Od víkendu k víkendu...
Co je smyslem života?
Začínám si pomalu připadat jako autoři píšící poezii v 18. a 19. století, kteří neustále hledají odpověď na otázku: "Co je smyslem našeho života?" Abych pravdu řekla, tak sama nevím. Přijde mi, že poslední dobou žiju jen od víkendu k víkendu. Přes týden se nacházím v jednom nekonečném koloběhu učení, tréninků a autoškoly, která jak pomalu zjišťuji mě úplně přestává bavit. Mám pocit, že se snažím co nejdříve překonat pracovní týden, abych si mohla užívat víkendu, který trávím se svým přítelem. V poslední době mi, ale všechny naše víkendy spolu strávené přijdou až příliš jednotvárné, a proto se již těším na ty teplé letní dny, kdy si budeme moct užívat sluníčka a podnikat různé výlety a sportovní aktivity. Když tak nad tím přemýšlím, tak zjišťuji, že život je jedno velké a dlouhé čekání na cosi, co během krátké chvilky pomine. Celou dobu jen čekáme na ty příjemné okamžiky a jsme šťastní, dokáže nás to "udržet" při životě, ale ve chvíli, kdy tyto okamžiky skončí, zbydou nám jen vzpomínky a přepadne nás smutek, že je najednou vše za námi a nic před nám. Před námi je pouze prázdno. A to je život?
Mám toho tolik na srdci. Tolik věcí, které mě těší a které mě naopak trápí. Obě tyto věci se kupodivu týkají mých blízkých. Jsou věci, které mě těší, jako moji kamarádi, se kterými mohu trávit více času, než dříve, kdy jsem hrála závodně squash. Je to i můj přítel, se kterým jsem tak moc ráda a moc ho miluji. Je to můj pejsek, který dokáže opětovat mou lásku i moje rodina, se kterou jsem tak moc ráda, ale jsou tu i věci, které mě trápí a o kterých nedokážu mluvit. Nebo ne... jinak. Dokážu o nich mluvit, ale nemohu najít tu správnou osobu, které bych se mohla svěřit. Asi je to proto, že mi moje "problémy" přijdou docela trapné, na to, abych se s nimi mohla svěřit jen tak někomu. Ve své podstatě jsou to pro "normální" lidi naprosté hlouposti, ale pro mě znamenají velmi mnoho. Potřebovala bych nějakou tu vrbu, která by byla naladěna na mou vlnu, naslouchala mi a pomohla mi vše vyřešit. Jenže kde ji mám hledat? Chm...a teď mi zkuste někdo poradit. Snažím se hledat maličkosti, ze kterých bych měla radost a pokouším se nemyslet na to, co mě trápí, jenže ono to tak lehké zase není.
Potřebuju nějakou pomocnou ruku, která by mě z toho mého bludného kruhu dokázala vytáhnout... Pomoc... :-(
Komentáře
Přehled komentářů
Nevim jestli mam říct že to je hezké (tím myslím hezky napsané) nebo smutné (tím myslím obsah). Zvláštní, podobné pocity mám v poslední době taky. Nikdo mi nerozumí, není nikdo komu bych mohl říct uplně všechno atd atd...
Chm
(Honzí, 12. 4. 2007 22:53)