Prostě Povídka
Kačka
„Tak dělej Kačeno!“ křičí na mě kámoška. „Michal tam nebude stát věčně!“ křikne znovu nervózně..S Natálií jsme se dohodly, že půjdem na narozeninovou párty naší kámošky. Ona, královna krásy, nejobletovanější holka na škole. Se svýma 170cm, blond vlasama a modrejme očima (který vypadaly jako letní bezmračná obloha) měla každého kluka na kterého si vzpomněla. Vždycky to tak bylo, ale poslední dobou se hodně změnila. Měla Michala, byla mu věrná (což u ní bylo velice neobvyklé) a byla pořád s ním. Já osobně Michala moc dobře neznám, ale můžu o něm říct, že je to fajn kluk, se kterým je pořád sranda a k Natě se perfektně hodí.
Já měla jednoho kluka a ten mě strašně zklamal. Můj slib, že se na kluky vykašlu jsem se dneska chystala porušit. Včera jsme byli s Natou nakupovat, a nakoupily jsme na dnešní večer. Byla jsem rozhodnutá najít si pořádného kluka který by se na mě nevykašlal.
Řasy namalovaný, rty taky, náušnice v uších, už jen na sebe hodím mikinu a pádím po schodech dolu. Tam už stojí Nata. „ Dneska teda září!!“ řeknu si a zklamaná že vedle ní zase nebudu vidět zamykám dveře. V tom uvidím před domem stát krásné auto. Valím oči! Michal tam sedí v novém autě a usmívá se „Dámy, dneska se vezete! Táta mi pučil auto, tak se trochu projedeme!“ Vklouznu dozadu do auta a Nata skočí dopředu. Ozve se motor a už jedem. Jedem směrem k náměstí, přejedeme řeku, a už letíme po hlavní. Zapne rádio, kde právě hrají moje oblíbený Green Day a začnu si poťukávat prsty na sedadlo. Pak to skončí a začnou No Name a jejich Starosta to já úplně nesnáším. Michal naštěstí taky a tak rádio vypne. Za zhruba deset minut, které mi připadaly jako deset hodin, Michal zabrzdí a prohlásí „Jsme tu! Doufám že se vám jízda líbila, zpátky jedem zase.“
Natálie
Křiknu na Kačenu. „Tý to zase trvá!“ řeknu si. „Líčí se tam už půl hodiny. Jako by to potřebovala!“ nechápu proč si o sobě pořád myslí že je ošklivá. Kluka měla a že to byl sobec, kterému na ni nezáleželo , za to ona nemůže. Od té doby na kluky kašle. Ale dohodli jsme se že si dneska někoho pořádného najde tak ať to vyjde!. Být krásná taky není žádná výhra. Nalepí se na tebe spousta přesně takových, jako Kačky minulý kluk, jen proto že si hezká a vůbec jim nezáleží na té holce! A taky sem jí to už stokrát opakovala a ona jen „Tobě se to říká, že krása je blbá, ale sama s tím problémy nemáš!“. Křiknu na ní znova. „No konečně!“ ozve se dupot a Káča v celé své kráse vpochoduje do chodby. Musím uznat že dneska jí to sekne! Dneska bude Královna párty ona. Konečně bude na sebe hrdá, konečně nepropláče celý večer. Koukne ne mě, ale jako by jí něco zklamalo, svěsí hlavu a vyklouzne ze dveří. Já, v těsném závěsu za ní. Koukám na svého Mišku v autě jeho táty. No nicméně Káťa už nastoupila, tak sednu k němu a můžeme vyrazit. Miška zapne rádio a po nějaký skupině kterou Míša zbožňuje, začne něco příšerného! Naštěstí to vypne a tak pokračujme na párty v klidu a pohodě. Najednou se ozvou brzdy a Miška zastaví. Vystoupím a protože z něho mam radost,(konečně má řidičák) věnuji mu jeden krátký polibek za odměnu.
Kačka
Vystoupíme a Nata se vrhne Michalovi do náruče a políbí ho otočím se a zadívám se na skupinku lidí co přichází směrem odkud jsme přijeli mi. Jsou tam tři kluci. Na jednom mi zůstane zrak. Je nádherný a v tu chvíli se na mě podívá. Dlouze se navzájem zahledíme do očí. V tom ho jedna ze tří holek které jdou s nimi chytne za rumu a odvede. „ Na toho se vykašli. Ten se s tebou vyspí a sbohem!“ prohlásí znalecky Nata, když se po dlouhé době konečně odtrhne od Michla. „ Pojď a kašli na to!“ vezme mě za ruku a odtáhne.
Vejdeme a přivítá nás Sandra pořadatelka narozeninové párty! „ Čau! “ zařve na nás protože přes hudbu a mluvící lidi jí není slyšet. „ Tak co tomu řikáte? Líbí?“ a otočí se zády k znovu se líbajícímu páru Naty a Michala. „ To se na sebe musej futr přicucávat? No, to je jedno, ale pro tebe tu mam něco extra!“ prohlásí pyšně a ukáže směrem ke klukovi co sem viděla před domem. „ To je kámoš mího bráchy! Jmenuje Sebastián. Je volnej a určitě se k sobě budete hodit!“ a odejde se věnovat dalším hostům (kterých jsou tam snad tisíce).
Obejdu pár známých, napiji se a prohodím pár slov s Alicí, mojí spolužačkou ze základky a za pár minut se začnu nudit a usadím se kousek stranou. Za chvíli se ke mně přidá Nata. „ Tak co?“ zeptá se. „Už ses seznámila s krásným klukem snů?“ prohodí, podá mi skleničku s pitím a přitom si znalecky prohlíží toho Sebastiána.
Po nějaké době nudy a pozorování zamilovaných párů při tanci si jdu pro skleničku. Hned vedle mě stojí Sebastián. „ Dáš si?“ zeptá se a nabídne mi sklenku… „ Drž se!! Drž se!!!“ opakuji si pořád do kola „ Víš co říkala Nata!!“ kouknu se na něj „ Jo ráda!“ odpovím navzdory sama sobě. Napiji se, podívám se znovu na něj a zamotá se mi hlava. „ Nech toho, že je tak krásnej neznamená je hodnej, ten má určitě každou na kterou si vzpomene!“ nařídím si znovu. Zaposlouchám se a slyším svojí oblíbenou písničku ze Shreka. „Zatancuješ si?“ zeptá se mě najednou. To mě vyvede z míry. „J-jo ráda“ vykoktám a upustím skleničku. „ Sakra!!! A tohle se mi stane vždycky!“ řeknu si a jdu sehnat smeták a lopatku. Když ze vrátím, Sebastián už čeká a sklo je pryč.
Vezme mě za ruku a odvede na taneční plac. Nechat to na mě, tak tam uprostřed místnosti stojíme dokud do mě někdo nekopne. Naštěstí se vedení ujal Sebastián, chytil mě za ruce dal si je kolem krku a chytil mě kolem pasu. Přitiskl se ke mně a SAKRA konec písničky! „ Já sem takový kopyto!! Chce si se mnou ztancovat a já rozflákám skleničku!!“
Večírek se chýlí ke konci. Zbylo tu už jen pár hostů a co znám jen Nata, Michal a Sebastián se svými přáteli. Za posledních šest hodin jsem se stihla spřátelit s jeho kamarádem Benem, kámošem Filipem (který se ukázal jako bratr Sandry), jejich holkami Janou a Kristýnou a hlavně s tou holkou která ho před domem vzala za ruku. Byla to jeho sestřenice. Značně se mi ulevilo když jsem se to dozvěděla.
Zvláštní, že se člověk může za šest hodin seznámit s šesti lidmi a do jednoho z nich se zamilovat. Na Sebastiána už mám číslo, na jeho doprovod taky a už jsme se políbili. Trochu mě ta rychlost děsí, ale mám Sandřino slovo že je to slušný kluk. Filip, její bratr, ho zná dva roky..
Chodím se Sebastiánem už tři měsíce. Dneska mě pozval do kina. Odpoledne jsme seděli u Naty doma, jedli jsme zmrzlinu a povídali si. Poprvé od té párty padla řeč na ten večer. Rozhovor začala Nata, ale při každé zmínce o Sebových přátelích ze tak podivně zatvářila jako by jedla něco hodně kyselého. Snažila se to zakrýt, ale dařilo se jí to minimálně. Vyprávěla jsem jí jak jme se seznámily.
„ Se mnou se asi něco děje..“ řeknu s úsměvem „ Za ten večer jsem se seznámila s tolika lidmi a úplně sama od sebe. To se mi ještě nikdy nestalo!“ Když jsem nadšeně celý večer dovyprávěla už asi po třetí, podívala se na m řekla „ Hele, já nejsem asi ta nejlepší kámoška...“ to mě překvapilo. „ Ty si a vždycky budeš ta nejlepší kámoška“ vyhrkla jsem netušíc jaký názor na to budu mít za pár vteřin. Začala znovu „ Nebudu asi ta nejlepší kámoška po tom, co ti řeknu“ odmlčela se a ve mně rostla sžírající zvědavost. „To jak si se seznámila s tolika lidma, to nebylo samo od sebe.“ To mě překvapilo ještě víc. „Jak to proboha myslíš?!“ vyhrknu. S podivným výrazem odpoví „ To nebylo samo od sebe, protože.. no prostě sem ti do toho pití co sem ti podala, nasypala nějakej prášek.“ Zalapala jsem po dechu.
„CO?!?“ vykřiknu. „To si ze mně děláš srandu!!!“ neudržím se. „A víš alespoň co to bylo?!?“ ošklivě se na ni obořím. Zaváhá. „ Ne! Já to fakt nevim! Dala mi to jedna holka co sem jí potkala u pití. Řekla ,Ta tvoje kámoška je nějak upjatá. Dej jí tohle to jí pomůže se trochu odvázat!´ tak jsem to za kilo koupila.“ To mi stačilo. Zvedla jsem se, vzala si mikinu a honem jsem vypadla.
Po kině se Sebastiánem jme šli ke mně domu. Chtěla jsem mu říct, co mi moje „Kámoška“ udělala.
Přišli jsme a já ho zavedla do mého pokoje. Ozvalo se zaškrábání na dveře. Otevřela jsem a vešla moje kočka Micka. Sebastián se po ní natáhl ale kočka zasyčela a uskočila. Řekl že neví proč ale kočky ho nemají rády. Natáhl se po ní znovu a kočka úskok zopakovala. Odešla jsem a nechala kočku na pospas Sébovi, který se jí pokoušel chytit. Vešla jsem do koupelny, rozvázala culík, sáhla po hřebenu začala se česat. Kouknu se do zrcadla a zhodnotím se. Podle známek ve škole by to byla slabá dvojka. Najednou mě něco chytne zezadu o otočí mě. Strašně jsem se lekla, ale ulevilo se mi když jsem zjistila že je to Sebastián. „Ani jsem si tě nevšimla“ podotknu „Jak si to udělal?“ a on odvětí „To je moje malé tajemství a když budeš hodná, možná ti ho řeknu.“ Zadívám se mu do očí, něco jakoby se mu v nich zlověstně blýsklo. Řeknu mu co jsem se dozvěděla od Naty a on zvážní. Pak pomalu řekne „Taky bych ti měl něco říct. Mám tě rád. Víc než to, si první do koho jsem se za tu dlouhou dobu zamiloval“ zasměji se „To je teda dlouhá doba. Kolik ti vlastně je, šestnáct, sedmnáct nebo dokonce osmnáct?“ on se ale nesměje a vážně odpoví „ Dvě stě. Přesněji řečeno dvě stě třicet devět“ nevím jestli to má být vtip, nebo co. „C-co?!“ vykoktám ze sebe. „ Ano dvě stě třicet devět let. Sem upír“ tohle asi vtip není. Dojde mi to, jak se ke mně připlížil a já ho neviděla v zrcadle. Ten divný lesk v očích a ta kočka. Popadnu mikinu, ale dojde mi že jsem tu doma já a ne on „Vypadni. Nelez mi na oči. Nechci tě už vidět“ řeknu chladně. Z očí které se mi líbily, z těch krásných hnědých očí do kterých jsem se tak ráda dívala a ve kterých jsem zahlédla ten odporný lesk, se objevily slzy. Skutálely se mu po tvářích a objevily se další a další. „Prosím, odpust mi. Já za to nemůžu. Já sem si to nevybral. Nechtěl jsem ti ublížit a to taky neudělám“ mlčím a strkám ho ke dveřím. „Tak něco řekni, prosím. Já tě miluju.“ Tak něco řeknu „Padej!“ a zabouchnu dveře. Dojdu do pokoje a sednu si na okno. Začnu brečet. „Jak mi to mohli udělat!? Nejlepší kámoška a kluk kterého miluju. “ vidím jak odchází od dveří. Jde po silnici se svěšeno hlavou a po tvářích mu stékají slzy. Nemůžu pořádně myslet.
Ráno mě vzbudí mamka. „Vstávej! No tak, vstávej“ a odejde. Vstanu a když přijdu na snídani řekne „Si celá zelená, když jsem včera v devět přišla domu už si spala. Není ti nic?“ zamumlám že jsem v pohodě vezmu tašku a jdu do školy.
Ve škole se vůbec nesoustředím a dostanu za tři z češtiny a za čtyři z fyziky. Na Natu se ani nepodívám. Sednu si se Sandrou a povídáme si. No spíš ona povídá. Když i Nata dostane trojku z fyziky učitelka se naštvaně rozkřikne „“ Co to s vámi dneska je?! To je to tak těžké?!“
Po škole se mě snaží doběhnout Nata, ale já zrychlím. V tom uvidím Sebastiána a zase zpomalím. Nata mě dojde a začne do mě hustit něco jak se strašně omlouvá bla-bla-bla-bla. Já si radši všímám Sebastiána. Obloukem ho obejdu a pokračuji v „poslouchání“ Naty. „Vy se spolu nebavíte?“ zeptá se udiveně Nata. „Kdo?“ odpovím nepřítomně. „No ty a Sebastián.“ odvětí nevrle. „Jo. Je to jen běžná hádka. Řekl mi ,mám tě rád, ale sorry sem upír´“ Nata vyvalí oči. „CO?!“ vyprávím jí ten večer. „No to je síla!“ vykřikne.
Odpoledne jdeme k ní, ale musí mi slíbit že nemá další překvapení. Když odpoví záporně vejdu do pokoje. Probíráme Sebastiána a dojdeme k závěru že to co řekl (že za to nemůže a že si to nevybral) je pravda a stálo by za to si s ním o tom promluvit. Hned napíšeme Sandře jestli neví kde bydlí Sebastián a dostane se nám odpovědi. Zmizel! Nemůže ho najít ani ona, ani její bratr.
Po dvou týdnech, mi přijde esemeska od nějakého neznámého čísla „Přijď zítra v 22:00 na hřiště.SAMA. Je to nutné“ po zhodnocení správy s Natou se rozhodnu tam jít. A protože tam bylo to sama, rozhodnu se že tam za žádnou cenu sama nepůjdu. Nata mě bude hlídat z dálky.
V naději že to bude Sebastián, se oblíknu a vyrazíme. Je 21:40, ale my už jsme vyšly, protože se nemohu dočkat. „Je to Sebastián, vím to. Musí to být on.“ Přemýšlím nahlas. „Nepočítej s tím. Ať pak nejsi zklamaná.“ Dojdeme tam a já si sednu na lavičku. Nata jde dál a já netrpělivě koukám na hodinky. Kouknu na čísla: 21:59:55, kouknu na Natu a když se otočím zpátky někdo tam je. Ale není to Sebastián. Je to nějaká holka. „Čau!“ pronese tiše. „Ty jsi Kačka že jo“ zeptá se. „Jo si Kačka, přesně takhle tě Sebastián popsal. Jo, jo.“ „Ty ho znáš?! Kde je, kde teďka bydlí?!“ vyhrknu „To tě už nemusí zajímat. Ty ses na něj přece vykašlala ne?“ odsekne chladně. To mě zarazí. Jak už. Jak to proboha myslí? „Jo, já vim že sem udělala chybu. Ale já si to rozmyslela. Já si s nim potřebuji promluvit!“ skoro brečím. „Já, já, já. Samý já! To ti fakt záleží jen na sobě?“ křikne na mě vztekle. „Ty sis to rozmyslela? Ale je ti jedno že si mu ublížila.“ najednou se na jejím obličeji něco změní. Najednou vypadá hrozivě. Zvedne se mi žaludek když pochopím co! Zuby! Tesáky! Z horních dásní jí bleskově vyrostou odporné, dlouhé špičáky. Dolní čelist se jí vykloubí a spadne hrozivě nízko. Odstrčím jí ale ona se napřáhne a….tma. Slyším jak ta holka vykřikne. Strašný jekot a konec.
Otevřu oči a chci se posadit. „AUU!!“ vykřiknu bolestí. Sáhnu si jednou rukou na hlavu. Mám tam obvaz. Strašně to bolí. Rozhlédnu se. Jsem v nemocnici. Vidím sestru jak jde po chodbě, Natu a ... „Sebastiáne!!“ vykřiknu radostně. Trhne sebou a koukne se na mě. „Ahoj“ usměje se, vstane a políbí mě na tvář. Ale zase zvážní. „A sakra. To bude zase nějaký průšvih“ pomyslím si. Nic si nepamatuji. Nata mi to vypráví…. „A pak jsi upadla. Ta holka si k tobě klekla a…“ odmlčí se. „A pak se k tobě naklonila a už nic nevím.. Najednou mam okno.“ Koukne se na Sebastiána. „Udělal jsem chybu. Byla to moje holka. Pak jsme se rozešli, zůstali jsme přátelé a já začal chodit s tebou. Řekl jsem jí o tobě a ona začala žárlit. Dneska mi nechala vzkaz že se mam s tebou rozloučit. Řek jsem to ostatním. Víš, my máme zakázáno pít lidi, smíme jenom zvířata..a ona tě chtěla vysát. Tak tam přišli a..chytli jí. Už je mrtvá..“ řekne a sklopí oči „Jaký my? Jaký ostatní?“ ptám se. „No upíři. Víš, špatně se mi to říká, ale ty si už taky upír.“ To mě šokovalo.. Na to jsem nepomyslela. Je mi do pláče. „Přesněji řečeno budeš úplně až za měsíc.“
Pustily mě domů. Upír (tedy napůl upír) jsem už dva týdny. Mám žízeň. Pořád piju, ale to nepomáhá. Do školy nechodím, domu už moc taky ne. Jsem hlavně v knihovně, kde hledám jak sebe a Sebastiána vyléčit, nebo s Natou a Sebem. Potřebuji najít něco o upírství. Často zvracím a mám horečku. Doma už jsem řekla že jsem zrůda a vzali to celkem dobře. Ani na mně nekřičely. Jen mi dali slušně najevo „Sbal se a vypadni“ teď už vím jaké to pro Sebastiána asi bylo když jsem ho vykopla já, ale já budu radši s ním než mezi lidmi co o mě nestojí. Znám už spoustu upírů. Sebovy kámoše, kupodivu mě přijaly. Možná že jsem teď šťastnější, teď jsem mezi „lidmi“, kde jsou si všichni rovni. S Natou se vídáme pořád a dokonce ji jednou napadlo stát se upírem, ale to by moc dobře nešlo, protože by jí musel někdo vysát a za to by jsme ho museli zabít. I kdyby se nechala vysát dobrovolně. Zákaz by totiž ztratil význam. Sát lidi nesmíme, aby nám jejich krev nezachutnala (je totiž prý mnohem lepší než zvířecí, asi jako jídlo z jídelny ve škole a od mámy.)
Už jsem ochutnala krev! Já milovník zvířat, který nikdy nechtěl žádnému zvířeti sáhnout na život. Zasvětily mě a přijaly mezi sebe včera večer. Ve 22:00. Přesně měsíc po tom co jsem vlezla jako trouba na to proklatý hřiště! Sebastián mě vzal do Místnosti zasvěcení. Kolem dokola byly židle a uprostřed oltář. Na něm ležel jelen. Mrtvý. Upíři začaly skandovat „Napij se! Napij se! Napij se!“ Sebastián mě zavedl k oltáři, usmál se na mě. Naklonil se ke mně „Ty to zvládneš“ pošeptal mi a odešel si sednout. Žízní mi vyschl krk. Ta strašná žízeň co mě trápila každý den, ta žízeň co jsem nemohla uhasit mě přemohla. Přistoupila jsem k jelenovi a najednou jsem měla strašné Špičáky. Zabořila jsem se do jeho masa. Horká krev mi proudila do krku. Měla jsem žízeň a teď jsem jí mohla uhasit. Pila jsem a pila. Najednou mě někdo chytil a otočil stejně jako tenkrát Sebastián. Byl to on. „sem na tebe hrdej! Tys to dokázala. Si nejlepší! Všem se moc líbíš“ „A co tobě? Tobě se taky líbim?“ zasmála jsem se. Zdvihl mě do vzduchu a políbil! Byla to krása! Všichni tleskali. Už nechci najít žádný lék na moji „nemoc“. A jsem poprvé opravdu šťastná.