesplnila požadavek na 90 % minimálního počtu verifikovaných dat dle přílohy č. 5 nařízení vlády č. 350/2002 Sb. Imisní limit tedy dle požadavků nařízení překročen nebyl. Benzen S rostoucí intenzitou automobilové dopravy roste význam sledování znečištění ovzduší aromatickými uhlovodíky. Rozhodujícím zdrojem atmosférických emisí aromatických uhlovodíků – zejména benzenu a jeho alkyl derivátů – jsou především výfukové plyny benzínových motorových vozidel. Dalším významným zdrojem emisí těchto uhlovodíků jsou ztráty vypařováním při manipulaci, skladování a distribuci benzínů. Emise z mobilních zdrojů představuje cca 85 % celkových emisí aromatických uhlovodíků, přičemž převládající část připadá na emise z výfukových plynů. Odhaduje se, že zbývajících 15 % emisí pochází ze stacionárních zdrojů emisí, přičemž rozhodující podíl připadá na procesy produkující aromatické uhlovodíky a procesy, kde se tyto sloučeniny používají k výrobě dalších chemikálií. Výzkumy ukazují, že obsah benzenu v benzínu je kolem 1,5 %, zatímco paliva dieselových motorů obsahují relativně zanedbatelné koncentrace benzenu. Benzen obsažený ve výfukových plynech je především nespálený benzen z paliva. Dalším příspěvkem emisí benzenu z výfukových plynů je benzen vzniklý z nebenzenových aromatických uhlovodíků obsažených v palivu (70–80 % benzenu v emisích). Částečně je benzen ve výfukových plynech tvořen také z nearomatických uhlovodíků. Mezi nejvýznamnější škodlivé efekty expozice benzenu patří poškození krvetvorby a dále jeho karcinogenní účinky. Situaci znečištění benzenem v roce 2004 charakterizuje Obr. III.10. Z celkového počtu 21 lokalit, kde se v roce 2004 měřila koncentrace benzenu, nebyl imisní limit zvýšený o mez tolerance pro rok 2004 překročen na žádné z nich. Pouze na lokalitě ČHMÚ Ostrava-Přívoz byl ročním průměrem 7,7 µg.m-3 překročen imisní limit. Rozšířené měření v roce 2004 potvrdilo, že vyšší koncentrace souvisejí s průmyslovou činností (především s výrobou koksu) v blízkosti lokalit s měřením (Ostrava-Přívoz). S narůstající vzdáleností jsou již nižší (lokalita Ostrava-Fifejdy) a v rezidenčních oblastech Ostravy dále klesají (Ostrava-Poruba). Přízemní ozon V přízemních vrstvách atmosféry vzniká přízemní ozon za účinku slunečního záření komplikovanou soustavou fotochemických reakcí zejména mezi oxidy dusíku, těkavými organickými látkami (zejména uhlovodíky) a dalšími složkami atmosféry. Přízemní ozon je označován za sekundární znečišťující látku, protože není významně primárně emitován z antropogenních zdrojů znečišťování ovzduší. V roce 2004 byl ozon měřen na 61 lokalitách, z nichž na 43 došlo k překročení cílového imisního limitu za tříleté období 2002–2004 (popř. kratší). Pokud nad rámec požadavků národní legislativy hodnotíme samostatně rok 2004, lze vyvodit, že z důvodu chladnějšího období duben–září 2004 (v tomto období koncentrace přízemního ozonu dosahují každoročně maximálních hodnot) byly celkově koncentrace ozonu v tomto roce významně nižší. V roce 2004 byl cílový imisní limit překročen na pouhých 14 lokalitách. Maximálního počtu překročení imisní koncentrace 120 µg.m-3 bylo dosaženo na stanici Orlické hory-Zakletý I počtem překročení 42. Obr. III.13 znázorňuje pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hodinového klouzavého průměru koncentrace ozonu v roce 2001 a Obr. III.14 pole 26. nejvyšší hodnoty maximálního 8hodinového klouzavého průměru koncentrací ozonu (v průměru za 3 roky) pro období 2002–2004. Na vysoké hodnoty má vliv zejména rok 2003, který byl teplotně nadnormální. K překročení cílového imisního limitu ozonu pro ochranu zdraví došlo v průměru za roky 2002–2004 na 99,3 % území státu. Arsen Arsen se vyskytuje v mnoha formách anorganických i organických sloučenin. Přírodní zdroje tvoří z globálního pohledu asi jednu čtvrtinu celkových emisí a patří mezi ně v prvé řadě vulkanická činnost, méně významné jsou emise z vegetace. Z antropogenních činností jsou významné hlavně spalovací procesy (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje), výroba železa a oceli a výroba mědi a zinku. Arsen se vyskytuje převážně v částicích jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 µm), která může být transportována na delší vzdálenost a pronikat hlouběji do dýchací soustavy. Téměř veškerý arsen je vázán na částice s aerodynamickým průměrem do velikosti 10 µm. Anorganický arsen může vyvolat akutní, subakutní nebo chronické účinky, které mohou být lokální nebo zasáhnout organizmus celkově. Kritickým účinkem vdechování arsenu je rakovina plic. Na žádné z celkového počtu 61 lokalit, nebyl na rozdíl od předchozích let imisní limit překročen (Obr. III.15 pro rok 2001 a Obr. III.16 pro rok 2004). Nejvyššího ročního průměru dosáhla hodnotou 5 ng.m-3 stanice Ostrava-Přívoz ZÚ. Celková zátěž území ČR arsenem oproti předchozím rokům poklesla. Kadmium Přirozené zdroje tvoří v globálním pohledu asi 10 % a patří mezi ně více než z poloviny vulkanická činnost. Zbylých 90 % tvoří antropogenní zdroje, převážně výroba železa, oceli, metalurgie neželezných kovů, spalování odpadů a fosilních paliv (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje). Méně významným zdrojem emisí je doprava. Kadmium je navázáno převážně na částice jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 µm), která je spojena s větším rizikem negativního vlivu na lidské zdraví. Téměř veškeré kadmium je vázáno na částice do velikosti 10 µm. V částicích s aerodynamickým průměrem nad 10 µm najdeme minimální množství kadmia. Dlouhodobá expozice kadmia ovlivňuje funkci ledvin. Kadmium je prokazatelně karcinogenní pro zvířata, důkazy pro jednoznačný závěr karcinogenity kadmia pro člověka jsou zatím omezené. V roce 2004 bylo měřeno kadmium celkem na 60 lokalitách. Imisní limit zvýšený o mez tolerance pro rok 2004 nebyl překročen na žádné lokalitě. Imisní limit 5 ng.m-3 jako roční průměrná koncentrace byl v roce 2004 překročen na lokalitě Souš (Obr. III.18). Roční průměrná koncentrace kadmia ve frakci PM10 zde dosáhla hodnoty 5,8 ng.m-3. Koncentrace kadmia jsou na této lokalitě dlouhodobě vysoké. Z lokality Tanvald, na které byly v minulosti měřeny zvýšené koncentrace kadmia, nebyl dodán dostatečný počet dat pro výpočet ročního průměru. Hodnoty naměřené v části roku ale opět indikovaly zvýšené znečištění kadmiem. Průběhy koncentrací kadmia během roku 2001 a 2004 ukazují Obr. III.17 a Obr. III.18. Nikl Nikl je pátý nejhojnější prvek zemského jádra, i když v zemské kůře je jeho zastoupení nižší. Z globálního hlediska je produkován z 26 % přirozenými zdroji (kontinentální prach a vulkanická činnost). Mezi hlavní antropogenní zdroje lze řadit spalování těžkých topných olejů, těžbu niklových rud a rafinaci niklu, spalování odpadu a výrobu železa a oceli. Nikl se vyskytuje v atmosférickém aerosolu v několika chemických sloučeninách, které se liší svou toxicitou k lidskému zdraví i ekosystémům. Vyskytuje se až z 30 % v aerosolu s aerodynamickým průměrem větším nebo rovným 10 µm, který rychle sedimentuje v blízkosti zdroje. Zbylé částice obsahující nikl tvoří frakci menší než 10 µm a mohou tak být transponovány na delší vzdálenosti. Ze zdravotního hlediska způsobuje alergické kožní reakce a je hodnocen jako karcinogenní látka pro člověka. Na žádné monitorovací stanici nebylo obdobně jako v předchozích letech indikováno překročení stanoveného imisního limitu. Nejvyšší platný roční průměr byl naměřen na lokalitě Praha 10-Šrobárova s roční průměrnou koncentrací 5 ng.m-3, která leží hluboko pod dolní mezí pro posuzování (LAT). Rtuť Mezi hlavní antropogenní zdroje patří převážně spalování fosilních paliv, průmyslová výroba chlóru a hydroxidu sodného, metalurgie, výroba cementu a spalování odpadu. Rtuť a její sloučeniny se používají v barvářství, v bateriích a v řadě měřicích a kontrolních zařízení (teploměry). Z celkových emisí tvoří antropogenní emise v globálním pohledu přibližně 40 %. Z přírodních zdrojů je významné uvolňování rtuti z vodních prostředí a z vegetace, vulkanická činnost a odplyňování geologických materiálů. Dle odhadů je v Evropě emitováno ve formě plynné Hg0 60 % antropogenních emisí, 30 % je emitováno jako dvojmocná plynná rtuť a jen 10 % rtuti je navázáno na částice. Většina emisí z přírodních zdrojů je ve formě plynné Hg0. Studie pracovní expozice ukázaly, že při vysokých koncentracích plynné rtuti může docházet k ovlivňování funkce nervové soustavy a ledvin. Reálnějším problémem je fakt, že zvýšená koncentrace rtuti v ovzduší vede ke zvýšení atmosférické depozice na vodní plochy. To má za důsledek zvýšení koncentrace metylrtuti v těle sladkovodních ryb a její akumulace v potravních řetězcích. Za rok 2004 byla do databáze ISKO dodána data o koncentraci rtuti v ovzduší pouze ze dvou lokalit. Z lokality ČHMÚ Ústí n. Labem-město a z lokality Karviná-ZÚ. Pouze jedna však měla dostatek dat pro splnění kritéria pro výpočet ročního průměru. Imisní koncentrace na této stanici leží hluboko pod hodnotou LAT. Olovo Většina olova obsaženého v atmosféře pochází z antropogenních emisí, mezi které jsou řazeny vysokoteplotní procesy, především spalování fosilních paliv, výroba železa a oceli a metalurgie neželezných kovů. Z přirozených zdrojů je významné zvětrávání hornin a vulkanická činnost. Olovo se v ovzduší vyskytuje ve formě jemných částic s četnostním rozdělením velikosti charakterizovaným středním aerodynamickým průměrem menším než 1 µm. Při dlouhodobé expozici lidského organizmu se projevují účinky na biosyntézu hemu, na nervový systém a na krevní tlak. Důkazy karcinogenity olova a jeho sloučenin pro člověka jsou klasifikovány jako nedostatečné. Na žádné z monitorovacích stanic nedošlo k překročení stanoveného imisního limitu. Nejvyšší koncentrace bylo v roce 2004 dosaženo na lokalitě ČHMÚ Ostrava-Přívoz, a to jak ve frakci PM10 (58,6 ng.m-3) tak i ve frakci PM2,5 (55,5 ng.m-3). Koncentrace olova na všech lokalitách leží hluboko pod imisním limitem a nedosahují ani úrovně LAT. Benzo(a)pyren Přírodní hladina pozadí benzo(a)pyrenu může být s výjimkou výskytu lesních požárů téměř nulová. Příčinou jeho vnosu do ovzduší, stejně jako ostatních polyaromatických uhlovodíků (PAU), jejichž je benzo(a)pyren hlavním představitelem, je jednak nedokonalé spalování fosilních paliv jak ve stacionárních, tak i mobilních zdrojích, ale také některé technologie jako výroba koksu a železa. Ze stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště. Z mobilních zdrojů jsou to zejména vznětové motory spalující naftu. U benzo(a)pyrenu stejně jako u některých dalších PAU jsou prokázány karcinogenní účinky na lidský organizmus. V roce 2004 byl benzo(a)pyren sledován na 16 stanicích, z toho na 5 stanicích v Ostravě, Karviné, Praze, Ústí n. Labem, Hradci Králové dochází pravidelně a dlouhodobě k překračování stanoveného imisního limitu. Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu (Obr. III.19) připravené kombinací modelů rozptylu emisí s naměřenými koncentracemi benzo(a)pyrenu na stanicích ukazuje na významný podíl této komponenty při vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Oblasti, kde došlo k překročení imisních limitů benzo(a)pyrenu, představují necelá 3 % území státu, na němž žije kolem 23 % populace. Je třeba poznamenat, že i v obcích, kde se neměří, mohou být zvýšené i nadlimitní koncentrace benzo(a)pyrenu vlivem lokálních zdrojů (spalování v domácnostech). Amoniak Většina amoniaku emitovaného do ovzduší vzniká rozkladem dusíkatých organických materiálů z chovu domácích zvířat. Zbylá část amoniaku je emitována při spalovacích procesech nebo průmyslové výrobě umělých hnojiv. Ukazuje se, že k atmosférickým emisím amoniaku přispívá také automobilová doprava (vznik amoniaku v katalyzátorech). Amoniak má dráždivé účinky na oči, kůži a dýchací cesty. Chronická expozice zvýšeným koncentracím může způsobovat bolesti hlavy a zvracení. Amoniak se významně podílí na obtěžování obyvatelstva zápachem. Monitoring amoniaku byl provozován v roce 2004 na 3 lokalitách. Imisní limit zde nebyl s velkou rezervou překročen. Kvalita ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu vegetace a ekosystémů Vedle limitů pro ochranu zdraví zavádí národní legislativa, v souladu se směrnicemi ES, i limity pro ochranu vegetace a ekosystémů. Území, na nichž musí být podle nařízení vlády č. 350/2002 Sb. dodržovány imisní limity pro ochranu vegetace a ekosystémů (EKO zóna), jsou: území národních parků a chráněných krajinných oblastí; území s nadmořskou výškou 800 m n. m. a vyšší; ostatní vybrané lesní oblasti podle zveřejnění ve Věstníku MŽP. Oxid siřičitý – zimní průměrné koncentrace, roční průměrná koncentrace Z celkového počtu 21 stanic klasifikovaných jako venkovské – EKO, ze kterých byla dodána platná data pro rok 2004, nedošlo na žádné stanici k překročení limitu pro roční průměrnou koncentraci. Rovněž žádná stanice v EKO zóně nevykazovala překročení imisního limitu pro zimní průměrnou koncentraci 2003/2004. V zimním průměru 2004/2005 bylo na většině venkovských stanic zaznamenáno mírné snížení znečištění SO2. Mapa na Obr. III.20 ukazuje, že k překračování tohoto imisního limitu došlo v roce 2004 zcela ojediněle, a to v oblastech, které nepatří mezi vymezená území pro ochranu ekosystémů a vegetace, dále pak na velmi malé části Krušných hor a Českého středohoří, kde překročení imisního limitu nedosahuje ani 0,05 % rozlohy vymezených území pro ochranu ekosystémů a vegetace. Pro konstrukci mapy byly použity všechny stanice měřící SO2, v bodových značkách jsou vyznačeny pouze stanice venkovské, určené pro hodnocení ekosystémů a vegetace. Oxidy dusíku Roční limit NOx (30 µg.m-3) nebyl v roce 2004 překročen na žádné stanici, klasifikované jako venkovské – EKO. V mapě (Obr. III.21) jsou pro rok 2004 zahrnuty také venkovské stanice měřící NO2, protože rozdíl koncentrací NO2 a NOx je ve volné krajině zanedbatelný. Na mapě jsou formou bodových značek vyznačeny pouze stanice venkovské, určené pro hodnocení ekosystémů a vegetace. V roce 2004 došlo na většině venkovských stanic k velmi mírnému snížení roční průměrné koncentrace NOx. Jak je patrné z mapy na Obr. III.21, došlo na pouze 0,75 % rozlohy EKO zóny k překročení příslušných limitů NOx pro ochranu ekosystémů a vegetace. K tomuto překračování dochází ojediněle zejména v severních Čechách, v malé části Krušných hor a Českého středohoří a ve Středočeském kraji. Konstrukce mapy pole NOx zahrnuje kombinaci měření a modelování, v roce 2004 jsou podrobněji zahrnuty výsledky modelování z dopravy než v uplynulých letech. Vzhledem k měřítku modelování nejsou zahrnuty všechny úseky silnic. Vyšší koncentrace této látky mohou být i v blízkosti komunikací v obcích s intenzivní dopravou a hustou místní dopravní sítí. Přízemní ozon – AOT40 Pro hodnocení ochrany vegetace před nadměrnými koncentracemi ozonu využívá národní legislativa ve shodě s příslušnou směrnicí ES (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES ze dne 12. února 2002 o ozonu ve vnějším ovzduší) expoziční index AOT40. Z celkového počtu 27 venkovských a předměstských stanic, pro které je podle legislativy relevantní výpočet AOT40, došlo podle hodnocení pro rok 2004 (jedná se o průměr za roky 2000–2004) k překročení cílového imisního limitu pro ochranu vegetace pro ozon na 17 lokalitách. Cílový imisní limit pro ochranu vegetace byl překročen v průměru za téže období na 8 měřených lokalitách na území EKO zóny z 9. Územní rozložení expozičního indexu AOT40 v letech 2000–2004 ukazuje Obr. III.22. Z mapy vyplývá, že na 95,9 % území EKO zóny došlo v průměru za roky 2000–2004 k překročení. Na vysoké hodnoty má vliv zejména rok 2003, který byl teplotně nadnormální. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší z hlediska ochrany zdraví Pro vymezení zón a aglomerací se zhoršenou kvalitou ovzduší ve smyslu zákona o ochraně ovzduší bylo podle prahových a limitních úrovní, stanovených novou legislativou, provedeno pro jednotlivé stanice vyhodnocení překračování limitu pro roční průměrné koncentrace SO2, PM10, NO2, olova, benzenu, kadmia, arsenu, niklu, rtuti, benzo(a)pyrenu a amoniaku. Dále byly vypočteny četnosti překračování denních limitů pro frakci PM10 a SO2, četnosti překračování hodinových limitních hodnot pro SO2 a NO2 a četnosti překračování 8hodinových limitních hodnot CO a ozonu. Mapováním byly připraveny mapy územního rozložení příslušných charakteristik kvality ovzduší. Oblasti s hodnotami imisních charakteristik vyššími než příslušné imisní limity vymezují dle zákona oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Obr. III.23 znázorňuje mapu oblastí ČR, kde byla podle výsledku mapování rozložení imisních charakteristik překročena v roce 2004 úroveň imisních limitů (včetně meze tolerance) pro ochranu zdraví, bez zahrnutí ozonu. Z této mapy vyplývá, že v roce 2004 byla na 2,12 % rozlohy ČR (v roce 2003 na 3,79 %) překročena hodnota pro imisní limit (LV) včetně meze tolerance (MT) pro některou z výše uvedených znečišťujících látek (bez zahrnutí ozonu), na dalších 1,33 % (v roce 2003 8,27 %) plochy ČR byl překročen LV. Obr. III.24 znázorňuje stejnou situaci, ale se zahrnutím ozonu. Zde je vidět, že překračování LV ozonu se vyskytuje téměř na celé ploše ČR a že opatření pro snížení koncentrací překračujících cílový imisní limit, případně dlouhodobé imisní cíle pro ozon, má spíše smysl přijímat na celorepublikové úrovni. Z Obr. III.24 vyplývá, že na 99,51 % (rok 2003 94,93 %) plochy ČR je překročena LV pro alespoň jednu ze znečišťujících látek, pro které jsou stanoveny limity pro ochranu zdraví. Hlavní podíl má překročení limitu ozonu. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší z hlediska ochrany vegetace a ekosystémů Na základě zmapování rozložení imisních charakteristik pro rok 2004 relevantních z hlediska ochrany vegetace je ukázáno rozložení překročení limitních úrovní pro roční průměrné koncentrace NOx, SO2 a AOT40 pro ochranu ekosystémů a vegetace pro území vymezené legislativou (EKO zóny), tj. území, na nichž musí být podle nařízení vlády č. 350/2002 Sb. dodržovány imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace (území národních parků a chráněných krajinných oblastí, území s nadmořskou výškou 800 m n. m. a vyšší, ostatní vybrané lesní oblasti podle publikace ve Věstníku MŽP). Na Obr. III.25 je znázorněna mapa překročení LV pro ekosystémy a vegetaci, bez zahrnutí AOT40, pro rok 2004. Na 0,77 % území vymezeného legislativou pro ochranu ekosystémů a vegetace (v roce 2003 na 0,57 %) jsou překročeny limitní hodnoty příslušných znečišťujících látek (bez AOT40 ozonu). Obr. III.26 ukazuje pro rok 2004 překročení limitních úrovní pro ochranu vegetace a ekosystémů včetně AOT40 ozonu. Na 96,25 % území vymezeného legislativou pro ochranu ekosystémů a vegetace (v roce 2003 na 63,37 %) jsou překročeny limitní hodnoty příslušných znečišťujících látek. Závěry Provedené vyhodnocení kvality ovzduší pro rok 2004, respektující požadavky nařízení vlády č. 350/2002 Sb., indikuje následující problémy z hlediska splnění termínů stanovených legislativou ČR v oblasti ochrany ovzduší: 92 % populace (99,3 % území ČR) bylo v roce 2004 vystaveno koncentracím přízemního ozonu překračujícím cílové imisní limity pro ochranu zdraví lidí; znečištění ovzduší suspendovanými částicemi (frakcí PM10) překračuje stále imisní limity včetně mezí tolerance. Imisní limity pro 24hodinové koncentrace PM10 byly i v roce 2004 překročeny více než 35x téměř ve všech krajích: v Moravskoslezském, Ústeckém, Středočeském, Olomouckém, Karlovarském, Libereckém, Plzeňském, Pardubickém, Jihomoravském a Zlínském a v hl. městě Praze. V oblastech, kde koncentrace PM10 v roce 2004 překročily imisní limity, žije více než 34 % populace (3,5 % území ČR). Je nutné upozornit na závažnost situace i v souvislosti s tím, že imisní limit pro suspendované částice, a to už s nulovou mezí tolerance, vstoupil v platnost k 1. 1. 2005 se všemi právními důsledky ve vztahu k české i evropské legislativě; dosavadní hodnocení indikují, že dochází k překračování imisního limitu pro benzen v Ostravě především jako důsledek emisí při výrobě koksu; v roce 2004 došlo k překročení imisního limitu benzo(a)pyrenu na Ostravsku, v Karviné, Praze, Ústí n. Labem, Teplicích a Hradci Králové. Na úrovni imisního limitu byla hodnota roční koncentrace na stanici Pardubice-Dukla. Imisní limit je dlouhodobě překračován v Ostravě, Karviné, Praze, Ústí n. Labem a v Hradci Králové. K překročení imisního limitu došlo na 2,57 % území ČR, kde ale žije 23 % obyvatel; imisní limit pro roční průměrné koncentrace kadmia byl překročen na lokalitě Souš. Lokalita Tanvald (HS) která dlouhodobě měří vysoké koncentrace, nedodala v roce 2004 dostatečný počet dat pro výpočet ročního průměru. I přesto však lze konstatovat, že naměřené hodnoty opět indikují zvýšené znečištění kadmiem; imisní limit pro roční průměrné koncentrace arsenu nebyl (na rozdíl od předchozích let) v roce 2004 překročen; imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace jsou překračovány na rozsáhlém území v důsledku překračování cílových imisních limitů AOT40 pro ozon. K tomuto překračování dochází na 96 % plochy území vymezeného nařízením vlády pro ochranu ekosystémů a vegetace. Výrazně vyšší podíl území, na kterém došlo k překročení limitní hodnoty pro ozon (a to zejména z hlediska působení na vegetaci, méně pak z hlediska působení na zdraví) v roce 2004 ve srovnání s rokem předcházejícím, je dán tím, že pro konstrukci map bylo použito vyššího regresního koeficientu. Důvodem pro to bylo zjištění strmějšího růstu koncentrací ozonu s nadmořskou výškou; k překračování limitních koncentrací jak NOx, tak SO2 dochází v roce 2004 ve velmi omezeném rozsahu v chráněných a zalesněných oblastech (EKO zónách) zejména Ústeckého, Karlovarského a Středočeského kraje. K překročení dochází pouze na 0,77 % vymezených území pro ochranu ekosystémů a vegetace; imisní limity pro ochranu zdraví pro SO2 i NO2 byly v roce 2004 překračovány jen výjimečně na několika málo izolovaných a dopravou exponovaných stanicích, zejména v hl. městě Praze. Překračování imisních limitů pro suspendované částice je závažným problémem ve většině evropských měst. Suspendované částice v atmosféře jsou komplikovaný fenomén a jejich aktuální hmotnostně vyjádřená koncentrace je jen zčásti dána příspěvkem lokálních emisí primárních částic, zejména dopravou. Další příspěvek k aktuální koncentraci je dán reemisemi (vířením prachu) a zbývající část jsou sekundární anorganické i organické částice vzniklé chemickou transformací plynných složek jak antropogenního původu (SO2, NOx a nemetanové VOC), tak i emisemi přírodními. Problém nadměrných koncentrací suspendovaných částic v evropských městech je nutné řešit jak kooperací v rámci Evropy, tak na místní či regionální úrovni, zejména opatřeními na lokálním vytápění a snižováním emisí spojených s dopravou včetně zlepšování úklidu komunikací. Relativně vysoký podíl sekundárních částic ukazuje, že poměrně významného snížení koncentrací PM10 bude možné dosáhnout dalším snižováním emisí složek vedoucích k tvorbě frakce sekundárních částic v atmosférickém aerosolu. Znamená to zejména snižování emisí NOx v souladu s požadavkem dosažení národních emisních stropů, ale tak, aby byly do termínů daných zákonem splněny imisní limity pro PM10. Další snižování emisí, zejména NOx, ale i emisí VOC ve velkoplošném měřítku, je také jedinou cestou možného snižování zátěže nadměrnými koncentracemi přízemního ozonu. Při interpretaci výsledků hodnocení je nutné zdůraznit, že mapy znečištění ovzduší jsou vytvářeny na základě měření, které je s ohledem na požadavky legislativy směrováno především do velkých aglomerací. Podle odborného odhadu a na základě výsledků publikovaných prací však lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že zvýšené i nadlimitní koncentrace řady látek se vyskytují i v malých obcích, kde se neměří a ve kterých u nás žije poměrně značná část populace. Jedná se zejména o koncentrace suspendovaných částic, PAU a těžkých kovů. Zásadní roli na znečištění ovzduší hraje geomorfologie území, dopravní zátěž a způsob vytápění. Při použití dřeva a uhlí pro vytápění dochází ke zvýšení emisí tuhých částic, PAU a těžkých kovů. Pokud je v lokálních topeništích spalován odpad, dochází navíc k emitování nebezpečných dioxinů. Je třeba mít na zřeteli, že prezentované mapy jsou vytvořeny na základě nejlepšího známého postupu odpovídajícího současné úrovni poznání a jsou tedy nejlepší známou aproximací reálného stavu znečištění ovzduší. Postupy vytváření map je třeba dále zpřesňovat a soustředit se zejména na vyjádření chyby odhadu/pravděpodobnosti, což je záležitost značně komplikovaná. Více informací o stavu ovzduší v ČR je možné získat z pravidelné publikace Českého hydrometeorologického ústavu „Znečištění ovzduší na území ČR“ nebo na internetových stránkách ČHMÚ www.chmi.cz. Stav ozonosféry (stratosférický ozon) a plnění Montrealského protokolu Přísná opatření na ochranu ozonové vrstvy jsou nadále předmětem intenzivní mezinárodní spolupráce. V roce 2004 byl aktuální stav ozonové vrstvy hodnocen na Mezinárodním ozonovém sympoziu. Hlavním vědeckým závěrem tohoto sympozia bylo konstatování, že úbytky stratosférického ozonu se v globálním měřítku stabilizovaly a že koncentrace hlavních látek poškozujících ozonovou vrstvu Země již nerostou, u některých látek začaly dokonce klesat. Přesto však přirozená obnova ozonové vrstvy Země dosud nezačala. Tento stav v oblasti střední Evropy potvrzují i měření prováděná na Solární a ozonové observatoři ČHMÚ v Hradci Králové. Nad územím ČR byla ozonová vrstva v roce 2004 zeslabena ve všech měsících roku, v celoročním průměru o 5 %. Mimo hlavních úbytků stratosférického ozonu v zimních/jarních měsících (-6,8 %) pokračovalo zeslabení i v letní sezóně (-3,6 %). Ve srovnání s předchozími roky proto nedošlo k žádné pozitivní změně, která by signalizovala počátek obnovy ozonové vrstvy Země. Na Obr. III.4 jsou znázorněny měsíční odchylky celkového množství ozonu od dlouhodobého normálu v letech 1992–2004. S platností od 1. 1. 2004 se pro hodnocení odchylek používá upravená datová řada z ČHMÚ (Hradec Králové). Jedná se o přepočítaná (homogenizovaná) měření, která mají nejvyšší třídu přesnosti. Hodnoty dlouhodobého normálu jsou vypočítány z hodnot za období 1962–1980. Obrázek III.4 Měsíční odchylky celkového množství ozonu od dlouhodobého normálu – Hradec Králové, 1992–2004 Zdroj: ČHMÚ Programy snižování emisí Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR Ze zákona o ochraně ovzduší vyplývá pro ČR povinnost vypracovat Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR (dále jen „Národní program“). Národní program byl schválen usnesením vlády č. 187/2004, k Národnímu programu na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR. Tento program aktualizuje původní dokument z roku 1999 s názvem „Strategie ochrany klimatického systému Země v ČR“ a stanovuje národní redukční cíle pro skleníkové plyny v horizontu do roku 2020. Dále stanovuje priority pro formulaci dalších opatření na snižování emisí skleníkových plynů a adaptačních opatření, které je třeba v konkrétní formě promítnout do koncepčních materiálů všech rezortů, které mohou ke snížení rizika narušení klimatického systému Země přispět, příp. mohou být takovým rizikem ovlivněny. Podrobnější informace lze nalézt na www.env.cz. V březnu 2005 byla vládě předložena Informace o realizovaných a připravovaných opatřeních z hlediska Národního programu na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR. Flexibilní mechanismy Kjótského protokolu ČR je zatím aktivní především v rámci projektů společné implementace (Joint Implementation) podle článku 6 Kjótského protokolu, a to z pozice hostitelské země. Dosud bylo zaevidováno zhruba 75 žádostí o zařazení projektů mezi projekty Joint Implementation, některé projekty již byly přesunuty do realizační fáze, jiné projekty čekají na další vývoj (hledají investora, probíhá výběr technologie apod.). Předtím, než je projekt ze strany MŽP oficiálně schválen, musí dojít k jeho detailnímu posouzení jak z hlediska technického, tak i ekonomického. Za tímto účelem jsou využívány kapacity Státního fondu životního prostředí ČR (SFŽP ČR), konkrétně neinvestičního programu 2.8, který připraví souhrnné stanovisko k danému konkrétnímu projektu a doporučí jeho schválení či odmítnutí jako Joint Implementation projekt. Stanovisko je následně projednáno Pracovní skupinou MŽP k problematice změny klimatu, která funguje jako poradní orgán ministra životního prostředí k otázkám změny klimatu, mj. i pro oblast projektů Joint Implementation. Konečné slovo při schvalování projektů má ministr životního prostředí. Projekty jsou posuzovány dle rámcové metodiky, která byla za tímto účelem připravena. Na základě praktických zkušeností se připravuje její aktualizace. ČR se připravuje na aktivní zapojení do mezinárodního obchodování s emisemi (International Emissions Trading) podle článku 17 Kjótského protokolu a za tímto účelem připraví metodiku pro tento typ mechanismu (společně s aktualizací metodiky pro projekty společné implementace). Zájmem je jednoznačně využít tohoto mechanismu pro podporu konkrétních opatření snižování emisí skleníkových plynů. V návaznosti na propojení evropského systému obchodování a kjótských flexibilních mechanismů lze očekávat rostoucí zájem o tyto projektové mechanismy ze strany konkrétních podniků, stejně tak lze očekávat zájem o možnost investic do projektů čistého rozvoje (Clean Development Mechanism) podle článku 12 Kjótského protokolu, kde ČR jako stát zatím není aktivní (může vystupovat pouze v pozici investora). Předpokládá se případná úprava postoje ČR při využití těchto mechanismů v návaznosti na vývoj na mezinárodní úrovni a praktické zkušenosti s jejich využitím. Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v rámci Společenství ČR je jako členský stát EU povinně zapojena do systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Základní právní rámec definuje zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů (spolu s vyhláškou č. 696/2004 Sb., kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů). V ČR je do systému zapojeno cca 460 zařízení provozovaných cca 350 podniky. Dominantním sektorem je sektor výroby energie, dále následuje výroba a zpracování kovů, výroba cementu, vápna a další sektory. ČR může v souladu s rozhodnutím EK přidělit těmto zařízením 97,6 mil. povolenek ročně. V současné době je dokončováno rozdělení povolenek mezi jednotlivá zařízení, které bude vydáno formou nařízení vlády. Registr povolenek, který je nutný pro správu a pohyb povolenek mezi jejich držiteli, je v ČR v souladu s legislativou provozován společností Operátor trhu s elektřinou, a. s. za úzké součinnosti s MŽP. Systém obchodování byl implementován (především při přídělu povolenek) ve spolupráci s MPO. Integrovaný národní program snižování emisí v ČR Povinnost zpracovat národní programy snižování emisí nebo integrovaný národní program snižování emisí vyplývá ze zákona o ochraně ovzduší. Předmětem Integrovaného národního programu snižování emisí v České republice (Programu) jsou všechny znečišťující látky, které jsou českými právními předpisy regulovány na úrovni vyšší, než je úroveň jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší. Hlavním cílem Programu je splnění emisních stropů pro hlavní látky znečišťující ovzduší (SO2, NOx, VOC a NH3), které ČR vyjednala s EU, a které jsou rovněž zakotveny ve Smlouvě o přistoupení k EU, k roku 2010. Dalšími základními cíli jsou snížení emisí těch znečišťujících látek, u kterých jsou nebo k cílovým termínům mohou být překračovány imisní limity, a dále dosažení směrných cílových hodnot pro acidifikaci pro lidské zdraví a pro vegetaci k roku 2020. Program byl schválen usnesením vlády České republiky č. 454 ze dne 12. května 2004. Krajské programy snižování emisí Zákon o ochraně ovzduší stanovil krajům povinnost zpracovat krajské programy snižování emisí, které musí být v souladu s Programem. Většinou jsou současně zpracovávány krajské programy zlepšování kvality ovzduší. Jedním z cílů těchto programů je snížení emisí znečišťujících látek v kraji minimálně na takovou úroveň, aby došlo ke splnění doporučených krajských emisních stropů, které byly v národním programu vypočteny pro jednotlivé kraje z národních emisních stropů. Veškerá navrhovaná opatření jsou směřována ke zlepšení kvality ovzduší (především v těch případech, kdy dochází nebo v budoucnu může docházet k překračování imisních limitů). Místní programy snižování emisí Obce mohou rovněž zpracovávat programy snižování emisí pro svá území. I když zákonem není stanovena povinnost tyto programy na místní úrovni zpracovávat (na rozdíl od místních programů zlepšování kvality ovzduší), některé obce tyto programy zpracovávají. Výsledky plnění opatření a cílů Státní politiky životního prostředí ČR, aktuální prioritní problémy Úkoly dané Národním programem přípravy ČR na členství v EU byly plněny po stránce legislativní i věcné. V zákoně o ochraně ovzduší a jeho prováděcích právních předpisech, které zavedly do naší legislativy požadavky transponovaných předpisů ES v celé šíři, a tím bylo dosaženo prakticky plné slučitelnosti právních úprav ES a ČR, jsou identifikovány problémové části, které jsou řešeny novelami nebo doplněním dalšími prováděcími předpisy. Vzhledem k tomu, že ochrana ovzduší z emisního i imisního hlediska je dlouhodobě velmi sledovanou složkou životního prostředí, pro zhodnocení výsledků plnění opatření je třeba porovnávat stav oproti předchozímu období. V meziročním srovnání produkce emisí znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů nedošlo k podstatným změnám. Celkově došlo k mírnému poklesu emisí TZL a VOC o cca 2 až 4 % a mírnému nárůstu emisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku (menší než 0,5 %). Nárůst emisí oxidů SO2 u malých zdrojů ve výši cca 3,5 %, způsobený přechodem řady malých zdrojů z černého uhlí a koksu na hnědé uhlí, byl do značné míry kompenzován poklesem emisí z velkých zdrojů znečišťování ovzduší. Na tomto poklesu se podílely zejména zvláště velké spalovací zdroje, jejichž emise poklesly o cca 5 tis. t. Naopak nepříznivě se vyvíjí množství emisí NOx, kde pří mírném růstu celkových emisí ze stacionárních zdrojů o 0,39 %, emise z velkých zdrojů vrostly o 0,73 %, na čemž má zásluhu především skupina zvláště velkých spalovacích zdrojů s nárůstem emisí téměř o 4 %. Nepříznivým faktorem je skutečnost, že v řadě případů dochází ke zvýšení emisí i při poklesu výroby tepla u zvláště velkých spalovacích zdrojů. Legislativou stanovené specifické emisní limity již u této skupiny zdrojů nevedou k dalšímu snižování emisí a jiné nástroje (např. stanovení individuálních emisních stropů), se zatím nepodařilo v praxi uplatnit. Nárůst emisí byl v důsledků navýšení výroby surového železa zaznamenám rovněž u CO (REZZO 1, vzestup o cca 6 %). Porovnání celkových emisí hlavních znečišťujících látek v letech 1990 až 2004 je znázorněno na Obr. III.1. Ochrana klimatického systému Země patří mezi prioritní cíle SPŽP ČR. Dílčí cíle a opatření v této oblasti zahrnují naplňování Národního programu na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR (dále jen „Národní program“) a podporu obchodování s emisemi. K velké většině opatření uvedených v Národním programu se dotčené rezorty hlásí, rozpracovávají je, příp. se postupně již stávají součástí jejich sektorových politik. Pozitivní je např. snaha postupně zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie a zvyšovat energetickou účinnost při výrobě i spotřebě energie. Na druhé straně v ČR stále přetrvávají vysoké měrné emise skleníkových plynů na obyvatele a na jednotku HDP. Energetická a uhlíková náročnost ekonomiky tak zůstává stále na vysoké úrovni. Je proto nezbytné, aby v zavádění redukčních a adaptačních opatření jednotlivé rezorty pokračovaly i nadále. S tím souvisí i nutnost zvyšování informovanosti veřejnosti a zvýšená podpora personálního i ekonomického zajištění na úrovni všech rezortů. Obchodování s emisemi (obecně jak ve smyslu projektů, tak i ve smyslu evropského systému) je v ČR novým fenoménem, se kterým se jednotlivé subjekty teprve učí pracovat. Značným impulsem je vstup Kjótského protokolu v platnost. Lze očekávat zvýšený zájem jak států, tak i ostatních subjektů o investice do projektů. Na druhé straně dochází ke spouštění evropského systému obchodování, do kterého je na úrovni EU zapojeno cca 12 000 zařízení. Očekává se, že systém se bude zavádět postupně v roce 2005, protože na řadě míst dochází ke zpoždění. Obecně lze říci, že povědomí o možnostech využití obchodování jako efektivního nástroje pro snižování emisí postupně narůstá. Klíčovým momentem bude evropský trh a na něm vzniknuvší tržní cena, která dodá do problematiky změny klimatu důležitý ekonomický prvek – cenu tuny emisí. V roce 2006 bude třeba EK předložit v pořadí druhý národní alokační plán, který bude přidělovat povolenky na roky 2008–2012. Na mezinárodní úrovni se očekává diskuse o podobě závazků po roce 2012, která pravděpodobně do značné míry ovlivní i systém obchodování. Efektivnost vynaložených finančních prostředků V roce 2004 Státní fond životního prostředí ČR vynaložil do oblasti ochrany ovzduší 1,024 mld. Kč. Podpora byla směřována zejména na výstavbu a rekonstrukci kotelen, mimo jiné i s využitím kombinované výroby tepla a elektrické energie, na plošnou plynofikaci malých obcí, zneškodnění a likvidaci odpadů obsahujících regulované látky poškozující ozonovou vrstvu Země, zpracování územních programů snižování emisí a imisí. Tyto akce přinesou ročně snížení emisí znečišťujících látek v celkové výši 8 738 t (TZL 1 204 t, SO2 1 984 t, NOx 279 t, CxHy 920 t, CO 4 351 t). Stav a výsledky aproximace práva ES Kromě legislativy vyhlášené ve Sbírce zákonů ČR v roce 2004 a 1. polovině roku 2005 (kap. II.3), byly v roce 2004 zpracovávány legislativní změny, které v roce 2005 prochází ukončující fází, jedná se především o návrh novely zákona o ochraně ovzduší, který upravuje zejména oblasti řízení kvality ovzduší, pachových látek a ochrany ozonové vrstvy, dále např. vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzínu, nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Pracuje se na změně vyhlášky č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování, a vyhlášky č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší. V roce 2005 byla též rozpracována novela nařízení vlády č. 350/2002 Sb., která přináší změnu některých limitních hodnot. Obrázek III.5 Pole 4. nejvyšší 24hodinové koncentrace oxidu siřičitého v roce 2001 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.6 Pole 4. nejvyšší 24hodinové koncentrace oxidu siřičitého v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.7 Pole 36. nejvyšší 24hodinové koncentrace PM10 v roce 2001 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.8 Pole 36. nejvyšší 24hodinové koncentrace PM10 v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.9 Pole roční průměrné koncentrace PM10 v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.10 Pole roční průměrné koncentrace benzenu v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.11 Pole roční průměrné koncentrace NO2 v roce 2001 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.12 Pole roční průměrné koncentrace NO2 v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.13 Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hodinového klouzavého průměru koncentrace ozonu v roce 2001 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.14 Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hodinového klouzavého průměru koncentrace ozonu v průměru za roky 2002–2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.15 Pole roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v roce 2001 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.16 Pole roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.17 Pole roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v roce 2001 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.18 Pole roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.19 Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.20 Pole průměrné koncentrace oxidu siřičitého v zimním období 2004/2005 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.21 Pole roční průměrné koncentrace oxidů dusíku v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.22 Pole hodnot expozičního indexu AOT40, průměr za roky 2000–2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.23 Vyznačení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu zdraví ve smyslu zákona č. 86/2002 Sb., bez zahrnutí ozonu, v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.24 Vyznačení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu zdraví ve smyslu zákona č. 86/2002 Sb., se zahrnutím ozonu, v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.25 Vyznačení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu ekosystémů/vegetace ve smyslu zákona č. 86/2002 Sb., bez zahrnutí AOT40, v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.26 Vyznačení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k limitům pro ochranu ekosystémů/vegetace ve smyslu zákona č. 86/2002 Sb., se zahrnutím AOT40, v roce 2004 Zdroj: ČHMÚ III.2 Voda Současná situace a vývoj Kvantitativní údaje V roce 2004 spadlo na území ČR průměrně 680 mm srážek, což odpovídalo 101 % srážkového normálu vzhledem k dlouhodobému průměru za období 1961–1990 (Obr. III.29 a Obr. III.30). Srážkově byl tedy rok 2004 na území ČR normální. Při srovnání s rokem 2003 spadlo v roce 2004 na území ČR průměrně o 164 mm srážek více, což je nárůst o 24 %. Za kalendářní rok 2004 odteklo z území ČR 12 796 mil. m3 vody. Rok 2004 byl ve většině povodí odtokově podnormální se 70 až 90 % průměrného ročního odtoku let 1931–1980. V roce 2004 bylo odebráno 1 626,1 mil. m3 povrchových vod z vodních toků a nádrží, 401,9 mil. m3 podzemních vod a do povrchových vod bylo vypuštěno 2 024,0 mil. m3 odpadních a důlních vod (evidují se odběry a vypouštění vod, přesahují-li 6 000 m3 za rok, resp. 500 m3 za měsíc). Odběry se člení podle odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ). V roce 2004 došlo k meziročnímu poklesu odběrů povrchových vod o 4,1 %. Celkové množství odebraných podzemních vod ve srovnání s rokem 2003 kleslo o 4,5 %. Množství vypouštěných odpadních a důlních vod se v roce 2004 oproti roku 2003 zvýšilo o 2,1 %. Ke zvýšení vypouštěného množství došlo u energetiky (výroba a rozvod elektřiny, plynu, páry a teplé vody) o 1,9 %, u ostatních služeb (včetně stavebnictví) o 4,5 % a v zemědělství (včetně závlah, myslivosti, lesnictví a rybářství) o 22 %. V kalendářním roce 2004 dosáhla míra užití vody, vyjádřená poměrem celkových odběrů vody a odtoku vody z území, 16,3 %. Znečišťování vody Jakost povrchových vod ovlivňují především bodové zdroje znečištění (města a obce, průmyslové závody a objekty soustředěné zemědělské živočišné výroby). Počet obyvatel bydlících v domech napojených na veřejnou kanalizaci byl v roce 2004 7,947 mil., tj. 77,9 % obyvatelstva ČR. Do veřejných kanalizací bylo vypuštěno 539,7 mil. m3 odpadních vod, z nichž bylo 94,4 % čištěno v čistírnách odpadních vod. Produkce organického znečištění podle biochemické spotřeby kyslíku (BSK5) se v roce 2004 proti roku 2003 zvýšila o 9 935 t (o 4,1 %), v ukazateli biochemická spotřeba kyslíku stanovená dvojchromanovou metodou (CHSKCr) o 14 935 t (o 2,5 %) a v ukazateli rozpuštěné anorganické soli (RAS) o 17 728 t (o 1,9 %). V ukazateli nerozpuštěné látky (NL) došlo proti roku 2003 ke snížení o 13 510 t (o 4,4 %). Vypouštěné znečištění se ve srovnání s rokem 2003 v roce 2004 snížilo v ukazatelích: BSK5 o 1 600 t (13,6 %), CHSKCr o 2 467 t (4,1 %) a NL o 2 983 t (14,5 %). Mezi roky 1990 a 2004 došlo k poklesu vypouštěného znečištění BSK5 o 93,1 %, CHSKCr o 85,9 %, NL o 90,7 % a RAS o 6,9 %. Vývoj vypouštěného a zpoplatněného znečištění od roku 1990 je uveden na Obr. III.27. Obrázek III.27 Vývoj vypouštěného a zpoplatněného znečištění z bodových zdrojů, 1990–2004 Pozn.: od roku 2001 nejsou s ohledem na přesun kompetencí na krajské úřady podle zákona č. 254/2001 Sb. k dispozici údaje za zpoplatněné znečištění. Zdroj: VÚV T.G.M., a. s. Povodí, ČIŽP V roce 2004 bylo dokončeno celkem 21 nových komunálních čistíren odpadních vod (ČOV) u nevyhovujících významných zdrojů znečištění nad 2 000 ekvivalentních obyvatel – EO (s kapacitou 52 019 EO celkem) a 1 nová průmyslová ČOV (Kolín – průmyslová zóna 15 200 EO). U významných zdrojů znečištění nad 2 000 EO bylo v roce 2004 rekonstruováno nebo rozšířeno celkem 24 stávajících komunálních ČOV (s kapacitou 426 516 EO celkem) a 11 stávajících průmyslových ČOV. U všech aglomerací v ČR větších než 10 000 EO jsou vybudovány čistírny odpadních vod alespoň se základním mechanicko-biologickým čištěním (ve smyslu směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod). Za vybudované ČOV se považují ČOV s technickou provozuschopností technologické linky bez ohledu na termíny zkušebního nebo trvalého provozu. V obcích velikosti 5 000 až 10 000 EO není dosud řešeno čištění odpadních vod v Kunovicích, v Kravařích u Opavy a dále v Šenově u Havířova. Realizováno musí být i čištění odpadních vod z okrajových částí měst Liberce, Ostravy a Bohumína s počtem obyvatel nad 5 000 EO. Jakost povrchových a podzemních vod významně ovlivňuje rovněž plošné znečištění – zejména znečištění ze zemědělského hospodaření, atmosférické depozice a erozní splachy z terénu. Dalším z faktorů, negativně ovlivňujících jakost povrchových i podzemních vod, je havarijní znečištění. V roce 2004 bylo ČIŽP evidováno na území ČR 306 případů havarijního znečištění nebo ohrožení jakosti vod, z toho na podzemních vodách 12 případů. Jakost povrchových vod Základní znečištění Pro hodnocení znečištění byla použita klasifikace jakosti povrchových vod podle ČSN 75 7221, údaje byly převzaty ze státní sítě sledování jakosti povrchových vod, provozované ČHMÚ. Údaje za dvouletí 1991–1992 a 2003–2004 byly vyhodnoceny za pomoci tzv. základní klasifikace, výsledné zhodnocení je uvedeno na Obr. III.31. Celkově lze konstatovat, že z dlouhodobého hlediska se jakost vody v tocích trvale zlepšuje. Od počátku 90. let výrazně poklesl v rámci sledovaných profilů jakosti povrchových vod jejich počet s nejhoršími třídami jakosti (V. a IV.). Postupně došlo k eliminaci V. třídy jakosti vod (velmi silně znečištěná voda) jak na hlavních tocích (Labe, Vltava, Morava a Odra), tak i na většině jejich významných přítoků. Ve dvouletí 2003–2004 uvedené hlavní toky již většinou dosahují III. třídy, kromě Odry pod Jičínkou, krátkého úseku Labe nad soutokem s Vltavou a Moravy pod Olšavou a Kyjovkou. Přes dosažené zlepšení však nelze považovat současný stav za zcela vyhovující, problematické jsou hlavně úseky vodních toků s menší vodností a vysokou kumulací zdrojů znečištění. Nejhorší jakost vody byla zaznamenána v Bílině. Další vodní toky, ve kterých byla identifikována velmi silně znečištěná voda jsou: Lužnice (pod Veselím nad Lužnicí), Zákolanský potok (přítok Vltavy pod Prahou), Chomutovka, Bystřice (Teplický potok – přítok Bíliny), Lučina, Jičínka, Lubina, Valová, Haná, Olšava, Litava, Kyjovka, Cidlina, Rakovnický potok, Litavka, Bílý Halštrov, Mandava, Černý potok (Karlovec), Hvozdnice, Trkmanka a Bobrava. Jedná se o menší toky, nebo krátké úseky, kterým je třeba i nadále věnovat mimořádnou pozornost. Eutrofizace Pojem eutrofizace je v současné době používán zejména ve vztahu k zachování ekologické kvality povrchových vod. Jedná se o složitý jev vyvolaný přebytkem živin v prostředí, jehož důsledkem je narušení ekologických procesů a negativní ovlivnění kvality, biodiverzity a udržitelného využívání vody. Vlivem přítomnosti vysokých koncentrací anorganických živin (dusík, fosfor) dochází buď k nadprodukci biomasy sinic a řas rozptýlených ve vodě nebo k výraznému rozvoji vodní makrovegetace, případně se objevují makroskopické nárosty vláknitých sinic a řas na ponořených podkladech. Projevy eutrofizace mají výrazný sezónní charakter. Přirozeným důsledkem je zvýšená produkce organické hmoty fytoplanktonem, tj. nárůst zatížení organickými látkami. Významné je také ovlivnění kyslíkových poměrů, které jsou podstatným faktorem pro stav oživení vodních ekosystémů. Vysoká biomasa fytoplanktonu způsobuje vlivem své fotosyntetické aktivity růst pH vody (často nad hodnoty 9,0), což při určité koncentraci amonných iontů může vést k toxickým dopadům na ryby. Při sledování je rovněž zjišťována vysoká úroveň trofie, jak vyplývá z naměřených hodnot koncentrace chlorofylu-a. Jako nejvíce problematické se jeví střední a dolní úseky některých toků a některé vodní nádrže. V řadě vodních nádrží docházelo k eutrofizaci vody i v roce 2004. Větší problémy s jakostí vody ve vodních nádržích se vyskytly v letním období ve vodárenských nádržích a v nádržích s vodárenským využitím: Horka, Souš, Hamry, Vrchlice, Labská, Lučina, Žlutice, Pilská a v nevodárenských nádržích: Skalka, České Údolí (zde je stav hodnocen jako nejhorší za posledních 20 let), Orlík, Rozkoš, Pastviny, Harcov, Mšeno, Pařížov, Les Království, Vranov, Nové Mlýny I, II, III, Horní Bečva, Oleksovice, Křetínka, Luhačovice, Plumlov, Jevišovice, Moravská Třebová a Brněnská přehrada. Při celkovém hodnocení lze konstatovat, že zhoršená kvalita vody v roce 2004 byla dostatečně provozně zvládnuta; nedošlo k omezení dodávky vody pro obyvatelstvo, pouze se výrazněji omezila vodní rekreace (např. v nádržích Rozkoš, Mšeno, Harcov, Skalka, Brněnská přehrada). Rekreační vody, využívané ke koupání osob ve volné přírodě, jsou v ČR rozděleny na koupaliště ve volné přírodě a povrchové vody využívané ke koupání osob (koupací oblasti). Koupací oblasti jsou definovány v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění. Jejich seznam a vymezení je dáno vyhláškou č. 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob. Tato místa nemají charakter zařízení, nemají provozovatele, ale jsou pro vyhovující kvalitu vody větším počtem osob využívána ke koupání. Povinnost provádění kontroly jakosti vody v těchto koupacích oblastech spadá do kompetence orgánů ochrany veřejného zdraví a rozsah a četnost kontrol je stanovena vyhláškou č. 135/2004 Sb. V ČR je těchto míst 128. Koupaliště ve volné přírodě jsou rekreační zařízení provozovaná ve smyslu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Nejčastější problémy s jakostí vody souvisejí s masovým výskytem sinic, který na některých lokalitách vedl k vyhlášení zákazu koupání. Během koupací sezóny 2004 bylo z tohoto důvodu vyhlášeno celkem 13 zákazů koupání (z toho 4 na koupalištích ve volné přírodě a 9 v koupacích oblastech). Mikrobiologická nebo fyzikálně-chemická kvalita vody v koupacích místech ČR splňovala požadavky směrnice Rady 76/160/EHS o jakosti vody ke koupání. Opatření k omezení eutrofizace vod v ČR, která zahrnují i koupací vody, jsou realizována v rámci programů implementace směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod (celá ČR byla vymezena jako citlivá oblast) a směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (zranitelné oblasti byly vymezeny na 36 % území ČR, zavádí se kodex správné zemědělské praxe aj.). Mikrobiální znečištění Mikrobiální znečištění toků je významným faktorem zejména při úpravě povrchové vody na vodu pitnou a při užívání povrchových vod ke koupání. Vyhodnocení relevantních ukazatelů v profilech státní sítě ukazuje, že mikrobiální znečištění toků v ČR je vysoké; pochází především z komunálních zdrojů znečištění. Zvlášť nebezpečné a nebezpečné látky Význam problematiky nebezpečných látek ve vodním prostředí roste, rozšiřuje se také rozsah sledovaných látek. Trvalým úkolem v tomto směru je proto zamezit jejich únikům. Důležité je jejich dohledávání ve vodním prostředí, u možných zdrojů znečištění a integrovaná prevence emisí. Postupná regulace znečištění povrchových vod nebezpečnými látkami obsaženými v odpadních vodách je založena na emisních standardech a na kritériích pro povrchové vody – imisních standardech. Obsah Hg v Bílině, který byl v minulosti v dolním úseku Bíliny zcela nevyhovující, se po realizaci opatření ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a. s. (Spolchemie), podstatně snížil – od roku 1991 až o dva řády; v roce 2004 dosáhl ve vodě uspokojivých hodnot. Zatížení plavenin a sedimentů však stále přetrvává. Koncentrace hexachlorbenzenu v Bílině v profilu Ústí n. Labem se řádově snížila v důsledku připojení kanalizace Spolchemie na ČOV v Ústí n. Labem. Znečištění charakterizované souhrnným ukazatelem adsorbovatelné organické halogeny (AOX) je nejvyšší v Olši a Ostravici. Znečištění polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) bylo zjištěno v Olši, Ostravici a v Odře před státními hranicemi. Výrazné znečištění Labe nebezpečnými látkami začíná pod Pardubicemi (chlorované benzeny, naftalensulfonany, nitrotolueny a aniliny). Níže po toku, pod Neratovicemi, přibývá znečištění 1,2-dichloretanem, pod Ústím n. Labem se pak do Labe připojí znečištění z Bíliny. Na Ostravsku je dusíkem a fosforem a také nitrotoluenem silně znečištěna Jičínka; dále je to Ostravice, která vnáší do Odry nitrobenzeny a AOX. Olše je zatížena od horního úseku PAU. Na úseku řeky Moravy pod Dřevnicí se nepříznivě projevuje znečištění chlorovanými fenoly. Svratka trpí zatížením chlorovanými látkami (trichlormetan, trichloreten, tetrachloreten), ale i Hg. Vodárensky využívaná Jizera je zatížena tetrachloretenem; Nisa, která kříží státní hranice je zatížena PAU, ale také Cr, Cu a Ni. Litavka je znečištěna Cd, Pb a Zn, převažující původ tohoto znečištění je ve starých zátěžích a důlních vodách. Pro vodní ekosystémy je rovněž značně nebezpečné znečištění As, jehož původ je ve spalování nebo zpracování uhlí; nejvyšší znečištění tohoto druhu je v tocích v severozápadních Čechách u Sokolova (Bystřice v Ostrově nad Ohří a Chodovský potok). U některých typů nebezpečných látek převažuje původ znečištění ze starých zátěží, např. polychlorované bifenyly (PCB) jsou problémem Labe pod Pardubicemi; pocházejí z dřívějších zátěží životního prostředí těmito látkami. U jiných typů lze hledat původ v zemědělském použití, například atrazin na Sázavě a Blanici. V roce 2004 byl zpracován Program na snížení znečištění povrchových vod nebezpečnými látkami a zvlášť nebezpečnými závadnými látkami, který byl předán Evropské komisi (EK). Program má všeobecnou část a speciální dokumenty pro jednotlivé relevantní nebezpečné látky. Program shrnuje legislativní i nelegislativní opatření z oblasti vod i dalších oblastí a vytyčuje cíle směřující k postupné eliminaci vnosu zvlášť nebezpečných závadných látek a k omezení vnosu nebezpečných závadných látek do povrchových vod. Radioaktivní látky Radioaktivní látky byly v roce 2004 sledovány v 84 profilech státní sítě v ukazatelích celková objemová aktivita alfa, celková objemová aktivita beta, celková objemová aktivita beta po korekci 40K, objemová aktivita 226Ra a koncentrace přírodního uranu. Ve vybraných profilech v návaznosti na kontrolu vlivu jaderných zařízení byla sledována objemová aktivita tritia. V rámci rozšíření státní sítě byly v roce 2004 ve 45 profilech sledovány hmotnostní aktivity radionuklidů v plaveninách a říčních dnových sedimentech. Z výsledků sledování vyplývá, že přetrvávají vlivy dřívější těžby uranových rud v profilech pod výpusťmi důlních vod a v úsecích toků ovlivněných průsaky z odvalů hlušiny a odkališť. Při hodnocení změn obsahu radioaktivních látek v povrchových vodách za období 1990–2004 lze konstatovat, že v průběhu tohoto období došlo k výraznému zlepšení jakosti vody a dalších složek vodního prostředí, zejména v povodí Ploučnice a v závěru hodnoceného období i v povodí Mže, Litavky a v Loučce. Na základě sledování obsahu umělých radioaktivních látek v řece Jihlavě pod zaústěním odpadních vod z jaderné elektrárny Dukovany byla v roce 2004 zjištěna průměrná objemová aktivita tritia 90 Bq.l-1, což představuje 2,2 % imisního standardu pro tritium stanoveného pro povrchové toky nařízením vlády č. 61/2003 Sb. V řece Vltavě v profilu Solenice pod zaústěním odpadních vod z jaderné elektrárny Temelín v roce 2004 nepřekročila objemová aktivita tritia 36 Bq.l-1, tj. 1 % imisního standardu pro tritium stanoveného podle citovaného nařízení vlády. Biomonitoring V roce 2004 pokračovalo sledování kontaminace biomasy škodlivými látkami na 19 závěrových profilech hlavních řek ČR. V rámci akumulačního biomonitoringu byly analyzovány indikátorové druhy makrozoobentosu Asellus aquaticus, Herpobdella octoculata, Bithynia tentaculata, Sphaerium corneum, chrostíci rodu Hydropsyche a z mlžů slávička mnohotvará (Dreissena polymorpha). Referenční populace mlžů byla exponována na plovácích, na kterých byly současně umístěny eternitové desky ke sledování biofilmu. Pokračovalo sledování bioakumulace v rybách. Z polutantů byly analyzovány těžké kovy (Pb, Cd, Hg a As), ze specifických organických látek indikátorové kongenery PCB a chlorované pesticidy. Nejvyšší hodnoty sledovaných specifických organických látek z bentických organizmů vykazovaly chrostíci rodu Hydropsyche, pijavka Herpobdella octoculata a korýši rodu Asellus. Maximální koncentrace chlorovaných pesticidů (p,p'-DDT) u těchto bentických organizmů byla na Labi v Děčíně, na Lužické Nise a na Bílině v Ústí n. Labem. Nejvyšší koncentrace p,p'-DDE byly na Dyji v Pohansku. V mlžích a v biofilmu se koncentrace izomerů DDT pohybovaly v jednotkách až desítkách µg.kg-1 s maximem pro p,p'-DDT na Bílině v Ústí n. Labem (300 µg.kg-1). Pro p,p'-DDE byly nejvyšší hodnoty naměřeny opět na Dyji v Pohansku, na Jihlavě v Ivančicích a na Bílině v Ústí n. Labem. V rybách (jelec tloušť – Leuciscus cephalus) byly maximální hodnoty u p,p'-DDE na profilech Labe–Děčín, Vltava–Zelčín a Bílina–Ústí n. Labem. Hodnoty jednotlivých izomerů hexachlorhexanu (HCH) se ve všech organizmech pohybovaly v naprosté většině případů pod mezí stanovitelnosti současných analytických metod. U PCB (suma 8 indikátorových kongenerů) se hodnoty pohybovaly v desítkách až stovkách µg.kg-1 na všech profilech a ve všech organických matricích. V rybách (jelec tloušť) se nejvyšší koncentrace vyskytovaly na Labi v Děčíně, na Vltavě v Zelčíně a na Bílině v Ústí n. Labem. U mlžů Dreissena polymorpha byly nejvyšší hodnoty na Labi v Děčíně a v Obříství. Bentické organizmy vykazovaly nejvyšší akumulaci PCB na Vltavě, Lužické Nise, Svratce a Ohři. Nejvyšší koncentrace As byly naměřeny na Bílině v Ústí n. Labem v chrostících rodu Hydropsyche. Nejvyšší hodnoty v mlžích byly naměřeny na Labi. Maximální koncentrace Cd byly zjištěny v chrostících rodu Hydropsyche a v nárostech na Lužické Nise v Hrádku. Maximální koncentrace Pb byla v chrostících Hydropsyche zjištěna na hraničním profilu v Hrádku na Lužické Nise. V rybách byly koncentrace ve všech případech pod mezí stanovitelnosti. V mlžích byly nejvyšší hodnoty naměřeny na labských profilech. U Hg byly maximální hodnoty zaznamenány u jelce tlouště (Leuciscus cephalus). V nárostech byly vysoké hodnoty naměřeny v labských profilech a na Vltavě. Celkově lze říci, že výsledky akumulačního biomonitoringu ukazují na znečištění chlorovanými pesticidy v závěrových profilech Labe, Bíliny a Vltavy (p,p'-DDT) a Dyje (p,p'-DDE). Poměrně vysoké hodnoty PCB v indikátorových organizmech se vyskytovaly na sledovaných profilech jižní i severní Moravy, v Čechách na Vltavě, Ohři, Lužické Nise a na Labi. Vysoké koncentrace Hg (v indikátorových rybách) byly nalezeny na Vltavě, Bílině a v Děčíně. Nejvyšší hodnoty hexachlorbenzenu byly zjištěny na Labi, Bílině, Lužické Nise a na Moravě na Jihlavě, Svratce a na Opavě. Sedimenty a plaveniny V roce 2004 byly kvalitativní parametry plavenin a sedimentů sledovány na 45 profilech sítě komplexního sledování jakosti vod. Sledované ukazatele – těžké kovy, metaloidy a specifické organické látky byly monitorovány v plaveninách s četností 4 až 16 měření ročně, v sedimentech dvakrát ročně. Vzhledem k tomu, že dosud nebyly v EU stanoveny obecně platné kvalitativní limity pro pevné matrice, bylo zatížení zhodnoceno orientačně na základě porovnání měřených hodnot obsahů, příp. jejich charakteristických ročních hodnot s normativními hodnotami Metodického pokynu odboru pro ekologické škody MŽP – kritéria znečištění zemin a podzemní vody z roku 1996. Ze sledování ČHMÚ vyplývá, že v matrici plaveniny byly celkově zjištěny u 16 látek hodnoty překračující normativ B a indikující zvýšené znečištění. V sedimentech je počet ukazatelů překračujících uvedené normativy nižší, normativ B překročily hodnoty obsahů 5 látek. Rizikové koncentrace nad normativem kategorie C byly měřeny u 6 látek. Ve srovnání s rokem 2003 je možno konstatovat, že v plaveninách byl s výjimkou As, Ni a chlorfenolů zaznamenán v roce 2004 nižší počet případů zvýšeného a rizikového znečištění. V sedimentech naopak došlo k mírnému nárůstu v procentuálním zastoupení případů s překročením normativu B u Hg a PAU. Výsledky monitoringu pevných matric v roce 2004 prokázaly mírný pokles antropogenního znečištění a postupně se zlepšující stav kontaminace pevných matric zejména v průmyslově dotčeném regionu Ostravska. Zda jde o trvalý trend snižování znečištění nelze jednoznačně konstatovat, to potvrdí monitoring v následujících letech. Naopak v oblastech, které jsou stále pod vlivem průmyslových provozů se na sledovaných tocích nadále vyskytují vysoké obsahy některých znečišťujících látek. Jde tradičně o Bílinu, dále horní úsek Ohře, střední a dolní úsek Labe a Lužickou Nisu. Antropogenní tlaky jsou stále zřejmé i v povodí Odry na Ostravsku, na horním a středním toku Moravy, v závěrovém profilu Bečvy, Svitavy a na Svratce pod Brnem. Významnější zvýšení kontaminace bylo zaznamenáno pouze v případě chlorfenolů v povodí Moravy a Dyje. Jedná se však o ojedinělé extrémní hodnoty a vzhledem k četnosti vzorkování to tedy ještě nemusí nutně znamenat zhoršení stavu. Vysoké znečištění plavenin těžkými kovy a metaloidy bylo v roce 2004 zjištěno v povodí Ohře, především pak v plaveninách na Bílině. Jedná se o rizikové znečištění Hg a zejména As. V povodí Labe byla zaznamenána mírně zvýšená kontaminace Hg v plaveninách na celém toku Labe. Zvýšené znečištění je u Pb indikováno pouze na Jizeře. Oproti minulému roku vzrostly jak na přítocích Labe, tak i na toku Labe roční průměry obsahů Cd, které převýšily i tradičně vysoké obsahy na Ostravsku. Antropogenní dopad průmyslových aglomerací Liberec a Jablonec n. Nisou nadále signalizují zvýšené obsahy Cr, Cd, Cu a Zn v plaveninách Lužické Nisy v Hrádku n. Nisou. V povodí Vltavy patří s ohledem na plaveniny k nejzatíženějším tokům Otava se zvýšenou kontaminací As a Ni, dále Mže a Berounka pod Plzní se zvýšenou kontaminací Hg. Významné zlepšení lze konstatovat v zatížení průmyslově silně dotčené oblasti povodí Odry. Tradičně nižší úroveň a méně závažné znečištění těžkými kovy vykazují plaveniny v povodí Moravy. Hodnocení zatížení plavenin organickými látkami ukazuje na rozdíl od těžkých kovů a metaloidů u většiny látek pouze na mírnou až zvýšenou antropogenní zátěž. Rizikové znečištění je indikováno pouze lokálně, a to u látek skupiny PAU, chlorfenolů a pesticidů. Z celorepublikového zpracování obsahů sledovaných kovů a organických látek v sedimentech vyplývá relativně nízké zatížení sledované matrice hodnocenými nebezpečnými látkami, a to jak z pohledu zatřídění statistických parametrů souborů dat, tak i z vypočtených procent překročení jednotlivých naměřených dat podle normativů MŽP. Ze zpracování překročení normativních hodnot ročními republikovými 90. percentily nebo republikovými maximy obsahů těžkých kovů a metaloidů je zřejmé, že v sedimentech se na sledovaných profilech objevily zvýšené až rizikové obsahy spadající do kategorií B nebo C u As, Hg, Sb a Be. Ze zpracování překročení normativů ročních republikových 90. percentilů nebo republikových maxim obsahů organických polutantů byly identifikovány zvýšené až rizikové obsahy spadající do kategorií B nebo C u benzo(a)pyrenu a benzo(a)antracenu (PAU) a u 2,4-dichlorfenolu, 2,5-dichlorfenolu, p-kresolu a 2,3,4,6-tetrachlorfenolu (fenoly a chlorfenoly). Jakost podzemních vod V roce 2004 bylo ve státní monitorovací síti jakosti podzemních vod pozorováno 463 objektů, které tvoří 138 pramenů, 147 mělkých vrtů a 178 hlubokých vrtů. Stanovovaných bylo celkem 120 ukazatelů s četností dvakrát za rok v obdobích jaro a podzim. Analýza specifických nebezpečných látek byla provedena jenom u jarního odběru vzorků. Hodnocení výsledků jakosti podzemních vod za rok 2004 se vzhledem k požadavkům rámcové směrnice EP a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Rámcová směrnice), orientovalo zejména na nebezpečné látky. ČHMÚ provedlo srovnání naměřených hodnot ukazatelů jakosti podzemních vod s hodnotami mezí stanovitelnosti, hodnotami kritérií A, B a C podle Metodického pokynu odboru pro ekologické škody MŽP – kritéria znečištění zemin a podzemní vody z roku 1996 a limity pro pitnou vodu dle vyhlášky MZ č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody (pro ukazatele, které nemají stanoven limit v této vyhlášce, byl použit limit stanovený normou ČSN 75 7111 Pitná voda). Z celkového hodnocení ČHMÚ vyplynulo, že 18 ukazatelů minimálně jedenkrát v roce 2004 překročilo normativ C. Hodnoty naměřené nad normativem B a pod normativem C byly zjištěny u 22 látek. Celkově výskyt ukazatelů překračujících normativ B a C je nejčastější v podzemních vodách mělkých vrtů orientovaných do aluvií řek, které jsou antropogenní činností nejvíce ovlivněny. Z hlediska srovnání jakostních ukazatelů oproti roku 2003 je možno konstatovat, že v mělkých vrtech došlo k mírnému zlepšení v procentuálním zastoupení objektů s překročením normativů B nebo C (podle Metodického pokynu odboru pro ekologické škody MŽP – kritéria znečištění zemin a podzemní vody z roku 1996). Výraznější zlepšení nastalo ve skupině objektů hlubokých vrtů a pramenů. Z hlediska srovnání jakostních ukazatelů podzemních vod s požadavky pro pitnou vodu byly nejčastěji v nadlimitních hodnotách zjištěny ukazatele dusičnany, amonné ionty, chemická spotřeba kyslíku při stanovení manganistanem, sírany, chloridy, Ni, Al a benzo(a)pyren. Celková situace je znázorněna na Obr. III.28. Obrázek III.28 Objekty jakosti podzemních vod v jednotlivých krajích 2004 (počet) Zdroj: ČHMÚ Z celkového hodnocení vyplývá, že nejvýraznějšími ukazateli znečištění jsou dusíkaté látky (zejména dusičnany a amonné ionty), chloridy a kovy (zejména Al). Organické látky se na znečištění podzemních vod podílejí v menší míře. Voda a povodně, četnost povodní, vliv na životní prostředí V průběhu roku 2004 probíhalo zpracování krajských povodňových plánů a jejich sladění s Povodňovým plánem ČR. Většina krajských povodňových plánů byla dokončena do konce roku 2004, s výjimkou Hl. města Prahy, Libereckého kraje a Olomouckého kraje, které byly dokončeny počátkem roku 2005. Výsledky projektu Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002 byly soustředěny do účelové publikace „Katastrofální povodeň v České republice v srpnu 2002“, která vyšla koncem roku 2004. Dalším významným projektem, na jehož řešení se podílí především správci povodí, ČHMÚ a VÚV T.G.M., je projekt „Vliv, analýza a možnosti využití ochranné funkce údolních nádrží pro ochranu před povodněmi v povodí Labe“, který končí v roce 2005. S výsledkem projektu bude počátkem roku 2006 rovněž seznámena veřejnost. Plnění opatření a cílů Státní politiky životního prostředí ČR, prioritní problémy Ekologický přístup k vodě, který je základem vodní politiky EU, je rovněž významným prvkem environmentální politiky ČR a je formulován v nové SPŽP ČR do roku 2010. Důraz je kladen, ve shodě s Rámcovou směrnicí, na ochranu vod, souvisejících vodních ekosystémů, na zajištění vodních zdrojů pro pitné, hospodářské a rekreační účely a na zmírňování následků povodní a sucha. V oblasti ekonomických nástrojů jsou hlavními nástroji poplatky a platby. Dále byly využívány i finanční prostředky státního rozpočtu realizované prostřednictvím programů na podporu ochrany životního prostředí a podporu rozvoje vodohospodářské infrastruktury. Jedním ze zdrojů SFŽP ČR byly poplatky vybrané formou záloh za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ve výši 425,3 mil. Kč (o cca 13 % méně než v roce 2003). Poplatky za odběry podzemních vod jsou podle zákona č. 254/2001 Sb. od 1. 1. 2002 vybírány za evidované odběry přesahující 6 000 m3 za rok nebo 500 m3 za měsíc. V roce 2004 se průměrné realizované platby za dodávky povrchové vody pohybovaly v rozmezí od 0,820 Kč.m-3 do 2,579 Kč.m-3. Celkem činil příjem správy vodních toků a správy povodí za dodávky povrchové vody v roce 2004 2 303,5 mil. Kč. Do oblasti ochrany vod byla v roce 2004 prostřednictvím SFŽP ČR poskytnuta částka 2 031,4 mil. Kč (1 668,1 mil. Kč dotace, 363,3 mil. Kč půjčky), v rámci programu č. 329 040 MZe byla ze státního rozpočtu na výstavbu a technickou obnovu kanalizací a ČOV poskytnuta částka 377,1 mil. Kč (377,1 mil. Kč dotace a 0 mil. Kč návratná finanční pomoc). Program revitalizace říčních systémů (PRŘS), realizovaný prostřednictvím MŽP, je formulován jako program obnovy, stabilizace a péče o vodní režim krajiny, s cílem vytvořit podmínky pro obnovu ekologické stability a udržitelné využívání krajiny. V roce 2003 se stal jeho součástí podprogram 215 117 „Výstavba a obnova ČOV a kanalizací včetně umělých mokřadů“, který pomáhá řešit problémy s odkanalizováním a čištěním odpadních vod v obcích s počtem ekvivalentních obyvatel nižším než 2 000. V roce 2004 bylo financováno z PRŘS (včetně podprogramu „Výstavba a obnova ČOV a kanalizací včetně umělých mokřadů“) 256 akcí v celkové výši 427,1 mil. Kč. Z rozpočtové kapitoly 315 060 bylo čerpáno na 1 rozestavěnou akci 2,4 mil. Kč. V rámci dotačních programů MZe byl realizován program 329 040 „Výstavba a technická obnova čistíren odpadních vod a kanalizací“ (dotační podpora 377 mil. Kč byla poskytnuta na 78 akcí) a program 229 810 „Státní pomoc při obnově území postiženého povodní v roce 2002 poskytovaná MZe“, který je zaměřen na obnovu a zabezpečování vodohospodářské infrastruktury vodovodů a kanalizací postižených srpnovou povodní roku 2002 a prostřednictvím něhož byla poskytnuta v roce 2004 dotace na 103 akcí v celkové výši 713 mil. Kč. Stav a výsledky aproximace stávající legislativy s legislativou ES Požadavky evropské komunitární legislativy byly transponovány do české legislativy zejména prostřednictvím zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a jejich prováděcími předpisy. Podrobné požadavky byly postupně promítány do sekundární legislativy, tj. vyhlášek a nařízení vlády podle příslušných zmocnění uvedených zákonů. V oblasti ochrany vod akceptovala EU jediné přechodné období potřebné pro implementaci směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. To je uděleno do konce roku 2010 pro splnění některých požadavků směrnice, zejména s ohledem na výstavbu kanalizačních systémů a čistíren městských odpadních vod v aglomeracích kategorie 2 000–10 000 EO a na odstraňování dusíku a fosforu u čistíren městských odpadních vod nad 10 000 EO v tzv. citlivých oblastech. Aktualizovaná Strategie financování implementace směrnice Rady 91/271/EHS, jejíž součástí je i harmonogram výstavby ČOV a kanalizací, byla schválena vládou v prosinci 2003. Zbývající náklady byly upřesněny na 75 mld. Kč v běžných cenách. ČR vyhlásila nařízením vlády č. 61/2003 Sb. celé území státu jako citlivou oblast. V červnu 2004 vzala vláda ČR ve svém usnesení č. 612/2004 na vědomí aktualizovanou Strategii financování implementace směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zbývající náklady byly upřesněny na 5,35 mld. Kč v běžných cenách. Zároveň vláda uložila ministrům zemědělství a životního prostředí aktualizovat strategii financování a vyhodnocení plnění požadavků do května 2005. ČR zahájila ještě v předvstupním období programy opatření k implementaci směrnic, jejichž realizace potrvá určitou dobu po přistoupení do EU. U směrnic o nebezpečných látkách měly být příslušné programy opatření zahájeny do data přistoupení a realizovány do konce roku 2009. Vláda svým usnesením č. 339/2004 uložila příslušným rezortům zajistit realizaci odpovídajícího Programu na snížení znečišťování povrchových vod nebezpečnými a zvlášť nebezpečnými závadnými látkami. Podle požadavků směrnice 91/676/EHS a příslušného nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech, byly programy opatření zahájeny 1. ledna 2004 a budou realizovány do konce roku 2007. Povinnost transpozice komunitární legislativy do českého právního řádu do data vstupu byla dokumentována zpracováním notifikačních tabulek, které byly zaslány EK koncem roku 2004. V implementačním plánu pro oblast životního prostředí, který vláda schválila v lednu 2003, jsou pro jednotlivé směrnice shrnuty zbývající úkoly, stanoveny termíny jednotlivých kroků a zodpovědné subjekty. V roce 2004 byla provedena kontrola plnění a aktualizace zbývajících úkolů včetně odhadu nákladů. Součástí je i implementační plán Rámcové směrnice, ten obsahuje výčet základních požadavků směrnice s určením podrobných dílčích kroků, termínů a odpovědnosti za jejich plnění. Postupné kroky jsou určeny tak, aby byl v roce 2006 publikován časový plán pro zpracování návrhu prvního plánu povodí k projednání s veřejností, v roce 2009 publikovány plány povodí s příslušnými programy opatření a v roce 2012 byly programy opatření zavedeny tak, že v roce 2015 bude dosaženo požadovaného zlepšení stavu vod. V rámci plnění úkolů vyplývajících z tohoto implementačního plánu a přímo z požadavků Rámcové směrnice probíhaly již v roce 2003, především však po celý rok 2004, práce spojené s přípravou tzv. Zprávy 2005 pro EK. Rozsah činností, požadovaných podle článku 5 Rámcové směrnice, vyžadoval intenzivní spolupráci mezi rezorty životního prostředí a zemědělství, především pak mezi jejich rezortními organizacemi – VÚV T.G.M., ČHMÚ, podniky Povodí a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). Pro koordinaci a zajištění jednotné podoby zpracovávaných dat a informací vytvořil VÚV T.G.M. Maketu Zprávy 2005, která byla odsouhlasena počátkem roku 2004 Komisí pro plánování v oblasti vod. Mezi hlavní úkoly patřila charakterizace oblastí povodí, zhodnocení dopadů lidské činnosti a ekonomická analýza užívání vod pro každou oblast povodí na území ČR. Celkem bylo na území ČR vymezeno 1 103 vodních útvarů povrchových vod a 161 útvarů podzemních vod. Dále byly stanoveny tzv. pracovní cíle dobrého stavu vod a identifikovány vlivy vyplývající z lidské činnosti a jejich dopady. Významným výstupem Zprávy 2005 je identifikace tzv. rizikových vodních útvarů, tj. těch vodních útvarů, které pravděpodobně nedosáhnou k roku 2015 dobrého stavu, pokud nebudou přijata příslušná opatření. V případě povrchových vod bylo zařazeno 600 útvarů do kategorie rizikové, 461 do kategorie nejisté a 42 do kategorie nerizikové. U podzemních vod bylo vymezeno celkem 125 rizikových a 36 nerizikových vodních útvarů. Pro zajištění potřebné celkové koordinace prací a následného předávání a zpracování podkladů byl ve spolupráci MŽP a MZe vypracován Metodický návod o úpravě postupu při plánování v oblasti vod v roce 2004, který byl též projednán v rámci Komise pro plánování v oblasti vod. V souladu s Metodickým návodem předaly podniky Povodí veškeré podklady do VÚV T.G.M., který následně zpracovalo výslednou podobu Zprávy 2005. Souběžně s vypracováním národních zpráv 2004 a 2005 se ČR podílela na přípravě zpráv za mezinárodní oblasti povodí (Labe, Odra, Dunaj) v rámci mezinárodních komisí. Z tohoto pohledu došlo ke koordinaci přístupu i na mezinárodní úrovni v rámci ucelených povodí. ČR má rovněž zastoupení v koordinačních orgánech EK řídících proces implementace Rámcové směrnice (Společná implementační strategie), kde se podílí na práci řídícího výboru tzv. „vodních ředitelů“ a Strategické koordinační skupiny. ČR se též plně zapojila do prací EK a Rady na přípravě nové legislativy v oblasti vod. Obrázek III.29 Úhrn srážek na území ČR v roce 2004 (mm) Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.30 Úhrn srážek na území ČR vzhledem k dlouhodobému průměru (procenta) Zdroj: ČHMÚ Obrázek III.31 Jakost vody v tocích ČR v letech 1991–1992 v letech 2003–2004 Zdroj: VÚV T.G.M., ČHMÚ III.3 Půda Současná situace a vývoj Bilance půdy Půda je jednou ze základních složek životního prostředí, významných pro existenci rostlinných a živočišných organizmů. Ochrana půdního fondu patří k základním přístupům strategie udržitelného rozvoje. Celková výměra půdního fondu k 31. 12. 2004 představovala 7 886 680 ha, z toho zemědělská půda 4 264 573 ha, to je 54 % rozlohy půdního fondu ČR. Na jednoho obyvatele ČR připadá 0,417 ha zemědělské půdy (z toho 0,299 ha orné půdy) a 0,259 ha lesní půdy. Vývoj výměry zemědělského a lesního půdního fondu podle druhů pozemků uvádí Tab. III.3. Tabulka III.3 Vývoj zemědělského a lesního půdního fondu k 31. 12. daného roku (tis. ha) Rok Zemědělská půda Orná půda Orná půda v klidu Trvalé travní porosty Lesní pozemky Zornění (%) 1990 4 288 3 219 3 833 2 630 75,07 1995 4 280 3 143 56 902 2 630 73,43 2000 4 280 3 082 71 961 2 637 72,00 2001 4 277 3 075 116 966 2 639 71,90 2002 4 273 3 068 128 968 2 643 71,81 2003 4 269 3 062 177 971 2 644 71,73 2004 4 264 3 054 55 972 2 646 71,62 Rozdíl (2004–2003) -5 -8 -122 +1 +2 -0,1 Pozn.: orná půda v klidu dle ČSÚ vyjadřuje stav k 31. 5. daného roku Zdroj: ČÚZK, ČSÚ K hodnocení vývoje využití a ochrany půdy v období 1990–2004 lze uvést: výměra orné půdy trvale klesá a zvyšuje se výměra travních porostů. Zvýšení rozlohy travních porostů a lesních pozemků napomohly dotační podpory MZe a MŽP; rozloha orné půdy v klidu (úhor) v roce 1995 dosahovala 56 tis. ha, v dalším období se prudce zvyšovala až do roku 2003, kdy dosáhla trojnásobku výchozí výměry – 177 tis. ha. V roce 2004 rozloha úhoru poklesla přibližně na úroveň roku 1995 – 55 tis. ha (pravděpodobně v důsledku možnosti využití dotačních podpor Horizontálního plánu rozvoje venkova). Zábor zemědělské půdy Zábor zemědělské půdy, který vykazuje ČÚZK je po roce 1990 relativně malý (úbytek 24 tis. ha, z toho 16 tis. ha připadá na přeměnu zemědělské půdy na lesní půdu) a vývoj vyplývá z Tab. III.3. Do katastru nemovitostí se však dostatečně rychle nepromítají všechny odsouhlasené změny druhů pozemků v souvislosti s průmyslovou a bytovou výstavbou, liniovými stavbami, sportovními aktivitami a těžbou. Rekultivace půdy a její vývoj Těžba nerostných surovin negativně ovlivňuje životní a přírodní prostředí, narušuje vodohospodářské poměry, mnohdy devastuje zemědělskou půdu, zhoršuje podmínky existence rostlinných a živočišných druhů i krajinný ráz. Údaje o plochách dotčených těžbou nerostných surovin a rozsahu provedených rekultivací půd za období 2000–2004 uvádí Tab. III.4. Tabulka III.4 Plocha dotčená těžbou nerostných surovin a rekultivace půd v letech 2000–2004 Rekultivace ukončené (ha) Rekultivace rozpracované (ha) Rok Plocha dotčená těžbou (ha) od počátku těžby v hodnocených letech celkem (ha) v hodnocených letech 2000 72 025 15 002 867 9 771 399 2002 68 077 15 540 586 9 050 584 2003 68 558 16 040 378 9 482 740 2004 68 082 16 590 429 11 010 1 797 Zdroj: ČGS - Geofond Plocha dotčená těžbou nerostných surovin se v posledních letech pohybuje na úrovni 70 tis. ha, z toho připadá na dobývací prostor 80 %, na plochu mimo dobývací prostor 20 %. Rozsah rekultivací půd po těžbě nerostných surovin provedených celkem (ukončené i rozpracované) dosáhl v roce 2000 celkem 1 266 ha, v roce 2002 1 170 ha, v roce 2003 1 118 ha. Z uvedeného rozsahu připadal na rekultivace ukončené v roce 2000 dvoutřetinový podíl, v roce 2004 třetinový podíl. Z provedených rekultivací připadala polovina na rekultivace lesnické, třetina na rekultivace zemědělské, málo zastoupené byly rekultivace vodohospodářské a ostatní. Vstupy látek do půdy Látky se do půdy dostávají zejména aplikací hnojiv, upravených kalů z ČOV, pesticidů a atmosférickou depozicí. Minerální hnojiva Používání minerálních hnojiv (N, P, K) na zemědělské půdě v roce 2004 představovalo 99 kg na 1 ha zemědělské půdy při poměru živin N:P2O5:K2O 1:0,18:0,13 a meziroční nárůst v roce 2004 byl 20 kg NPK na l ha zemědělské půdy. Největší nárůst lze zaznamenat u aplikace dusíkatých hnojiv (25 %). Další informace o množství používaných minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin jsou obsaženy v podkapitole V.1, části Zemědělství. Spotřeba vápenatých hnojiv v roce 1990 byla na úrovni 2 650 tis. t (zboží), v následujícím období se prudce snižovala – v roce 2000 na 243 tis. t a v roce 2004 až na 141 tis. t, což představuje agroekologicky nepříznivý vývoj. Přípravky na ochranu rostlin Mezi závažné vstupy do půdy patří používané přípravky na ochranu rostlin. Jejich spotřeba je patrná z Obr. III.32. Obrázek III.32 Vývoj spotřeby přípravků na ochranu rostlin 1993–2004 Zdroj: SRS Celkové množství přípravků na ochranu rostlin aplikované v roce 2004 na zemědělské půdě bylo pod 50 % úrovně spotřeby roku 1990. Spotřeba účinných látek na 1 ha zemědělské půdy v posledních dvou letech je na úrovni l kg, v roce 1990 byla 2 kg. Od roku 1995 však lze zaznamenat mírně vzestupný trend v používaném množství účinných látek na 1 ha (v roce 1995 to bylo 0,88 kg.ha-1 a v roce 2004 už 0,99 kg.ha-1). Přesto lze od roku 2002 zaznamenat mírně klesající tendenci (v roce 2002 to bylo 1,1 kg.ha-1). Kaly z čistíren odpadních vod Kaly z čistíren odpadních vod (ČOV) patří mezi rizikové vstupy látek do půdy. Kal může být aplikovaný na půdu jen jako upravený a při splnění limitovaných obsahů rizikových prvků a rizikových látek. V tom případě může být nezávadným zdrojem organických látek. Kaly z ČOV byly předmětem analýz ÚKZÚZ, a to v těch v případech, kdy produkce kalů byla směrována na zemědělskou půdu. Obsahy jednotlivých prvků v kalech byly hodnoceny podle vyhlášky č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě. Rizikové prvky v kalech z ČOV Podíl nadlimitních obsahů rizikových prvků v kalech z ČOV v letech 2003 a 2004 uvádí Tab. III.5. Tabulka III.5 Podíl nadlimitních obsahů rizikových prvků v kalech z ČOV v letech 2003–2004 Rok Celkem vzorků As Cd Cr Cu Hg Ni Pb Zn Limitní hodnoty (mg.kg-1 suchého vzorku) 30 5 200 500 4 100 200 2 500 Sledovaný rozsah Nadlimitní obsahy analyzovaných vzorků dle vyhlášky 382/2001 Sb. počet 103 6 3 8 6 15 4 5 3 2003 % - 5,8 2,9 7,8 5,8 14,6 3,9 4,9 2,9 počet 103 6 6 7 6 15 7 9 4 2004 % - 5,8 5,8 6,8 5,8 14,6 6,8 8,7 3,9 Zdroj: ÚKZÚZ V období 1994–2004 (podle mediánu) je klesající trend u Cd a Zn. U ostatních prvků (někdy s meziročním kolísáním) jsou obsahy za sledované období vyrovnané. V posledním roce je desetiletý trend poněkud narušený. V průběhu posledních čtyř let došlo z hlediska rizikových prvků ke snižování počtu nevyhovujících vzorků kalů. Počet vzorků s nadlimitním obsahem alespoň jednoho rizikového prvku v kalech z ČOV 2001 až 2004; v roce 2001 byl 41,7 %, v roce 2002 byl 39,5 %, v roce 2003 byl 35,0 % a v roce 2004 nevyhovělo vyhlášce č. 382/2001 Sb. 34,0 % vzorků (největší překročení bylo v Libereckém a Středočeském kraji). V roce 2004 bylo nejvíce překročení limitních obsahů u Hg, a sice 14,6 %. U dalších prvků počet vzorků s nadlimitním obsahem nepřekročil 10 %. Druhým nejproblémovějším prvkem bylo v roce 2004 Pb s překročením v 8,7 % případů a třetím Ni spolu s Cr překročením shodně 6,8 %. Organické polutanty v kalech z ČOV V roce 2004 analyzoval ÚKZÚZ v rámci monitoringu kalů 35 vzorků kalů z ČOV na obsahy PCB, PAU a AOX. Polychlorované bifenyly – PCB Suma 7 kongenerů PCB v roce 2004 byla stanovena u 35 vzorků kalů z ČOV, kde kolísala v širokém rozmezí od 47 do 1 813 µg.kg-1, aritmetický průměr byl 235 µg.kg-1 a medián 117 µg.kg-1. V roce 2004 suma obsahů 6 kongenerů byla nižší oproti hodnotám zjištěným za období 1998–2003 (u aritmetického průměru o 11 %, u mediánu o 30 %). Dva vzorky z celkových 35 překročily v roce 2004 hodnotu 0,6 mg PCB.kg-1 sušiny, což je (podle vyhlášky č. 382/2001 Sb.) mezní hodnota koncentrace sumy 6 kongenerů PCB v kalech omezující jejich použití v zemědělství. Polycyklické aromatické uhlovodíky – PAU V roce 2004 byl obsah PAU stanoven u 35 vzorků kalů z ČOV. Statistické hodnoty obsahu PAU v letech 2000–2004 uvádí Tab. III.6. Tabulka III.6 Obsahy PAU v kalech ČOV v letech 2000–2004 (v µg.kg-1 suchého vzorku) 15 PAU 10 PAU Rok Aritmetický průměr Medián Aritmetický průměr Medián 2000 12 534 7 794 10 192 6 367 2001 13 975 9 247 11 286 7 583 2002 10 085 7 504 8 129 6 097 2003 10 086 6 113 8 603 5 077 2004 10 438 6 865 8 561 5 618 Zdroj: ÚKZÚZ V roce 2004 došlo oproti roku 2003 ke zvýšení zjištěného mediánu u sumy 15 PAU o 12 % a hodnoty aritmetického průměru o 3 %, oproti roku 2000 (kdy se započalo se sledováním PAU v kalech) došlo ke snížení u mediánu o 12 %, u průměru o 17 %. Hodnocení obsahů PAU v kalech z hlediska jejich využití v zemědělství umožňuje v současné době pouze návrh směrnice ES, který stanovuje maximálně přípustnou hodnotu 6 mg.kg-1 sušiny pro sumu 11 individuálních PAU. Laboratoře ÚKZÚZ stanovují z 11 uhlovodíků 10. Z 35 analyzovaných vzorků překročilo tuto hodnotu 14 vzorků, tj. 40 %. Tento počet je shodný s rokem 2003 a oproti předcházejícím letům znamená snížení počtu nadlimitních vzorků kalů o 12 % (2002) a 19,5 % (2001). Halogenové organické sloučeniny – AOX AOX jsou využívány jako indikátor organického znečištění půd a odpadů. Vyhláška 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, stanovila maximální přípustnou hranici AOX v kalech z ČOV na 500 mg.kg-1 sušiny. Tato hodnota nebyla překročena v roce 2004 u žádného z 35 vzorků kontrolovaných ÚKZÚZ. Medián obsahu AOX v roce 2004 byl 214 mg.kg-1, průměr 237 mg.kg-1. Oproti roku 2003 došlo ke snížení hodnot průměru i mediánu shodně o 7 %. Atmosférická depozice Atmosférické depozice dosud tvoří neopominutelnou složku vstupů látek přicházejících do půdy. Roční hodnoty atmosférického spadu sleduje ÚKZÚZ na souboru 49 pozorovacích ploch. Roční atmosférické depozice rizikových prvků za roky 2000–2004 uvádí Tab. III.7. Tabulka III.7 Roční atmosférické depozice rizikových prvků v letech 2000–2004 (v g.ha-1) As Cd Pb Cr Cu Zn Rok průměr medián průměr medián průměr medián průměr medián průměr medián průměr medián 2000 4,2 3,5 0,9 0,8 23,0 20,9 8,9 7,0 24,5 24,2 520 517 2001 3,5 3,1 1,1 0,8 41,6 19,0 6,9 5,7 165,0a) 22,6 573 573 2002 5,3 3,6 1,5 0,8 46,7 18,7 9,1 6,9 157,0a) 26,3 546 449 2003 3,4 3,2 0,8 0,6 30,5 15,2 5,3 4,5 68,5 23,6 515 428 2004 3,3 2,9 1,0 0,7 36,6 16,5 5,9 5,2 28,5 24,4 489 440 a) vyšší hodnoty byly patrně způsobeny aplikací přípravků s obsahem Cu na chmelnicích Zdroj: ÚKZÚZ Statistické hodnoty vývoje roční atmosférické depozice u rizikových prvků ukazují: během 90. let byl patrný klesající trend u většiny sledovaných, zejména rizikových prvků, který se v průběhu posledních 6–7 let prakticky zastavil; v roce 2004 lze sledovat pokles obsahu As, Cr, Zn proti roku 2000; v roce 2004 lze sledovat nárůst obsahu Cd, Pb a Cr proti roku 2003. Roční vstupy makroprvků během posledních 6 let se příliš neměnily a pohybovaly se v rozmezí u dusíku 13–21, u fosforu 0,8–1, u draslíku 3–4 a u síry 7,5–9 (v kg.ha-1.rok-1). Při porovnání základních a kontaminovaných monitorovacích ploch nebyly zjištěny významné rozdíly u sledovaných parametrů. Obsahy rizikových prvků a organických polutantů v zemědělských půdách Rizikové prvky v zemědělských půdách ÚKZÚZ v rámci agrochemického zkoušení zemědělských půd kromě základních agrochemických hodnot provádí i sledování obsahu rizikových prvků a rizikových látek v půdách. Souhrnné výsledky nadlimitních obsahů rizikových prvků v zemědělských půdách uvádí Tab. III.8. Tabulka III.8 Rizikové prvky v zemědělských půdách ČR v letech 1990 až 2004 (výluh 2M HNO3) Rizikový prvek As Be Cr Cd Co Cu Hg Mo Ni Pb V Zn půdy ČR 6,5 0,4 2,0 2,4 0,6 0,7 0,7 0,1 2,1 1,2 1,9 0,8 lehké půdy 10,1 0,2 4,8 11,0 3,4 0,6 0,4 0,0 5,6 0,9 12,7 2,0 % nadlimit. vzorků půd ostatní půdy 5,5 0,4 1,6 1,0 0,2 0,7 0,7 0,1 1,5 1,3 0,2 0,6 Zdroj: ÚKZÚZ Většina ze sledovaných 12 rizikových prvků v zemědělských půdách vykazovala překročení limitů pouze do 2 % stanovovaných vzorků, více nadlimitních vzorků bylo jen u Cd (2,4 %) a u As (6,5 %). Nadlimitní obsahy některých rizikových prvků byly na lehkých půdách zřetelně četnější a byly zastoupeny z více než 10 % (As 10,1 %, Cd 11,0 %, V 12,7 %). Při posuzování kvality půdy z hlediska obsahu rizikových prvků je třeba vždy zohledňovat konkrétní stanovištní podmínky a kumulativní schopnost rizikových prvků. Organické polutanty v zemědělských půdách Obsahy organických polutantů v půdách sleduje ÚKZÚZ v rámci monitoringu na 40 vybraných pozorovacích plochách orné půdy (mezi tyto plochy je řazen subsystém pozorovacích ploch, jedná se o plochy se zvýšenou zátěží rizikových prvků a organických cizorodých látek). Jsou sledovány: PCB, PAU a OCP (perzistentní chlorované pesticidy). Jejich sledování je významné kvůli rizikům, která představují pro potravní řetězce a existenci živých organizmů. Údaje o počtech vzorků s nadlimitními obsahy organických polutantů PAU jsou patrné z Obr. III.33 a Obr. III.34. Obrázek III.33 Srovnání průměrných obsahů sumy 15-ti PAU v ornici a podorničí na pozorovacích plochách bazálního monitoringu půd a v půdách chráněných území 2004 Pozn.: silně je vyznačena limitní hodnota dle vyhlášky č. 13/1994 Sb. Zdroj: SRS Obrázek III.34 Mediány obsahů sumy 15 PAU v orničním horizontu orných půd, TTP a půd chráněných území 1998–2004 Pozn.: silně je vyznačena limitní hodnota dle vyhlášky č. 13/1994 Sb. Zdroj: SRS Z analýz 34 vzorků sledovaných půd v roce 2004 vyplývá pro PCB a PAU: obsahy PCB v ornici jsou o něco vyšší než v podorničí; průměr obsahů u sumy 7 kongenerů PCB v ornicích zemědělských půd za léta 2000–2004 se pohyboval kolem 5,5 µg.kg-1, v roce 2004 došlo ke zvýšení na 8,4 µg.kg-1; limitní hodnotu PCB (10 µg.kg-1) v roce 2004 překročilo 9 vzorků (v roce 2003 to bylo 6 vzorků); mediány sumy 15 PAU v období 8 let (1997–2004) se pohybovaly v rozmezí 600–700 µg.kg-1, v podorničí v rozmezí 300–400 µg.kg-1; obsahy PAU vykazují mírný nárůst. OCP v půdách sleduje ÚKZÚZ od roku 2000 na zmíněném souboru 40 pozorovacích ploch. Rozsah překračování limitních hodnot u OCP za období 2000 až 2004 uvádí Tab. III.9. Tabulka III.9 Rozsah překročení limitů OCP v orných půdách z celkového počtu 40 pozorovacích ploch v letech 2000–2004 2000 2001 2002 2003 2004 OCP Limit µg.kg-1 ornice podor. ornice podor. ornice podor. ornice podor. ornice podor. HCB 10 0 1 3 1 6 4 3 3 3 3 DDT 10 32 27 20 13 20 15 19 14 17 14 DDE 10 13 8 19 10 19 15 18 13 17 12 DDD 10 5 3 5 4 2 3 4 4 2 3 HCH 10 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Zdroj: ÚKZÚZ Na 40 pozorovacích plochách v ornici a podorničí v roce 2004 bylo zjištěno: u HCH nebyly nezjištěny nadlimitní obsahy; u HCB vzhledem k předchozím rokům nedošlo ke zvýšení, absolutní hodnoty zůstávají nízké; u DDT je značné překračování limitních hodnot, v roce 2004 byl překročen limit podle vyhlášky č. 13/1994 Sb. u ornice v průměru o 58 % a v podorničí o 50 %; u DDE je stále značné překračování limitních hodnot, v roce 2004 se situace oproti roku 2003 jen o málo zlepšila; u DDD došlo v roce 2004 v porovnání s rokem 2003 k určitému zlepšení. Eroze půdy (vodní a větrná) a protierozní opatření Ohrožení zemědělských půd erozí je podle podkladů Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) značné, zejména vodní eroze vyžaduje mimořádnou pozornost. V současnosti se ohroženost půd z hlediska větrné a vodní eroze systematicky nesleduje, pravidelná roční měření se proto neuskutečňují. Údaje o potenciální ohroženosti půd vodní a větrnou erozí uvádí Tab. III.10. Tabulka III.10 Potenciální ohroženost zemědělských půd vodní a větrnou erozí Kategorie ohrožení Vodní eroze v % Větrná eroze v % Neohrožené 4,2 77,5 Náchylné 27,9 9,3 Mírně ohrožené 25,9 5,7 Ohrožené 18,1 5,4 Silně ohrožené 10,0 1,8 Nejohroženější 13,9 0,3 Zdroj: VÚMOP Vodní eroze půdy Svažitost zemědělských pozemků, nesprávný způsob obdělávání zemědělských půd a povrchový odtok po silných dešťových srážkách a následná eroze půdy vytváří rizika odnosu půdních částic a v ní obsažených látek, což zhoršuje úrodnost půdy, a erozní smyvy zhoršují kvalitu povrchových vod. Vodní erozí podle VÚMOP je značně ohroženo 42 % zemědělských půd, včetně mírného ohrožení působí eroze na více než dvou třetinách rozlohy zemědělských půd. Vývoj situace v oblasti vodní eroze se v rámci řešení VÚMOP ani jiných organizací nesleduje. Větrná eroze půdy Aktuální ohrožení větrnou erozí závisí především na klimatických podmínkách v daném období. Větrnou erozí půdy jsou postihovány zejména sušší a teplejší klimatické oblasti s lehkými půdami. V průběhu roku je častější výskyt větrné eroze při zvýšených teplotách a větru na jaře a na podzim, kdy půda není chráněna vegetací a je tak více ohrožena erozí. Větrnou erozí je potenciálně ohroženo 8 % zemědělských půd, spolu s mírným ohrožením 13 % půd. Protierozní ochrana a komplexní pozemkové úpravy V rámci komplexních pozemkových úprav (KPÚ) se realizují opatření k ochraně složek životního prostředí, která zahrnují i protierozní ochranu. Protierozní ochrana je povinnou součástí KPÚ, zvýšená eroze v zájmovém území může být důvodem pro zahájení pozemkových úprav. Podle informace MZe – Ústředního pozemkového úřadu bylo k 31. 12. 2004 provedeno celkem 493 KPÚ (z toho 86 bylo ukončeno v roce 2004, dalších 710 je rozpracováno). V roce 2004 bylo na pozemkové úpravy vynaloženo celkem 1 028,1 mil. Kč (z toho připadalo na jednoduché pozemkové úpravy 27 %, na KPÚ 73 %), v tom na realizaci společných zařízení bylo použito 370 mil. Kč. V rámci pozemkových úprav byla realizována tato opatření: opatření pro ochranu před vodní nebo větrnou erozí za cca 13 mil. Kč; ekologická opatření za cca 14,5 mil. Kč; vodohospodářská opatření za cca 12 mil. Kč. V rámci krajinotvorných programů MŽP byly v roce 2004 z Programu péče o krajinu realizovány akce zaměřené na ochranu krajiny proti erozi v Podprogramu 1 (území mimo ZCHÚ) z opatření: A 1 – Asanace a stabilizace projevů plošné a rýhové eroze v celkovém počtu 22 akcí, na které bylo vynaloženo 10,8 mil. Kč; A 2 – Tvorba biologických protierozních opatření v celkovém počtu 181 akcí, na které bylo vynaloženo 23,6 mil. Kč. Celkem bylo k ochraně krajiny proti erozi ve volné krajině (v tematickém bloku A) realizováno 203 akcí, na které bylo vynaloženo 34,4 mil. Kč. Dotační titul b) Programu revitalizace říčních systémů zahrnoval také podpory na „Protierozní opatření vázaná na zlepšování stability vodního režimu“; jejich rozsah se však samostatně neeviduje. Výsledky plnění opatření a cílů Státní politiky životního prostředí ČR, aktuální prioritní problémy Plnění záměrů Státní politiky životního prostředí ČR V období posledních 15 let došlo v zemědělství k rozsáhlým vlastnickým, organizačním a strukturálním změnám, které měly přímý vztah k půdě. Tyto změny souvisejí s domácím vývojem a se vstupem ČR do EU. Došlo k odklonu od intenzivního hospodaření na zemědělské půdě. Zejména silně poklesla spotřeba pesticidů a minerálních hnojiv a snížily se atmosférické depozice, což zčásti zmírnilo rizika kontaminace půd rizikovými prvky. V rámci ochrany půd před kontaminací nebezpečnými látkami je součástí prevence prováděný monitoring půd a vod, dále je legislativní oporou např. přijatá směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice), která je spolu s kontrolními mechanizmy jejího dodržování či preventivními opatřeními v oblasti použití kalů z ČOV a obdobným připraveným opatřením usměrňujícím použití dnových sedimentů účinným nástrojem ochrany životního prostředí. Existuje uspokojivá spolupráce mezi MŽP a MZe v přípravě legislativy a dokumentů dotačních podpor, týkající se hospodaření na zemědělské půdě s ohledem na ochranu složek životního prostředí, na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství a agroenvironmentálních opatření. Pomocí dotačních podpor a realizací KPÚ se do určité míry zvyšuje podíl trvalých travních porostů a věnuje se pozornost protierozní ochraně, i když v nedostatečném rozsahu limitovaném finančními prostředky. V rámci složek životního prostředí je rozsah podpor ochrany půdy podceněn. Nedaří se také chránit půdu před zábory zástavbou a navíc údaje o rozsahu těchto záborů chybí a pro nejbližší období rovněž nebudou k dispozici. Příprava a přijetí Národního programu ochrany půdy zaleží dosud na dokončení dokumentu evropské strategie ochrany půdy (je možné předpokládat, že EU ji dokončí v roce 2005). Prioritní problémy Prioritní problémy v oblasti ochrany půdy se dotýkají jak vlastní ochrany půdního fondu, tak i oblasti používání vstupů do půdy a hospodaření na zemědělské půdě. Dvě třetiny rozlohy zemědělské půdy je potenciálně ohrožováno vodní erozí (z toho 42 % značně). Pro zlepšení situace je třeba realizovat protierozní opatření, a to nejlépe cestou komplexních pozemkových úprav. Zornění zemědělských půd je na úrovni 72 %, což je do budoucna pro naše podmínky vysoká hodnota. Je třeba věnovat pozornost postupnému snižování procenta zornění. V návaznosti na dokončení dokumentu evropské strategie ochrany půdy bude nutné připravit národní program ochrany půdy. Je třeba dokončit a vydat předpis vymezující podmínky využívání říčních a rybničních sedimentů v zemědělství. Legislativní nástroje a implementace předpisů ES Změny legislativy v oblasti složky životního prostředí půda v roce 2004 a v prvním pololetí roku 2005 jsou obsaženy v podkapitole II.3 Legislativa k ochraně životního prostředí. Legislativa EU na úseku půdy a vstupů přicházejících do půdy byla k termínu přijetí ČR do EU anebo v průběhu roku 2004 promítnuta do legislativy ČR. Příprava a přijetí národního programu ochrany půdy do značné míry záleží na dokončení evropské strategie ochrany půdy. III.4 Horninové prostředí a nerostné zdroje Každá těžební činnost již ze své samotné podstaty představuje zásah do krajiny a životního prostředí, ať již v regionálním či lokálním měřítku. Přes tyto negativní důsledky je zajištění udržitelného využívání neobnovitelných surovinových zdrojů a s ním související adekvátní ochrany pro budoucí generace veřejným zájmem společnosti, deklarovaným v přijaté státní surovinové politice. K hlavním cílům tohoto strategického dokumentu patří zajištění základních surovinových potřeb pro současné i budoucí generace a osvojení takových forem jejich využívání, které maximálně omezují negativní vlivy této činnosti na obyvatelstvo a všechny složky životního prostředí. Vliv těžby uhlí na životní prostředí Černé uhlí Těžba černého uhlí v ČR je v současnosti vázána v podstatě pouze na hornoslezskou pánev. Objem likvidační těžby se ve vnitrosudetské pánvi pohybuje řádově pouze v desítkách tisíc tun. V roce 2004 byla těžba černého uhlí v ČR 14,6 mil. t, což je oproti roku 2003 (13,4 mil. t) zvýšení o cca 9 %. Avšak odbytová těžba černého uhlí byla 13,3 mil. tun v roce 2004 a poklesla proti roku 2003 o 2,5 %. V dlouhodobém měřítku přetrvává v černouhelném hornictví již od počátku 90. let 20. století trend klesajícího objemu těžby. V porovnání s rokem 1990 (30,7 mil. t) je těžba černého uhlí v současnosti o více než 52 % nižší (viz Obr. III.35). Tato situace je způsobena jednak realizací útlumového programu uhelných dolů, který započal právě na počátku 90. let, jednak se jednotlivé doly dostávají při své těžbě do stále komplikovanějších důlně-geologických podmínek. Obrázek III.35 Vývoj hrubé těžby hnědého a černého uhlí v ČR v letech 1990–2004 Zdroj: ČGS - Geofond Plocha všech dobývacích prostorů je v současné době 334,4 km2 a téměř 100 % celkové těžby černého uhlí v ČR je dobýváno v Ostravsko-karvinském revíru, a to zejména v jeho karvinské části. Životnost vytěžitelných zásob v těženém revíru lze z dnešního pohledu jen obtížně přesněji odhadnout, patrně však nepřekročí hranici 15 let. Perspektiva některých dolů je pak až o více než polovinu kratší. Z celkové těžby černého uhlí v Ostravsko-karvinském revíru v roce 2004 pochází 93 % z území bývalého okresu Karviná. Celá plocha bývalého okresu Karviná (347 km2) je pokryta chráněným ložiskovým územím a téměř polovinu pokrývají dobývací prostory aktivních dolů. Ve vnitrosudetské pánvi v rámci likvidace důlních děl na Dole Jan Šverma v Žacléři bylo společností GEMEC - UNION, a. s., v roce 2004 vytěženo 33 tis. t černého uhlí. Rovněž nadále pokračovala likvidace hořícího odvalu Dolu Kateřina v Radvanicích. Hnědé uhlí a lignit Převážná část hnědého uhlí (cca 99,1 %) je v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP) a Sokolovské pánvi (SP) nadále dobývána v povrchových lomech, pouze 0,9 % těžby v Severočeském hnědouhelném revíru se v roce 2004 provádělo hlubinným způsobem. V roce 2004 bylo v SHP v provozu jen 5 lomů a 1 hlubinný důl. Provozy hlubinného dolu (cca 2 mil. t vytěžitelných zásob) a 1 lomu (cca 13 mil. t zásob) budou zastaveny kolem roku 2008. Na lomu Most - Ležáky se dokončuje technická likvidace, v jejímž rámci se provádí tzv. projektová varianta (perspektivně průtočná nádrž, rozsah 325 ha, úroveň hladiny 200 m n. m.). Realizací tohoto projektu bude uzavřen okruh rekultivací v bezprostřední blízkosti města Mostu. Celkem 22 výhradních ložisek hnědého uhlí v SHP lze považovat za nadějnou surovinovou rezervu, cca 29 ložisek s nebilančními zásobami je v současnosti bez ekonomického významu. Ve srovnání s rokem 1990 došlo ke snížení roční produkce hnědého uhlí o cca 36 %. Zatímco v roce 2004 se těžilo v SHP pouze 5 ložisek povrchovým způsobem a jediné ložisko hlubinným způsobem, v roce 1990 se těžilo 8 významných ložisek povrchovým způsobem a 6 ložisek hlubinným způsobem. V SP jsou v provozu pouze 3 povrchové lomy, jejichž roční produkce byla 10 082 tis. t. Tabulka III.11 Hrubá těžba hnědého uhlí a množství odklizu nadložních hornin v Severočeské a Sokolovské hnědouhelné pánvi za rok 2004 Těžební společnost MUS, a. s. SD, a. s. SU, a. s. Celkem Těžba uhlí za rok 2004 (tis. t) 16 232 21 526 10 082 47 840 Objem odklizových nadložích hornin (mil. m3) 33,389 77,034 32,191 142,614 Hmotnost odklizových nadložích hornin (tis. t) 80 133 184 881 77 258 342 273 Zdroj: Hornická ročenka 2004, Bilance zásob ČR k 1. 1. 2005 Z Tab. III.11 plyne, že průměrně na 1 t vytěženého uhlí je třeba vytěžit cca 7 t nadložních neproduktivních hornin (při průměrné objemové hmotnosti skrývek 2,4 t.m-3). Energetický lignit je nadále těžen na jediném hlubinném dole o celkové roční produkci 450 tis. t. Ve srovnání s rokem 1990 došlo ke snížení roční produkce lignitu o cca 74 %. Zatímco v Bilanci zásob výhradních ložisek ČR bylo k 1. 1. 1991 evidováno celkem 20 využívaných a nevyužívaných výhradních ložisek lignitu, v roce 2004 to je pouze 10 ložisek. Odbytová těžba hnědého uhlí a lignitu byla 48,5 mil. tun v roce 2004 a poklesla proti roku 2003 o 3,5 %. Územní ekologické limity těžby hnědého uhlí Územní ekologické limity (ÚEL) pro těžbu hnědého uhlí v severočeské hnědouhelné pánvi byly jako závazné linie omezení těžby a výsypek vyhlášeny usnesením vlády č. 444/1991. V současné době jsou již aktuální pouze pro postup lomů Československé armády (Mostecká uhelná společnost, a. s.) a ve vzdálenějším horizontu pro lom Bílina (Severočeské doly, a. s.). Výše uvedené usnesení mimo jiné ukládá vycházet z tohoto omezení při koncipování energetické politiky ČR do roku 2005. V případě další platnosti tohoto usnesení i po roce 2005 ukončí těžbu lom Československé armády kolem roku 2017. Lomy Libouš a Bílina vytěží zásoby uhlí na úroveň územně ekologických limitů po roce 2030. V rámci ÚEL těžby je blokováno celkem 3,476 mld. t využitelných hnědouhelných zásob v členění uvedeném v Tab. III.12. Tabulka III.12 Vázané zásoby územně ekologických limitů (mil. t) Vázané zásoby SHP SP Celkem Činné lomy (včetně zastaveného lomu Chabařovice) 793 177 970 Rezervní lokality (možné výhledové lomové otvírky) 2 466 40 2 506 Celkem 3 259 217 3 476 Zdroj: ČGS - Geofond Blokace zásob, při respektování ÚEL, omezuje životnost rozhodujících činných lomů jak je patrné z Tab. III.13. Tabulka III.13 Životnost lomů v rámci územně ekologických limitů (mil. t) Při úrovni těžby z roku 2003 Při snížení těžby na úroveň ekonomické únosnosti Pánev Lom těžba životnost do roku těžba životnost do roku Vytěžitelné zásoby celkem k 1. 1. 2004 ČSA 5,356 2015 5,2 2017 65,4 Vršany 8,260 2045 7,0/6,0 2058 340,0 Libouš 13,634 2028 11,0/10,0 2037 340,3 SHD Bílina 9,804 2028 8,0 2034 240,9 Jiří 7,846 2023 7,0 2026 151,1 SP Družba 2,237 2039 2,0 2044 80,7 Celkem 47,1371) x max. 40,2 x 1 218,4 1) bez lomu Jan Šverma (produkce 2,882 mil. t za rok 2003) Zdroj: ČGS - Geofond Vliv těžby nerudních a stavebních surovin V celorepublikové těžbě nerudních a stavebních surovin setrvává trend předchozích let, vyznačující se mírným růstem produkce většiny komodit. Upřesnění pohledu na těžbu nevýhradních ložisek stavebních surovin přináší od roku 2000 centrální evidence těžby nevýhradních ložisek v ČGS - Geofondu. Na Obr. III.36 je patrný vzestupný trend v těžbě stavebních surovin od roku 2001. Největší meziroční nárůst zaznamenala těžba stavebního kamene (5,6 %), následována těžbou cihlářských surovin (4,6 %) a štěrkopísků (1 %). Vyšší objemy těžby stavebního kamene jsou vyvolány především rostoucí poptávkou pro zajištění projektů modernizace dopravní infrastruktury (železniční koridory, silniční síť) a také pro nápravu škod po povodních, které zasáhly v srpnu 2002 podstatnou část území ČR. Obrázek III.36 Souhrnné výše těžeb stavebních surovin na výhradních a nevýhradních ložiskách 1998–2004, stav k 1. 1. daného roku Zdroj: ČGS - Geofond Přes tuto skutečnost však současná těžba stavebních surovin stále zůstává o více než třetinu nižší než byl objem produkce stavebních surovin v roce 1990. K hlavním negativním vlivům využití ložisek stavebních surovin patří především nadměrné zatížení lokální silniční sítě nákladní dopravou, zábory zemědělského a lesního půdního fondu, nevratné změny reliéfu, snížení hladiny podzemních vod, zvýšená prašnost a hlučnost. Nadále trvá zájem o povolování nových otvírek výhradních a nevýhradních ložisek stavebních surovin, především štěrků, písků, štěrkopísků, které se koncentrují jak do oblastí dlouhodobě postižených těžbou (např. štěrkopískové akumulace v povodí řek Ohře, Labe a Moravy), tak i do oblastí deficitních, kde zavedení moderní technologie úpravy suroviny umožňuje plné využití méně kvalitních, v minulosti nevyužitelných zdrojů (Plzeňsko, Kolínsko, Hradecko, Bohumínsko). Přes dosažený pokrok v řadě dílčích oblastí se stále nedaří prosadit systémové změny v příslušné legislativě, které by vytvářely účinný ekonomický tlak na minimalizaci plošných záborů a umožnily optimalizaci zpětného začlenění vytěžených ploch do krajinného rázu. Příslušná úprava horního zákona, upravující výše plateb z dobývacích prostorů v závislosti na ekologické hodnotě území byla vládou do Parlamentu ČR předložena již v 1. polovině roku 2004, přesto k termínu uzávěrky tohoto textu dosud nebyla Poslaneckou sněmovnou PČR přijata. Těžba vápenců má v ČR dlouhodobou tradici. V posledních letech se ke klasickému využití suroviny stále více přidává zpracovávání vápencových hmot pro odsiřování tepelných elektráren. Celková výše těžby v roce 2004 zaznamenala oproti předchozímu roku pouze mírný nárůst (o 2,7 %). Tento růst pokračuje již od roku 2002. I tak byla celková výše produkce o celou třetinu nižší než v roce 1990 (Obr. III.37). Obrázek III.37 Těžba vápenců 1998–2004, stav k 1. 1. daného roku Zdroj: ČGS - Geofond Vliv těžby a zpracování uranových rud V roce 2004 bylo hlubinnou těžbou vytěženo 362 t uranových rud. Těžba na jediném činném hlubinném dole v Dolní Rožínce bude ukončena k 31. 12. 2006 a poté bude zahájena likvidace dolu. Dalších 73 t se získalo tzv. nucenou těžbou uranu v průběhu sanace horninového prostředí po chemické těžbě ložiska Stráž pod Ralskem. Těžba v chráněných územích přírody Největší zásoby vápenců v ČR jsou soustředěny v oblastech Českého a Moravského krasu, kde těžba a primární zpracování i doprava výsledných produktů výrazně ovlivňují jednotlivé složky životního prostředí a přináší s sebou další negativní dopady na cenné oblasti obou krasů, které jsou součástí příslušných CHKO. V této souvislosti je důležité uvést, že rozsáhlé dobývací prostory byly až na výjimky stanoveny v 60. až 80. letech, u řady ložisek ještě před vznikem příslušných CHKO. Jak vyplývá z výsledků účelových studií MŽP „Nerostný surovinový potenciál CHKO a limity jeho využití“, pokračující využívání ložisek písků a štěrkopísků na výhradních ložiskách v chráněných krajinných oblastech Třeboňska a Litovelského Pomoraví nedosahuje doporučených limitů únosnosti těchto území, obdobné poměry v roce 2004 panovaly i při využití ložisek stavebního kamene v Českém středohoří, Broumovsku a Blanském lese. Celková těžba nerostných surovin v CHKO se za posledních 15 let snížila o více než 60 % (Tab. III.14). Tabulka III.14 Těžba výhradních ložisek vybraných nerostných surovin v CHKO (tis. t) Surovina 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 Černé uhlí 915,0 454,0 386,0 280,0 25,0 0,0 0,0 Zemní plyn 0,0 1,0 1,0 1,0 2,6 3,0 3,0 Jíly 205,0 105,0 75,0 72,0 0,0 0,0 0,0 Přírodní písky 13,0 8,0 0,2 0,0 0,1 0,4 0,4 Živce 86,0 97,0 231,0 256,0 247,0 269,0 296,0 Vápence 6 632,0 3 529,0 3 637,0 3 585,0 3 363,0 3 382,0 3 427,0 Dekorační kámen 187,0 185,0 102,0 28,0 28,0 39,0 33,0 Stavební kámen 7 744,0 3 318,0 3 169,0 2 601,0 2 470,0 2 865,0 2 752,0 Štěrkopísky 6 271,0 2 797,0 1 532,0 1 343,0 1 676,0 1 663,0 1 672,0 Cihlářské suroviny 293,0 20,0 0,0 0,0 70,0 63,0 27,0 Celkem 22 346,0 10 514,0 9 133,2 8 166,0 7 881,7 8 284,4 8 210,4 Zdroj: ČGS - Geofond Sesuvná a poddolovaná území Sesuvy jsou systematicky sledovány od roku 1962, kdy byl v tehdejším Geofondu vytvořen základ Registru sesuvů a jiných nebezpečných svahových deformací. Pro potřeby orgánů územního plánování ČR jsou zpracovávány a průběžně aktualizovány grafické, mapové a datové údaje o jednotlivých svahových deformacích. Sesuvy jsou z hlediska své aktivity v registru děleny na aktivní, potenciální, stabilizované, pohřbené a ostatní. Počet jednotlivých objektů a jejich rozlohu k 31. 12. 2004 uvádí Tab. III.15. Tabulka III.15 Rozloha a počet jednotlivých typů sesuvů v České republice, stav k 31. 12. 2004 Typ sesuvu Počet objektů v databázi Rozloha v km2 Aktivní 2 532 80,1 Potenciální 4 536 249,8 Stabilizovaný 294 28,7 Pohřbený 24 1,5 Ostatní 24 1,6 Celkem 7 410 361,7 Zdroj: ČGS - Geofond Poddolovaná území, tj. oblasti s doloženou nebo předpokládanou existencí hlubinných důlních děl, začala být zpracovávána v roce 1983. Tehdy byl vytvořen v bývalém Geofondu základ „Registru poddolovaných území“. Podle zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, v platném znění, je úkolem ČGS - Geofondu evidovat území se zvláštními podmínkami geologické stavby. Pro potřeby orgánů územního plánování ČR jsou průběžně zpracovávány a aktualizovány grafické, mapové a datové údaje o jednotlivých poddolovaných územích. V roce 2004 byla vedle standardní aktualizace zpracována nová edice map poddolovaných území s datovou částí a průvodní příručkou pro kraj Jihočeský, Plzeňský a Karlovarský. K upřesnění grafických zákresů bylo využito relačního propojení s databázemi hlavních a starých důlních děl. Mapy jsou tištěny barevně v měřítku 1 : 50 000. Jsou zpracovány i na CD. K 31. 12. 2004 bylo v Registru poddolovaných území evidováno na území ČR celkem 5 215 objektů na ploše 1 967 km2. Plnění opatření a cílů Státní politiky životního prostředí ČR, prioritní problémy Hlavní priority v oblasti ochrany horninového prostředí vycházející z plnění opatření a cílů Státní politiky životního prostředí ČR: pokračovat v řešení problematiky starých důlních děl v ostravské oblasti, kde dochází k nekontrolovaným výronům metanu. Jedná se nadále o prioritní řešení starých důlních zátěží, které ohrožují majetek a životy občanů. V současné době až do roku 2007 probíhá akce zaměřená na průzkum, likvidaci nebo zajištění zhruba 103 starých důlních děl ve 14 oblastech s výstupy metanu v Ostravsko-karvinském revíru; ochrana zdrojů nerostných surovin a přehodnocování prognózních zdrojů je realizována prostřednictvím stanovování chráněných ložiskových území pro nově objevená ložiska. Tato fakta jsou i průběžně zahrnována do územních plánů dle zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, v platném znění, a dle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění; ISPROFIN – podprogram MŽP č. 215124 určený k financování řešení svahových nestabilit a skalních řícení má pomoci obcím při stabilizaci nejrizikovějších nestabilních objektů, při realizaci inženýrsko-geologického průzkumu a monitoringu. V roce 2005 bude možno bohužel uspokojit jen malý počet žadatelů z důvodu výrazného krácení finančních prostředků. Za pozornost stojí již v současné době realizovaná pomoc obci Hřensko a městu Děčín při stabilizaci nebezpečných skalních objektů. Stav a výsledky aproximace stávající legislativy s legislativou ES Budování informačních systémů – lze konstatovat, že stávající funkčnost a objem geologických informací budovaných v rámci činnosti ČGS - Geofondu pro ČR jsou v evropském měřítku hodnoceny jako jedny z nejkvalitnějších. V tomto systému jsou vedeny různé geodatabáze, které slouží jako jednotlivé informační vrstvy pro potřeby geologie, ochrany životního a horninového prostředí a územního plánování. Ve spolupráci s Českým báňským úřadem se MŽP podílí na přípravě návrhu směrnice EP a Rady o nakládání s odpadem z těžebního průmyslu. ČR prosazuje zjednodušení nakládání s inertními odpady a nekontaminovanými zeminami a v oblasti likvidace odvalů, hald a odkališť pak reálné nastavení termínů řešení. Prostřednictvím zákona č. 3/2005 Sb., kterým byl změněn zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, byla do českého právního řádu transponována směrnice EP a Rady 94/22/ES o podmínkách udělování a využívání povolení k průzkumu, vyhledávání a dobývání uhlovodíků. TITUL OBSAH ZKRATKY