Jak Ti mám dokázat svoji lásku? Už tím, že Ti daruji tyto slova...
Právě dnes na Tebe myslím a když tak přemýšlím, myslím na Tebe vlastně pořád. Nevnímám cizí tváře, protože všude stejně vidím jen tu Tvou. Neslyším nic jiného, než vůni Tvé kůže. Na každém rohu se dívám, jestli Tě neuvidím a někdy se mi zdá, že jdeš proti mě, ale je to vždy jen sen. Sen, se kterým se učím žít. V mých uších zní stále jen Tvé jméno.
Miluji Tě
...................................................................
Láska znamená vážit si jiných bytostí víc, než sám sebe, tak chápeme lásku všichni a jinak je chápat nemůžeme.
Láska je to, co je i není, láska má křídla motýlů, láska ta sladce, krásně coní, láska má podobu něžných snů.
.....................................................................
Láska je poezií smyslů. Má osud všeho, co u člověka je veliké a všechno, co pochází z jeho myšlenky. Buď je vznešená, nebo není. Existuje-li, pak provždy, stále vzrůstá.
Láska je velký mistr. Učí nás být tím, čím jsem nikdy nebyli. Zahání překážky naší povahy a její náhlé účinky vypadají jako zázraky. Z lakomce činí rázem rozmařilce, ze zbabělce statečného a drsného šiní uhlazeným. Zbystřuje rázem i nejsmutnější duši a dodává i nejprostšímu ducha.
Každý den, snad tisíckrát vidím Tebe. Možná se mi budeš smát, ale chci Tě mít stále vedle sebe. Dotýkat se Tvých řas, hladit Tvé ruce, líbat Tvé rty a kdykoliv Ti říci... Miluji Tě
Zvolna, zvesela, tou skromnou cestou půjdem, kterou nám ukáže naděje s psměvem, lhostejností, vidí-li nás kdo jít za přeludem. Pár našich srdcí, spjat čarovným záchvěvem v kruhu lásky, omámen vůněmi něhy, vzlétne jako pár slavíků do oblak se zpěvem.
Každý den dívám se do okna. Doufám, že uvidím Tvou tvář a zatím nevidím nic jiného než prach, jak usedá na polštář...
Až se na konci světa rozhodne o nás dvou a měsíc potvrdí naší lásky vítězství, potom budu čekat až přijdeš a schoulím se v náručí jemně růžových peřin. Odříkám pozpátku abecedu a ponořím se do chuti čokolády. Venku za sebou žlutý podzim protáhne cáry spadaného listí a každá minuta bez Tebe mi bude připadat jako den.Poslední osamělou noc strávím ve vaně s pěnou vonící po růžích a až tma nachýlí se do druhé půle, sednu si na zápraží se čípkovým čajem v konvici a budu čekat na první paprsek nového dne. Když slunce začne natahovat své dlouhé ruce po pískovýcé cestě před domem, vejde kouzlo lásky a na prahu budeš stát Ty MÁ LÁSKO
..................................................................
Vím, že neřekneš
"zítra zavolám" a pak už nic.
Tu jistotu mám ve svém srdci, protože naše láska je jedna dlouhá, krásná cesta, která nikdy neskončí...
Jsem syta všech krás, již jsem si povšimla v kouzelném zdejším okolí. Jsem přesycena vším, naprosto vším, jen Tebou, běda, nikoliv.
Právě dnes na Tebe myslím a když tak přemýšlím, myslím na Tebe vlastně pořád. Nevnímám cizí tváře, protože všude stejně vidím jen tu Tvou. Neslyším nic jiného, než vůni Tvé kůže. Na každém rohu se dívám, jestli Tě neuvidím a někdy se mi zdá, že jdeš proti mě, ale je to vždy jen sen. Sen, se kterým se učím žít. V mých uších zní stále jen Tvé jméno.
Miluji Tě
...................................................................
Láska znamená vážit si jiných bytostí víc, než sám sebe, tak chápeme lásku všichni a jinak je chápat nemůžeme.
Láska je to, co je i není, láska má křídla motýlů, láska ta sladce, krásně coní, láska má podobu něžných snů.
.....................................................................
Láska je poezií smyslů. Má osud všeho, co u člověka je veliké a všechno, co pochází z jeho myšlenky. Buď je vznešená, nebo není. Existuje-li, pak provždy, stále vzrůstá.
Láska je velký mistr. Učí nás být tím, čím jsem nikdy nebyli. Zahání překážky naší povahy a její náhlé účinky vypadají jako zázraky. Z lakomce činí rázem rozmařilce, ze zbabělce statečného a drsného šiní uhlazeným. Zbystřuje rázem i nejsmutnější duši a dodává i nejprostšímu ducha.
Každý den, snad tisíckrát vidím Tebe. Možná se mi budeš smát, ale chci Tě mít stále vedle sebe. Dotýkat se Tvých řas, hladit Tvé ruce, líbat Tvé rty a kdykoliv Ti říci... Miluji Tě
Zvolna, zvesela, tou skromnou cestou půjdem, kterou nám ukáže naděje s psměvem, lhostejností, vidí-li nás kdo jít za přeludem. Pár našich srdcí, spjat čarovným záchvěvem v kruhu lásky, omámen vůněmi něhy, vzlétne jako pár slavíků do oblak se zpěvem.
Každý den dívám se do okna. Doufám, že uvidím Tvou tvář a zatím nevidím nic jiného než prach, jak usedá na polštář...
Až se na konci světa rozhodne o nás dvou a měsíc potvrdí naší lásky vítězství, potom budu čekat až přijdeš a schoulím se v náručí jemně růžových peřin. Odříkám pozpátku abecedu a ponořím se do chuti čokolády. Venku za sebou žlutý podzim protáhne cáry spadaného listí a každá minuta bez Tebe mi bude připadat jako den.Poslední osamělou noc strávím ve vaně s pěnou vonící po růžích a až tma nachýlí se do druhé půle, sednu si na zápraží se čípkovým čajem v konvici a budu čekat na první paprsek nového dne. Když slunce začne natahovat své dlouhé ruce po pískovýcé cestě před domem, vejde kouzlo lásky a na prahu budeš stát Ty MÁ LÁSKO
..................................................................
Vím, že neřekneš
"zítra zavolám" a pak už nic.
Tu jistotu mám ve svém srdci, protože naše láska je jedna dlouhá, krásná cesta, která nikdy neskončí...
Jsem syta všech krás, již jsem si povšimla v kouzelném zdejším okolí. Jsem přesycena vším, naprosto vším, jen Tebou, běda, nikoliv.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář