STRÁNKY KLUBU KONDORŮ

Velice povedená akcička,kterou od samotných příprav provázela řada průserů,takže se to postupem času mohlo jen vylepšovat.Dalibor asi patnáct hodin před odjezdem ztratil občanku,kterou poté našel v nákupní tašce v hromadě tatranek.Ještě v Praze jsme u benzínky zjistili,že nám chybí víčko u nádrže,což zpravilo náhradní umělé a pak už nebránilo nic odjezdu na jih do Rakouska.Nocovali jsme v kempu u mostu před Gstatterbodenem,který je přepychově vybaven a nebýt poruchy vodovodního čerpadla během našeho pobytu neměl by chybku.Obzvláště,když díky jazykové bariéře jsme obdrželi značnou slevu.Prostě já s Myšákem se domluvíme všude!V pátek nás čekal hlavní cíl Grosser Buchstein,tak jsme si přivstali na pátou a hned za mostem přes Enži začali pomalu stoupat k chatě Buchsteinhaus.Předpověď hlásila na odpoledne bouřky což nám potvrdila i sympatická dívčí obsluha na chatě,kde jsme si dali pivní a kávovou injekci a pokračovali dál pod stěnu.Než jsme došli k začátku první ferraty počasí se lehce pokazilo i když ještě nebylo poledne a vrchol zmizel v mracích.Usoudili jsme že budeme pokračovat dál normálkou a eventuálně vyzkoušíme další ferratu dál v údolí Wengerweg.Přestože všude je prezentována jako C a někde dokonce jako A/B!!! což je úplná blbost,tak na skále u začátku se skvělo krásné modré éčko.V praxi to znamená,že spoře zajištěná cesta s vypadlými kotvami,roztřepeným lanem a spoustou padajících zvětralých šutrů není asi moc chozená a už vůbec ne udržovaná.Což nám po návratu na chatu děvčata z obsluhy v podstatě potvrdily.Vylezli jsme do třetiny a radši jsme se vrátili na normálku.Počasí se úspěšně kazilo a čas začal být proti nám.Přesto Karel a Myšák zkusili na doraz vystoupit na vršek.Po dosažení vrcholového plata se během tří minut zatáhlo a začala bouřka,udělali jsme fotku a začli rychle sestupovat.Po mokrém vápenci a v dešti je to pro labužníky.Dalibor,který čekal u rozcestníku pod stoupákem zatím provedl jeden ze svých triků a projel se asi čtyřicet metrů jedním korytem v suťovišti.Dolů už jsme zase šli za slunečného počasí,což nám bylo celkem jedno,protože převýšení 1600.metrů nahoru a to samé dolu udělalo s našimi tělesnými schránkami a psychickým stavem své.V sobotu ráno jsme s vodáckou plánovací komisí(Myšák,Karel,Ilča) ještě okoukli pár úseků řeky Enže pro případ výjezdu do oblasti příští rok.A jako třešničku na dort jsme si dali v neděli sjezd Vltavy z Vyšáku do Rožmberka.

Hlášky,které utkvěly:

Co že si dáš?Žhavou lásku?A jseš si jistej,že čteš jídelní lístek?  (Karel,když si Dalibor vybíral večeři)

Jak jsem starej,tak jsem blbej půl dne lezu nahoru abych pak lez druhou půlku dne zas dolu. (Myšák v koncové fázi sestupu z Buchsteinu)

Dám si ještě trochu toho svalovce.  (Dalibor žádá při snídani o ukrojení salámu Herkules)

Kdyby to zařadili na příští olympiádu,tak máme zlatou medaily. (Karel a Myšák při prohlídce trasy Daliborova sjezdu)

Kdo nesjíždí neni Čech,hop,hop,hop.(bojový pokřik našich posádek před jezem ve Vyšáku,jenž byl v obležení německy mluvících wassermanů)

Poděkování:

Daliborovi,božskému jezdci v morénách-za to,že to ve zdraví přežil

Daliborovi,vltavskému hákovi-za to,že jsem to přežil já

Martě a kolegyním z Buchsteinhausu-za dobré rady a obsluhu

wassermanům-za to že si neuměj hlídat pádla