Kožlí - Keřkov 1:4 (0:1)
Do Kožlí jsme odjížděli v ne úplně komfortní situaci. Kdybychom totiž na půdě tohoto soupeře prohráli, tak by naše výchozí situace do posledních kol již nebyla příliš růžová. Přibyslav totiž poslední zápasy pravidelně boduje a byl zde i velký předpoklad, že to tak bude i v souběžně hraném zápase a také v posledních dvou kolech. V případě prohry by nám Kožlí uteklo na tři body s lepším vzájemným zápasem. Díky naší nedělní výhře se do této nelichotivé pozice dostal právě náš poslední soupeř.
Nám do zápasu chyběl zraněný Vojta Jeřábek a také Adam Kunc. Já jsem se již vrátil na pozici stopera po šesti vynechaných zápasech. V základu tak dostal šanci na pravé záloze dodrostenec Prokop Kamarád a Prokeš se posunul do útoku. Řekl bych, že zápas začal celkem opatrně z obou stran. Nicméně my jsme se již v sedmé minutě prosadili. Zahrávali jsme přímý volný kop až skoro z lajnové čáry a Čejka parádně našel na zadní tyči volného Kunstara. Ten hlavou umístil přesně k tyči do protipohybu bezmocného golmana Kožlí. Byli jsme tedy ve vedení a domácí tím pádem museli být tím aktivnějším týmem na hřišti a snažit se o vyrovnání. Také měli balon na svých kopačkách daleko častěji než my. Šancí ale v první půli moc nebylo ani na jedné straně. Jednou zachraňoval svoji chybu na poslední chvíli Vojta Kyzlík, jednu křížnou střelu z úhlu vytáhl na rok skvělým zákrokem Radek Procházka. My jsme také měli jednu obrovskou šanci, ale Kunstarovi jí na poslední chvíli zblokoval jeden z obránců. Za první půli byli domácí o něco lepší, ale jejich akce většinou ani do vápna nedoputovaly.
Druhý poločas začal velice podobně, Kožlí ještě trošku přidalo a navyšovalo držení míče. Opět však bez efektu v podobě gólových šancí. My jsme tak měli celkem prostor pro nebezpečné kontry. Jeden takový ze strany skvěle vyřešil opět Kuba Kunstar. Prokličkoval obranou a dostal se až sám před brankáře. Nějakým záhadným způsobem mu ale střela vůbec nevyšla, a tento pokus se velmi náhodně stal skvělou přihrávkou na Prokopa Kamaráda, který uklízel zhruba z hranice šestnáctky nikým neatakovaný do prázdné brány. To bylo v 56. minutě. O dalších 7 minut později bylo ještě veseleji. Přímý kop po faulu, tuším opět na Kunstara, ne daleko za hranicí velkého vápna, si vzal na starost Štěpán Šrámek. Ta jeho střela byla hodně nepovedená. Chápu, jakou měl myšlenku, což bylo křížem na zadní tyč. Ale nevyšlo to ani razancí ani umístěním. Nicméně brankář tu střelu uklízel tak nějak do koše, i když jí měl víceméně mezi nohama, a ona mu nějakým záhadným způsobem propadla. Naštěstí tu situaci dohrál Míra Prokeš a mohl tak uklidit balon do prázdné. Kdyby tam nešel tak by se do brány nedošoural. Za tohle je určitě potřeba ho pochválit. Málokdo by tam v této situaci šel. Já, když jsem tu střelu viděl, tak já tedy určitě ne. Ale stalo se a bylo to už 0:3. V tu chvíli již bylo o vítězi prakticky rozhodnuto. Kožlí sice ještě více hrálo s balonem a tlačilo, ale tak nějak jsme vše dokázali vyblokovat nebo spíše zastavit ještě v zárodku. Ještě jsem nechronologicky nezmínil jeden krásný fotbalový moment za stavu 0:1, kdy si domácí útočník, asi nejnebezpečnější hráč, mladíček Brzoň, na pravé straně hřiště navedl míč hezkou kličkou doprostřed a levou nohou trefil parádně břevno naší brány. Od břevna šel balon do země a ven. Samozřejmě se domácí dožadovali odpískání branky. A tady za mě nemá smysl o tom debatovat. Tohle prostě nemůže nikdo správně vidět, bohužel. Hodně ukazovali na pomezního ať to mávne. Ten ale bývá v linii s bránícími hráči a my jsme nikdo nebyl ani zdaleka za penaltou. To pak ten úhel a vzdálenost jsou takové, že fakt to nemůže vidět. Hlavní, který je mezi kruhy tak už vůbec ne. Takže třeba to i gól být mohl, fakt netuším, ale uznán určitě nebyl. Na konci zápasu ještě skóre upravil každý tým jednou brankou, nejdříve Štěpán pěknou individuální akcí z levé strany a obstřelem po zemi na zadní tyč. A v úplně poslední akci zápasu domácí útočník překazil Radkovi čisté konto.
To nás však ve finále vůbec nemrzelo. Ačkoliv jsme nebyli favoriti, tak jsme celkem jednoduše získali velmi důležité tři body. Z pohledu vývoje konce sezony to je opravdu zásadní výhra. Také je to po hříchu pouze druhý plný bodový zisk z venkovního hřiště. A ten první byl hned v úvodním mači na půdě Lipnice. Vždy hodnotím, zda je výsledek zasloužený či nikoliv. Ano, jak jsem psal, Kožlí mělo celý zápas o dost více balon ve své moci. Ale ten jejcih tlak byl tak po naše vápno. Vůbec se nedostávali k finálnímu zakončení. Čili naše defenziva pracovala velmi spolehlivě a svědomitě. A nemyslím vyloženě obránce, tam to dokonce tento zápas ani nebylo až tak dobré jako v těch předchozích. Ale především oba krajní záložníci Čejka s Kamarádem tomu hodně pomohli a také skvěle pracující útočná trojka Šrámek, Kunstar, Prokeš. Dle mého byl klíč v tom, jak bránili naši ofenzivní hráči. Protože domácí nás pak neměli jak přečíslit. Měli jsme to poctivě rozebrané. Přesně si vybavuji, jak jsem po domácím vzájemném zápase, který jsme prohráli 1:3, a měl velice podobný průběh, do reportu psal, že to bylo hlavně o první vstřelené brance. Úplně stejně to vidím i v tomto případě. My jsme skórovali jako první, a potom už jsme se soustředili na defenzivu a rychlé kontry. Naprosto stejný průběh zápasu jako na podzim, pouze v opačném gardu. Ale ať od toho neutíkám, čistě co se fotbalově týče, tak Kožlí si nezasloužilo tento zápas prohrát. My jsme ale byli šťastnější, možná o něco poctivější, a tento veledůležitý zápas zvládli za tři body. Abychom s jistotou za sebou nechali oba dva soupeře, kteří jsou aktuálně pod námi o tři body, tak nám stačí v sobotu porazit oslabené Staré Ransko a skončíme napevno jedenáctí.
Ještě vyhlásit střelu a hvězdu zápasu. Střelu zápasu jsem v reportu dokonce ani vůbec nezmínil. Ale v druhé půli, tuším za stavu 0:3, napřáhl svou slabší levou nohou z celkem i velké dálky Míra Prokeš, a krásně trefil tyč Vadinského brány. Letělo to sice dlouho a ani to nebyla taková rana, ale umístěná byla hodně dobře. I tady v tom případě šla střela do tyče a ven téměř po brankové čáře. Co se týče hvězdy zápasu. Vybíral jsem z těchto hráčů - Procházka, Čejka, Kamarád, Šrámek, Kunstar. Nebudu už to sáhodlouze zdůvodňovat, ale vybral jsem Kubu Kunstara. Měl prsty ve třech gólech, a hlavně úplně skvěle makal i do defenzivy, i když to platí i o ostatních, jak jsem již zmiňoval.
Sestava: Procházka - Mrkos, Zvolánek, Pavlík P., Kyzlík - Čejka, Pavlík M., Šrámek, Kamarád (65. Novotný) - Kunstar, Prokeš (75. Novák)