jak se kde naděluje?
20. 12. 2006
Náš český Ježíšek, tedy štědré miminko, je dosti ojedinělý zvyk. Ve většině zemí si pro tento účel vybrali postavy fyzicky zdatnější, u nichž si lze spíš představit, že všechny ty dárky poberou. Tak třeba německý „Ježíšek“ je pán v nejlepších letech s rezavými vlasy a vousy, který si pro snadnější cestování z místa na místo osedlává divoký vítr.
Asi nejrozšířenější je
Santa Claus – ten naděluje ve všech končinách s britskou tradicí (prostřednictvím fanoušků všeho amerického se snaží obsadit i české teritorium – zatím se mu to naštěstí daří nanejvýš v supermarketech, v domácnostech moc uznáván není). Dárky rozváží na saních tažených soby v noci z 24. na 25. prosince a ukládá je dětem do červených punčoch k posteli, kde je hned po probuzení najdou. Jeho francouzským příbuzným je
pér Nöel, který nadílku nechává u kamen či na krbu. Podobný je mu také ruský
Děda mráz nebo bulharský Děda Koleda. Nesmírně vynalézaví jsou v nabídce nadělujících bytostí Skandinávci. Dárky jim nosí skřítkové, vedení nějakou hlavní postavou (například ve Finsku je to Velký Ukko, v Dánsku Vánoční posel), leckde jsou doprovázeni také kozlem nebo kozou.
Zvláště Dánové jsou velkými ctiteli vánočního obdarovávání. Obětují na ně nemalé finanční prostředky, ale také pořádnou dávku vynalézavosti. Důležité totiž je, aby dárek nějak korespondoval s povahou či zálibami příjemce a hlavně, aby byl co největším překvapením. Takže podmínkou je nejen dobrý nápad, ale také rafinované utajování až do poslední chvíle. Napětí a radostný šok umocňuje ještě to, že je dárek přesložitě zabalen do spousty papírů a krabic.
V Dánsku se totiž věří, že čím překvapnější obdarovaný bude, tím víc štěstí ho napřesrok čeká. Navíc má každá rodina připravený jakýsi bonusový dárek zvaný Julemand. Získává ho ten, kdo nalezne jedinou mandli zapečenou ve štědrovečerním rýžovém nákypu.