Scooby-Doo a jeho kamarádi u nás zrovna moc známí nejsou a nikdy nebyli, což se nepovedlo změnit ani Scooby-Doo filmům a seriálu, který tuzemské TV pouštěly o víkendu v brzkých ranních hodinách. Bohužel se to asi nepovede ani tomuto titulu pro DS...
Kdo by neznal kreslený detektivně strašidelný seriál Scooby-Doo. Pes v hlavní roli s partičkou teenagerů odhalují ve svém stylově pomalovaném karavanu záhady strašidelných domů napříč celým světem. Pokud vám to však nic neříká a nevěřícně kroutíte hlavami, tak vězte, že právě Scooby Doo je jedním z hitů dnes již mrtvého animačního studia Hanna-Barbera, kterému vděčíme za takové skvosty jako jsou Flintstoneovi, Méďa Béďa, nebo u nás veleznámí Šmoulové.
Scooby-Doo seriál v sobě spojoval prvky akce, humoru, detektivky a strachu. Každé nové pokračování přeneslo bandu hrdinů - siláckého fešáka Freda, načančanou a přihlouplou Daphne, šprtku Velmu, nešiku Shaggyho, psa Scoobyho - do jiného strašidelného městečka, hotelu, nemocnice, farmy, kláštera, či jiného děsuplného místa, kde se zrovna vyskytl nějaký ten bubák teorizující místní obyvatelstvo. Kombinací shody náhod a schopností jednotlivých členů týmu se vždy podařilo dopadnout ono domnělé strašidlo a odhalit pravou náturu skrývající se za celou tou neplechou. A ne vždy byl za maskou zahradník.
Trojí pojetí
Scooby-Doo! Who's Watching Who pokračuje v cestě nastolené seriálem a jeho zápletka je docela jednoduchá. Televizní stanice chce natáčet seriál o odhalování záhad a nadpřirozenu a ve hře jsou dva záhadologické týmy. Vysoce moderní a vědečtí Ghost Scene Investigators a naprosto chaotičtí a nevědečtí Mystery s.r.o., což jsou naši oblíbenci se Scoobym v čele. Kdo odhalí záhadu jako první, tak vyhrává a bude natáčet. Samotné odhalování záhady spočívá ve třech různých fázích. Tou nejdůležitější a ve hře nejpoužívanější je klasická plošinovka. V této fázi hráč ovládá psího hrdinu, přičemž zbytek týmu postává venku před domem a čeká, co jejich pejsánek najde. Scooby vlastně jen pochoduje po rádoby strašidelných a neustále se opakujících lokacích, cestou potkává slabší nepřátele (duchy, kostlivce a podobnou havěť), sbírá důkazy, hamburgery, suchary a případně i součástky, ze kterých se později složí past na strašidlo.
Když se Scoobym projdete všechny lokace a sesbíráte daný počet důkazů a součástek, můžete se vrátit do výchozího místa před domem, kde zevlují ostatní. Tam s Velminou pomocí ohledáte důkazy lupou a sejmete z nich otisky, nebo je Scooby sám očichá, aby se zjistilo komu z podezřelých daný předmět patří, nebo jej měl naposledy v držení. Vždy je totiž na místě přítomna skupinka podezřelých osob, z nichž jedna nahlásila přítomnost strašidla a zbylé mají k té hlavní nějaký vztah. Podezřelý, k němuž se vztahuje nejvíce důkazů, je pak logicky vinen.
Poslední část vyšetřování je nejakčnější a zároveň nezábavnější. Právě v ní se totiž chopíte volantu divoce pomalovaného karavanu a projíždíte krátkou trasou k místu, kde dojde k lovu na bubáka. Jakmile úspěšně dorazíte, (nerozsekáte auto po cestě a dojedete v časovém limitu) tak přichází na řadu velká honička. Na jejím konci lapíte pachatele a posléze odhalíte jeho pravou totožnost, čímž potvrdíte, či vyvrátíte svou původní domněnku. Tak, případ je vyřešen a jedeme dál.
Věrný předloze
Zlaté pravidlo seriálové tvorby praví: „Na konci každého dílu se musí stav všech věcí vrátit tam, kde byl na začátku“. Stejným pravidlem se zcela evidentně řídí i tato hra, protože je každé pátrání naprosto totožné. Projdete se Scoobym všechny dostupné lokace, sesbíráte důkazy a součástky, identifikujete pachatele, projedete se autem a posléze darebáka v převleku polapíte. Tohle všechno se opakuje pořád dokolečka, což hře neuvěřitelným způsobem škodí. Po prvotním příjemném překvapení z variabilní hratelností se totiž po dvou, či třech misích dostaví pocit znechucení, který vás dříve, či později donutí hru vypnout a už se k ní nevrátit.
Nepomáhá ani zjevná snaha oživit hratelnost změnou kulis v jednotlivých případech. Plošinky jsou a stále budou jenom plošinky a že se trochu změní textury i vizáž nepřátel, na tom nic nezmění. Mimo skoku, dvou útočných pohybů, které v cukuletu zneškodní každého nepřítele a požírání hamburgerů, či sucharů, se totiž v plošinkových pasážích nedá nic jiného dělat. Žádné prostorové hádanky, žádní bosové, či bonusy. Stejně monotónně působí i detektivní část hry, kdy se sice mění předměty i podezřelí, ale jinak se vše odvíjí podle přesně daného scénáře.
Projížďka autem je tak snad jediná část, kde se díky ovládání pomocí volantu na dotekovém displeji budete bavit poprvé, podruhé, potřetí i počtvrté. Hon na strašidlo pak opět používá metodu změny pozadí a bubáka, při nezměněné hratelnosti. Pokaždé tedy utíkáte se Shaggym před oním zloduchem a na dotekovém displeji přidáváte do kroku, sem tam přeskočíte překážku, případně rychle otevřete dveře, prolomíte prkno, nebo roztrháte pavučinu, než vám pronásledovatel padne do pasti. Už ho máte? Tak znovu a stejně.
Dvou a půltý rozměr na dotek
Neustálé opakování toho samého však není jedinou chybou, která vás bude při hraní Scooby-Doo: Who's Watching Who? otravovat. Hra totiž neexceluje ani po stránce audiovizuálního zpracování, což v plošinovkové části přímo ovlivňuje hratelnost – bohužel negativně. Hráč totiž dění na obrazovce sleduje pěkně z boku v řezu trojrozměrné úrovně, zatímco všechny postavičky jsou zpracovány dvourozměrně a navíc disponují příliš malým počtem animačních fází. Kvůli tomu tak dochází k velmi zkreslenému vnímání prostoru, především hloubky, protože hráč má možnost nejenom pohybu vpřed, či vzad, jako u jiných hopsaček, ale i dál od kamery, či blíže k ní. Levely jsou navíc zkonstruovány tak, aby toho (pro hráče bohužel) využívaly. Ruku v ruce s tím jde pak velmi podivná detekce kolizí, kdy můžete rozbít bednu, ačkoliv se jí vůbec nedotýkáte, nebo zabít nepřítele, i když jste nejdále od kamery a on naopak. Často se také stává, že váš zrak ošálí optická iluze a vy skočíte přímo do prázdna, zarazíte se o uzounký okraj plošinky, nebo se propadnete zdánlivě pevnou podlahou.
Se psem po funuse
Technické zpracování a snad až příliš velká věrnost televizní předloze sráží tuto herní trojkombinaci na kolena dřív, než stačí kohokoli zaujmout. Je škoda, že autoři nezkusili použít alespoň pár vlastních nápadů a zpočátku slibná hra se tak velmi brzy zvrhne do nastavované kaše nejhoršího ražení. Snad by mohl podobný titul uspět někdy před deseti léty, kdy ještě Scooby-Doo docela letěl. Dnes už bohužel nemá šanci.
scooby
(kristyna, 6. 1. 2008 14:27)